
Článek Martina Hekrdy
Vive la France, v Právu z 10. května, by neměl ujít pozornosti všem, kteří hledají odpovědi na otázky postavení současné české levice
a její schopnosti postavit se destruktivnímu asociálnímu tlaku současné české pravice. Než se k některým postřehům z tohoto článku vrátím, využiji pro ilustraci některé poznatky z internetové diskuze k výzvě SDS
– Bez aktivní účasti občanů se
politická situace nezlepší (23. 1. 2007).
Výzvu si na stránkách SDS přečetlo 525 návštěvníků. Do diskuze se zapojilo v 59 vstupech, asi dvanáct účastníků s levicovými názory, v převaze nečlenů SDS. To je dobré. Pro členy SDS jsou názory mimostranické veřejnosti velmi potřebné. Příspěvky lze rozdělit asi do tří tematických celků.
Prvý se zabýval postoji diskutujících k postavení KSČM na současné levici, k jejím chybám v minulosti, převažovala obava z poškozování levice stalinistickými postoji části členské základny KSČM, z toho narůstající frustraci zejména mladých levicově orientovaných voličů. Tato část diskuze se nevymanila z úrovně dlouhodobě vedené mediální kampaně, stručně charakterizovatelné nerudovským Kam s ní, jejíž výsledky velmi produktivně dokázala pravice, přesněji ODS, ve všech předchozích volbách využít. Pravice je zde ve výhodě, o oživování této tematiky se stará velmi účinně nekomunistická levice a přispívá k tomu často svými vstupy i sama KSČM.
Tuto rétoriku lze zobecnit názorem z diskuze, že jediným cílem neustálého napadání KSČM je oslabení levice. To neznamená udělat tlustou čáru, naopak levice se musí z chyb KSČ poučit, ale neutápět se v požadavcích ke KSČM. Ta se musí „obrodit“ sama. Zatím si málo uvědomuje, že její odpovědnost je větší směrem ven než dovnitř. Za jak dlouho? Čím dříve, tím lépe.
Nenastal čas změnit taktiku? Odpoutat se od „slepých ulic“ a „bludišť“, které rozmělňují schopnost levicově orientovaných občanů vnímat, co je hlavní a co je třeba udělat a co změnit?
Druhý blok diskuze se soustředil na otázky spojené s postavením levice, zejména upřesněním vlastního obsahu označení co je levice. Je možné souhlasit s názorem, …že pravici se podařilo utvrdit společnost v myšlence, že dělení na levici a pravici je již překonané, že je jedno, zda vládne levice nebo pravice a že vlastně může jít do koalice každý s každým, s výjimkou KSČM… Je ale otázka, zda věřit tomu, …že čtyři roky vlády pravice, lidi s průměrnými a podprůměrnými příjmy, kterých je 60-70%, přivedou k rozumu a volby v roce 2010 dopadnou zcela jinak.
A zde přichází okamžik nahlédnutí do výše uvedeného článku Martina Hekrdy. Co se stalo ve Francii? Paříž se náhle stala Mekkou modrých šancí. Ale pozor! Ve Francii vládl posledních dvanáct let neogaullista Jacques Chirak. Možná pragmatik, ale určitě ne levicový socialista. Co znamená tato změna? …v čele Francie bude stát první prezident, který je současně neoliberální, autoritářský, proamerický a proizraelský. Tohle tam ještě nebylo. A dále. …Levicový list Libération těsně před volbami uveřejnil rozhovor s Timothy B. Smithem, který trhal francouzský ekonomicko-sociální model na cucky. Levicoví čtenáři se dověděli, že se už konečně musí „demarxizovat“, adaptovat se na globalizaci a zavrhnout vadnou myšlenku: „Jsem chudý, protože jiní jsou bohatí.“Ne jsem chudý, protože líný. Radost pak volit doleva.
Vzpomněl jsem si, jak kdysi před volbami, vedla SDS kampaň na Náměstí Republiky a jedna navoněná, zřejmě bankovní úřednice, mi tehdy řekla totéž. Chudí musíte více pracovat, jste líní. Určitě Smithe neznala. Glorifikace odpovědnosti za živení lidí a pracovních výkonů, je bohaté pravici vlastní, nic nového. Ale síla „Modré šance“ na mnohé starostmi uťápnuté a o práci se obávající naše voliče platí. Zpozorněme, o co vlastně ve Francii jde.
