Nezvyšovat nebezpečí jaderného konfliktu

Nebezpečí jaderného konfliktu patří k největším hrozbám současnosti. Tuto hrozbu může výrazně zvýšit další vývoj jaderných zbraní a rozšiřování okruhu států, které mají přístup k těmto nebezpečným systémům. Největší zodpovědnost v tomto směru leží bezesporu na jaderných velmocích, které mají k dispozici stovky a tisíce jaderných zbraní, a které v honbě za jejich zdokonalováním provedly nesčetné jaderné pokusy. Jejich zodpovědnost je o to větší, že jde o stálé členy Rady bezpečnosti, o státy, jimž byly mezinárodním společenstvím svěřeny mimořádné pravomoci při udržování míru, a které by proto měly jít v jaderném odzbrojování příkladem ostatnímu světu.

Je nepopiratelnou skutečností, že zmíněné jaderné velmoci neučinily v uplynulém desetiletí žádné podstatné kroky ke snížení nebo omezení vlastních jaderných arzenálů; nejsilnější jaderná velmoc, USA, nadto ve své vojenské doktrině nejen nevyloučila možnost použít jaderné zbraně jako první, ale úvahami o preventivních vojenských úderech se nesporně oslabil pocit bezpečí u států a režimů, které - ať už právem či neprávem - vláda USA považuje za sobě nepřátelské nebo za ohrožení vlastních zájmů.

Projevy pobouření nad jadernými aspiracemi dalších států, které přicházejí od vedoucích jaderných mocností světa, jsou proto pokrytecké, ať už se týkají Íránu nebo KLDR (nemluvě o uplatňování různého "metru" např. vůči Izraeli). Ve stávajícím světě, jemuž vojensky dominují USA, je svým způsobem pochopitelné, když se ti, kdo jsou veřejně označováni za "nepřátele" a za "darebácké státy", pokoušejí zajistit si výhodnější bezpečnostní pozici.

Byť takové jednání označujeme jako pochopitelné, nemůžeme je považovat za omluvitelné nebo je dokonce schvalovat. Právě příklad nedávno ohlášeného jaderného pokusu provedeného KLDR ukazuje, že rozšiřování jaderných zbraní nevede a nemůže vést ke zvýšení bezpečnosti, ale spíše k destabilizaci, a v konečném důsledku i k ohrožení nových "jaderných států". Tím, že potenciálně provokuje další sousedy k zahájení snah o získání jaderných zbraní, zvyšuje také celkové nebezpečí pro celý svět (jak ukazuje příklad jaderného ozbrojení Indie a Pákistánu).

Jaderné mocnosti - stálí členové Rady bezpečnosti by však namísto pohrůžek sankcemi nebo dokonce vojenskými zásahy měly začít s jaderným odzbrojování především u sebe. Současně by měly poskytnout a rozšiřovat bezpečnostní záruky nejaderným státům. Jen za těchto podmínek je možné považovat jejich proklamace o nešíření jaderných zbraní za upřímně míněné, jen potom mají snahy mezinárodního společenství zabránit šíření jaderných zbraní naději na úspěch.