Společným prezidentským kandidátem levice by měl být Miloą Zeman

Já vás vąechny zdravím a děkuji vám, ľe jste dorazili.

Dneąní den skutečně patří mezi ty, které se v minulosti velmi hluboce zapsaly do historie českého národa. 17. listopad stále připomíná hodnoty, které přesahují čistě vzato jenom pravo-levé dělení společnosti.

17. listopadu 1939 bylo v Praze - tehdy uľ byl Protektorát Böhmen und Mähren - bez soudu popraveno 9 představitelů studentských organizací. Bylo to finále brutální represe, kterou spustila okupační moc, ve chvíli, kdyľ 28. října a po něm přiěly bouře českého národa, alespoň ve městě Praze.

O dva roky později se tehdy seąli ve Velké Británii, v Londýně studenti z 26 zemí a ti se dohodli na tom, ľe tento 17. listopad bude navľdy slaven jako Mezinárodní denm studentstva.

Podruhé, a trochu jinak se zapsal 17. listopad do naąí historie v roce 1989. Stal se rozbuąkou, která rozmetala reálně socialistický reľim. A» si o něm dnes můľeme myslet cokoliv, tak větąina lidí to tehdy vnímala jako zahájení cesty českého národa k větąí svobodě a demokracii. Ale kdyľ se podíváme kolem sebe, tak vidíme, ľe ta situace je trochu jiná.

Říká se, ľe historii píąí vítězové. Ostatně vľdycky to tak bylo. A moľná proto se dneąní den neslaví jako Mezinárodní den studentstva, ale jako Den boje za svobodu a demokracii.

Mimochodem, nic proti tomu. Svoboda a demokracie jsou hodnoty, na nichľ se jistě shodneme i přes tu pravo-levou hranici. Ale existují moľná jeątě důleľitějąí hodnoty - tou první je mír, druhou suverenita. A to jsou věci, ke kterým se musíme hlásit a něco pro ně dělat.

A teď krátce k druhému tématu. Já kdyľ jsem se zamýąlel nad těmi posledními 27 lety, tak jsem přemýąlel, ľe se v této době něco opakuje.

Na konci roku 1989 - přeneseně vzato - zhasla výkladní skříň socialismu. A to, co vidíme dnes, ľe se začíná zháąet i na té druhé straně, protoľe Spojené státy přestávají mít peníze a začnou na nás tlačit, abychom si svou obranu zajistili vlastními silami.

Tehdy, před těmi 27 lety zaznívala slova o zradě od některých představitelů a myslím si, ľe dnes to bude něco podobného. A ten, kdo se toho doľije, asi bude nový americký prezident Donald Trump. I on bude vnímán jako někdo, kdo zradil určité ideály určitých uskupení.

Podle mne v Čechách v tuto chvíli ta klíčová linie střetu není střet mezi pravicí a levicí - to existuje a bude to existovat vľdycky - ale to, co vidíme kolem sebe, je střet mezi dvěma součástmi pravice. Jednou, která je neoliberální, spojená s globalizací, a druhou, která je národní.

Kdyľ to zjednoduąím, abych to personifikoval, tak v podstatě v tuto chvíli proti Klausovi a Trumpovi stojí Schwarzenberg a Clintonová.

Levice je dnes v situaci, ľe sleduje souboj těchto pravicových uskupení. A my to máme jako levice poměrně komplikované, protoľe oni - obě strany - dělají vąechno pro to, aby lidi získali na svoji stranu, proti té druhé skupině. Ani jedno z těch uskupení není můj ąálek kávy. A otázka je, co levice můľe v takové situaci dělat?

Přiznám se, ľe se mi nelíbí ani Trumpovy postoje. Protoľe kdyľ si vzpomenu, tak on třeba slibuje velké investice do infrastruktury. A my, kdyľ si vzpomeneme, tak v Evropě před 80 lety taky byl jeden s knírkem, který investoval do infrastruktury.

Ale je tady jeden rozdíl. Clintonová v tuto chvíli by znamenala okamľité pokračování růstu mezinárodního napětí, sociálního rozvratu, znamenala by válku. Zatímco ta druhá volba znamená, ľe moľná budeme mít trochu času, abychom se aktivně nějakým způsobem věcem postavili.

Levici tedy podle mého názoru nezbývá nic jiného neľ dnes částečně manévrovat a bojovat o čas. A drľet vlajku těch základních hodnot, základního směrování. Musí chránit baąty a vytvářet si baąty.

Levice se asi těľko bude spojovat, ale ty baąty si musí vytvářet. A jednou z těchto baąt je prezident Miloą Zeman. A to je postava, která je pro nás důleľitá, protoľe je jeden z těch, kteří se staví pevně právě proti globalizačním silám.

Takľe podle mne - ale i podle naąí Strany demokratického socialismu - v tuto chvíli je důleľité, abychom se vąichni na levici dohodli na tom, ľe on by měl být naąím společným kandidátem pro příątí prezidentské volby.

Takľe to je závěr mého povídání a zároveň mého přemýąlení, kdyľ jsem dumal nad výročím 17. listopadu. Děkuji.

Níľe naleznete odkazy na videonahrávky jednotlivých projevů a později rovněľ několik daląích fotografií z Klárova.

Řečníci:

Lenka Procházková

Marek Obrtel

Ivan David

Josef Skála

Helena Mihelková

Jan Korál

Jaroslav Foldyna

Květa ©lahůnková

Milan Neubert

Milan Krajča

Marie Neudorflová