Za novou politiku uvolnění!

Společné prohláąení k 40. výročí podpisu Závěrečného aktu v Helsinkách 1. srpna 1975 (spolupředsedající strany Die LINKE Katja Kipping a Bernd Riexinger, a národní tajemník Fracouzské KS, Pierre Laurent)

Závěrečný akt z helsinské konference je milníkem v poválečných dějinách Evropy. Dnes, po 40 letech, chápeme jeho historický význam v ąirąích souvislostech. A» uľ to byly seberozdílnějąí motivy, které přivedly zúčastněné strany k jednacímu stolu a které vedly k podpisu těchto dokumentů, přece to byl předevąím názor, ľe pokračování v politice konfrontace s sebou nese nebezpečí přeměny studené války na válku skutečnou a s tím i nebezpečí jaderné katastrofy. Uznání neporuąitelnosti hranic a územní celistvosti států, odmítnutí nátlaku a hrozby násilím, mírové řeąení sporných otázek, nevměąování do vnitřních záleľitostí jiných států, respektování lidských práv a základních svobod a sebeurčení národů, to byly zásady, na nichľ byla budována politika uvolnění. Byly základem opatření ke zvyąování vzájemné důvěry a jednání o odzbrojení, a nakonec přispěly k pokojným změnám v socialistických státech.

Dnes musíme konstatovat: Vąechny naděje na to, ľe s koncem konfrontace mezi bloky pominulo v Evropě nebezpečí války, se ukázaly klamné. Uľ po několika letech zuřila v někdejąí Jugoslávii s krutostí, která se jiľ zdála nepředstavitelná. NATO působí celosvětově a stále častěji bez ohledu na mezinárodní právo a bez respektu k mezinárodním institucím. Evropská unie je militarizována. Na Ukrajině se rozvíjí krvavý konflikt a dosavadní snahy o zprostředkování jsou bez úspěchu. Je to důsledek skutečnosti, ľe zásady Helsinek uľ nedodrľují se stejnou důsledností vąichni a ve vztahu ke vąem. OBSE nehraje tu roli, která jí přísluąí a kterou by měla hrát.

Vybudování systému kolektivní bezpečnosti v Evropě je historickou nutností, která byla uľ dost dlouho ignorována. Poznání, k němuľ dospěla Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, ľe totiľ vlastní bezpečnost můľe zaručit jen to, ľe se skuteční, potenciální nebo předpokládaní protivníci mohou cítit stejně bezpečně, bylo trestuhodně opuątěno a negováno ve prospěch nové fáze mocensko-politické konfrontace. Dnes říkáme jasně: NATO je součástí problému. Svou fixací na vojenský svazek oslabilo NATO rozhodujícím způsobem myąlenku mírového prostoru od Vancouveru po Vladivostok, která stála v základu Závěrečného aktu z Helsinek. Vojenské uvaľování je dnes opět v popředí - ve Washingtonu, Moskvě i v evropských hlavních městech. Evropa propásla moľnost přinést na kontinent udrľitelný mír. Proto apelujeme na vąechny evropské vlády, aby se rozpomněly na zásady helsinského Závěrečného aktu a rozvinuly na tomto základě novou politiku uvolnění, která by konečně z naąeho kontinentu odstranila násilné konflikty a jaderné ohroľení. Cílem musí být vytvoření prostoru kolektivní bezpečnosti a spolupráce v celé Evropě včetně Ruska.

1. 8. 2015 (překlad jh)