Jádrem neúspěchu levice byla ovšem levice sama. Ani jejich – aspoň verbálně – radikální úderky (trockisté, komunisté, alterglobalisté) nedokázali podchytit sociální kauzy z posledních let ve svůj prospěch:…Sarkozyho průtrži manipulací a demagogie čelila Royalová úsměvem a šarmem…Sarkozy nespokojenost a vnitřní vyladění Francouzů podchytit dokázal.Podnikatelům slíbil řízný tělocvik s pracovní silou (co bude u nás se Zákoníkem práce?), pracujícím „hodnotu práce“ (a peníze), (Vyděláte si! Když budete dvanáct a více hodin pracovat! – Jak dlouho?) nacionalistům „národní identitu“, xenofobům bič na imigranty (I lidé, kteří se hlásí k levici, protože jim jde o sociální jistoty, dnes říkají, „jen nám nesahejte na Čunka“), globalistům náruč liberální Evropy (Klaus), ustrašeným a poškozeným řád a pořádek.
Lepén padl, ale Sarkozymu uvěřili – 85% účast ve volbách. Ale co je podivnější a u nás je vývoj ještě konzervativnější, že ve Francii …nejmladší voliči do 24 let a většina lidí aktivního věku – dala hlas levicové kandidátce … Sarkozy mohutně bodoval u důchodců.
Východiska bychom měli nalézt v diskuzi v třetím bloku. Šlo o programové otázky, co udělat, co má a měla by udělat SDS, byť neparlamentní, avšak „neposkvrněná“ levicová strana. Ve světle 5% klauzule pro vstup do Sněmovny. Lze to shrnout názorem: Levici neoslabují výroky ze strany pravice, ale její vlastní neschopnost vytvořit nosný program.
A to je problém. Představa chybějícího „praporečníka“, strhávajícího masy do útoku za sociální spravedlnost a životní jistoty, byť jen ve slovní formě, je ve světle Vive la France a skleslosti našich občanů více než pochybná. Papírový soupis hesel a požadavků doposud nikdy žádný efekt nepřinesl. V prvé řadě chybí to podstatné, v diskuzi to nakonec i zaznělo: Při opakovaném pročítání komentářů zjišťuji, že i naše debata na stránkách SDS sklouzla od věcného tématu – posílení vlivu SDS v české politice, k teoretickému dohadování … Spíš by mě zajímalo, kdo z diskutujících by byl ochoten se sám osobně nějakým způsobem zapojit.
Díky za ten názor, nečlenovi SDS. Bez obětavé práce dobrovolníků, nemá žádný program šanci k životu. To je první východisko, proto byla zveřejněna výzva občanům, díky za první, třeba malý okruh levicových sympatizantů, pokusme se zlomit pohodlí …se osobně nějakým způsobem zapojit.
Zvažme ale, jaká je situace. Jsou dvě levicové strany v Parlamentu, které se zaštiťují zaklínadlem 100 ku 100. Nic nenasvědčuje tomu, že by se do příštích voleb mohla na politickém nebi zjevit nová levicová hvězda. Je třeba začít důrazně sledovat, jak uplatňují své programy ony dvě nejsilnější strany, ČSSD a KSČM. Je třeba větší odbornosti do kritiky kroků, které tyto strany proklamují a opravdu dělají. Nemáme-li sílu prosadit vlastní program, nuťme ty, kteří se zaštiťují důvěrou levicových voličů, aby hájili a prosazovali jejich požadavky a práva. Nezapomínejme ani na Odbory a možná i na některé otázky, které dnes obsahuje program Zelených. I levice musí být rozumně ekologická. Nesklouzávejme od věcných témat.
Pokusme se společným úsilím otevřít více dílen. Hledejme cesty k jejich propojení. Každý, kdo se osobně zapojí, může přispět k budoucí změně. Za inspiraci všem diskutujícím je třeba poděkovat.
Praha, 13. 5. 2007, Vít Stanislav, Pražský výbor SDS