V posledním týdnu se česká média dosti široce věnovala případu zavraždění ruské novinářky. Vnějším důvodem bylo první výročí od její smrti, převládajícím tónem komentářů jakési znechucení nad tím, že ruské bezpečnostní orgány sice již dopadly pravděpodobně realizátory vraždy, nevědí však dosud, kdo byl zadavatelem. Pro české komentátory většinou důkaz, že v Rusku není dost svobody a demokracie.

Od konce srpna jsem si nějakou dobu vyměňoval maily s kultivovaným, inteligentním a světa znalým komunistou. Korespondenci nakonec ukončil on – konstatováním, že snaha SDS o kulturní hegemonii levice může znamenat pokus o vítězství levicového antikomunismu.

Musím se přiznat, že mám k Daně Kuchtové a k jejímu dosavadnímu působení v ministerské funkci celou řadu výhrad. Vadí mi její snaha jednostranně zvýhodňovat soukromé školství na úkor veřejného, vadí mi i pofiderní „rakouská stopa“ (a rakouské peníze) v její zelené kariéře, prostě našlo by se toho asi víc.

V řeckých parlamentních volbách získal jasný mandát dosavadní předseda vlády Kostas Karamanlis a jeho „Nová demokracie“ vytvoří jednobarevnou vládu. Do parlamentu (300 křesel) se dostalo celkem 5 politických stran, když hlavní opoziční síla PASOK (řecká sociální demokracie) utrpěla značnou porážku a když posílily strany levého křídla.

S pobavením sleduji obnažující diskusi, která se v posledních dnech rozpoutala na Britských listech ohledně vhodnosti publikování příspěvků kontroverzních autorů.[1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11] Úzkostlivá snaha některých čtenářů o zachování „hodnověrnosti“ jejich oblíbeného periodika mne vedla k zamyšlení, kudy ven z konopí.

Zveřejnili jsme nedávno překlad polského článku o návrhu mechanismu hlasování v EU. Dostal jsem poté několik otázek, jak to s tou odmocninou vlastně je. A tak, i když nejsem matematik, pokusím se dát nějakou přijatelnou a pochopitelnou odpověď.

Kdo si koupil v pondělí 2. července Haló noviny, nemohl si nevšimnout jejich poměrně výrazné změny. Ta se totiž netýká jen samotného loga novin, které se opravdu zmodernizovalo a červenomodrobíle celému světu připomíná, že jde o český levicový deník.

„Chtěla jsem odlehčit tu vypjatou a negativistickou kampaň, která diskusi o radaru provází. A také jsem chtěla věnovat panu prezidentovi Bushovi netradiční dárek,“ řekla ministryně Vlasta Parkanová. Podařilo se však jí i hlavnímu autorovi písně Dobrý den, prapore hvězd a pruhů Janu Vyčítalovi daleko víc.

Voliči německého svobodného hanzovního města Brémy o víkendu poněkud otřásli velkou koalicí a umožnili Zeleným a Levicové straně dosáhnout historického úspěchu. Zejména pro Levici je to pozitivní signál o možnosti jejího vstupu do dalších zemských parlamentů v západní části Německa.

Článek Martina Hekrdy Vive la France, v Právu z 10. května, by neměl ujít pozornosti všem, kteří hledají odpovědi na otázky postavení současné české levice a její schopnosti postavit se destruktivnímu asociálnímu tlaku současné české pravice. Než se k některým postřehům z tohoto článku vrátím, využiji pro ilustraci některé poznatky z internetové diskuze k výzvě SDS – Bez aktivní účasti občanů se politická situace nezlepší (23. 1. 2007).