Drahá zkušenost?

Nechci se příliš šířit o tom, co všechno absurdního, neuvěřitelného a negativního by znamenalo zvolení pana Schwarzenberga naším prezidentem. Myslím, že kvalifikovaných názorů od lidí, kteří vědí, o čem mluví, jsme za poslední dny slyšeli a četli dost. A musím se přiznat, že při jejich výčtu mne opravdu jímá hrůza. Každopádně by to asi znamenalo především pádný důkaz toho, že my Češi jsme zřejmě skutečně mistry světa ve skoku na špek.
Myslím, že zvolení místopředsedy téměř všemi nemilované vlády na Hrad (doufám, že se tak nestane) by ale mohlo přinést i něco pozitivního. Jsme svědky toho, že „zbláznit“ se podařilo především mladé lidi. Trochu mi to připomíná situaci před třemi lety, kdy se dva mladí herci nechali podobně „zbláznit“ a doporučili svým vrstevníkům přemluvit bábu a dědu. Když potom po několika měsících zjistili, koho a co ve skutečnosti bez přemýšlení podpořili, tak se veřejně omluvili. Nikomu ale nedošlo, že omluvit by se měli hlavně ti, kdo psali scénář, co to režírovali, do omrzení vysílali v televizi a na všech sítích a především ti, kdo to všechno objednali a zaplatili. Pokud by tedy byl Karel Schwarzenberg skutečně zvolen, tak doufám, že si tentokrát všichni ti, kteří jsou teď nadšení a u vytržení z Karla s čírem a budou ho volit, své rozhodnutí zapamatují. Že si na něj vzpomenou i za pár měsíců, až se zase v praxi ukáže, koho a co vlastně volili. Potom je šance, že při příštích volbách bude u nich více rozhodovat rozum a méně nadšení a atmosféra, že budou více přemýšlet také o tom, kdo píše scénáře, má režii, a hlavně há o tom, kdo to celé platí a proč. Potom by to celé mohlo být nakonec ku prospěchu země v budoucnu.
I když známé pravidlo bohužel říká, že „voliči milují divadlo, ale málo si pamatují“. A tak by možná bylo nakonec lepší, kdybychom se o jeho pravdivosti nemuseli bolestivě přesvědčovat.

Lubomír Ledl, 25. 1. 2013