Kdo si koupil v pondělí 2. července Haló noviny, nemohl si nevšimnout jejich poměrně výrazné změny. Ta se totiž netýká jen samotného loga novin, které se opravdu zmodernizovalo a červenomodrobíle celému světu připomíná, že jde o český levicový deník.
Na hlavní změnu narazil čtenář uvnitř - místo obvyklé pondělní přílohy Společnost, věda, politika našel přílohu Naše pravda s podtitulem Společensko-politická příloha Haló novin. Úvodník Věry Flasarové i průvodní slovo generálního ředitele Futury Milana Špáse ho pak informovaly o tom, že ostravský týdeník Naše pravda přestal vycházet a že bude "za daných ekonomických možností" nahrazen právě touto přílohou Haló novin.
Když jsem se o kousek níže dočetl, že po prázdninách začne v magazínovém provedení vycházet i měsíčník Naše Alternativy (patrně místo současných časopiseckých Alternativ), začala se mi v hlavě honit řada myšlenek jedna za druhou. Tou první bylo asi to, že Futura chce touto cestou skutečně jednak ušetřit peníze, jednak získat další čtenáře Haló novin tím, že opravdu zrealizuje Špásův slib přinést "širší pohled a jistou polemiku z jiných politických subjektů" a "dát čtenářům další názor, námět a usnadnit mu orientaci v současné složité politické situaci".
Flasarové krátká vzpomínka na řady těch, kdo Naši pravdu budovali a dnes už nežijí, však ve mně zároveň evokovala myšlenku, že ne peníze, ale schopní lidé mohou být to, co dnes začíná chybět především. Že by tedy hlavním smyslem celé operace mohlo být efektivnější využívání jak finančních, tak lidských zdrojů? Ke středu semknout! Tak zněl jeden z povelů lidově demokratické armády a dneska to asi nebude jiné.
Letmá vzpomínka na armádu ve mně probudila otázku, jestli nakonec nebude tímto způsobem dokonale zajištěna "nedílná vojenská pravomoc" centrálních struktur KSČM vůči médiím, která sice vystupovala pod jejím jménem, ale která byla relativně nezávislá. Nevzniká tu nakonec po 17 letech opět jediný tiskový orgán strany? Věra Flasarová přece ve svém úvodníku zmiňovala, že Naše pravda byla svým obsahem "mnohým vládnoucím solí v očích" a že přežila "soudní pře i různé bojkoty".
Připomínka bojkotu mne na chvíli posunula o 15 let zpátky, kdy se na počátku roku 1993 stala otázka obsahu Naší pravdy a Dialogu klubu marx-lenistů jedním z peřejí, v nichž nedokázalo tehdejší vedení KSČM udržet při zachování reformního kurzu současně její jednotu a širokou názorovou bohatost (čtěte ZDE, ZDE, ZDE či ZDE). Že by na to rok před sjezdem KSČM pomyslel i někdo jiný?
Správnou odpověď na výše uvedené otázky neznám. Podstatnější však stejně je a bude obsah nových příloh a jeho postupný vývoj, bude-li jaký. Na jeho základě už se člověk ke správné odpovědi zpětně možná dobere. Aktuální stav 1. čísla nové Naší pravdy podle mne odpovídá současné situaci v Haló novinách - pro ilustraci nabízíme našim čtenářům příspěvek jednoho "hledače" a jednoho "obranáře".
Zatím to tedy na nějaké semknutí řad nevypadá. Podstatnější však stejně bude, kdo vydá povel k pochodu. A za úplně nejzajímavější považuji, jaká společná píseň zazní po povelu "Volno! Zpívat!". To totiž neřešily ani základní vojenské řády.
Milan Neubert, 3. 7. 2007
Média KSČM - ke středu semknout
