Text projevu Milana Neuberta na setkání u příležitosti
svátku 17. listopadu v Praze na Klárově
Já vás všechny zdravím a děkuji vám, že jste dorazili.
Dnešní den skutečně patří mezi ty, které se v minulosti
velmi hluboce zapsaly do historie českého národa. 17. listopad stále připomíná
hodnoty, které přesahují čistě vzato jenom pravo-levé dělení společnosti.
17. listopadu 1939 bylo v Praze - tehdy už byl Protektorát
Böhmen und Mähren - bez soudu popraveno 9 představitelů studentských
organizací. Bylo to finále brutální represe, kterou spustila okupační moc, ve
chvíli, když 28. října a po něm přiěly bouře českého národa, alespoň ve městě
Praze.
O dva roky později se tehdy sešli ve Velké Británii, v Londýně
studenti z 26 zemí a ti se dohodli na tom, že tento 17. listopad bude
navždy slaven jako Mezinárodní denm studentstva.
Podruhé, a trochu jinak se zapsal 17. listopad do naší historie
v roce 1989. Stal se rozbuškou, která rozmetala reálně socialistický
režim. Ať si o něm dnes můžeme myslet cokoliv, tak většina lidí to tehdy
vnímala jako zahájení cesty českého národa k větší svobodě a demokracii.
Ale když se podíváme kolem sebe, tak vidíme, že ta situace je trochu jiná.
Říká se, že historii píší vítězové. Ostatně vždycky to tak
bylo. A možná proto se dnešní den neslaví jako Mezinárodní den studentstva, ale jako
Den boje za svobodu a demokracii.
Mimochodem, nic proti tomu. Svoboda a demokracie jsou
hodnoty, na nichž se jistě shodneme i přes tu pravo-levou hranici. Ale existují
možná ještě důležitější hodnoty - tou první je mír, druhou suverenita. A
to jsou věci, ke kterým se musíme hlásit a něco pro ně dělat.
A teď krátce k druhému tématu. Já když jsem se zamýšlel
nad těmi posledními 27 lety, tak jsem přemýšlel, že se v této době
něco opakuje.
Na konci roku 1989 - přeneseně vzato - zhasla výkladní skříň
socialismu. A to, co vidíme dnes, že se začíná zhášet i na té druhé straně,
protože Spojené státy přestávají mít peníze a začnou na nás tlačit, abychom si
svou obranu zajistili vlastními silami.
Tehdy, před těmi 27 lety zaznívala slova o zradě od
některých představitelů a myslím si, že dnes to bude něco podobného. A ten, kdo
se toho dožije, asi bude nový americký prezident Donald Trump. I on bude vnímán
jako někdo, kdo zradil určité ideály určitých uskupení.
Podle mne v Čechách v tuto chvíli ta klíčová linie
střetu není střet mezi pravicí a levicí - to existuje a bude to existovat
vždycky - ale to, co vidíme kolem sebe, je střet mezi dvěma součástmi pravice.
Jednou, která je neoliberální, spojená s globalizací, a druhou, která je
národní.
Když to zjednoduším, abych to personifikoval, tak v podstatě
v tuto chvíli proti Klausovi a Trumpovi stojí Schwarzenberg a
Clintonová.
Levice je dnes v situaci, že sleduje souboj těchto pravicových
uskupení. A my to máme jako levice poměrně komplikované, protože oni - obě strany
- dělají všechno pro to, aby lidi získali na svoji stranu, proti té druhé
skupině. Ani jedno z těch uskupení není můj šálek kávy. A otázka je, co
levice může v takové situaci dělat?
Přiznám se, že se mi nelíbí ani Trumpovy postoje. Protože
když si vzpomenu, tak on třeba slibuje velké investice do infrastruktury. A my,
když si vzpomeneme, tak v Evropě před 80 lety taky byl jeden s knírkem,
který investoval do infrastruktury.
Ale je tady jeden rozdíl. Clintonová v tuto chvíli by
znamenala okamžité pokračování růstu mezinárodního napětí, sociálního rozvratu, znamenala by válku. Zatímco ta druhá
volba znamená, že možná budeme mít trochu času, abychom se aktivně nějakým
způsobem věcem postavili.
Levici tedy podle mého názoru nezbývá nic jiného než dnes
částečně manévrovat a bojovat o čas. A držet vlajku těch základních hodnot,
základního směrování. Musí chránit bašty a vytvářet si bašty.
Levice se asi těžko bude spojovat, ale ty bašty si musí
vytvářet. A jednou z těchto bašt je prezident Miloš Zeman. A to je
postava, která je pro nás důležitá, protože je jeden z těch, kteří se
staví pevně právě proti globalizačním silám.
Takže podle mne - ale i podle naší Strany demokratického
socialismu - v tuto chvíli je důležité, abychom se všichni na levici dohodli
na tom, že on by měl být naším společným kandidátem pro příští prezidentské
volby.
Takže to je závěr mého
povídání a zároveň mého přemýšlení, když jsem dumal nad výročím 17. listopadu. Děkuji.
Níže naleznete odkazy na videonahrávky jednotlivých projevů
a později rovněž několik dalších fotografií z Klárova.
Řečníci:
Lenka Procházková
Marek Obrtel
Ivan David
Josef Skála
Helena Mihelková
Jan Korál
Jaroslav Foldyna
Květa Šlahůnková
Milan Neubert
Milan Krajča
Marie Neudorflová