Zamyąlení nad řeckou krizí

Myslím, ľe se málo mluví o tom, ľe před pěti lety doąlo k odkupu téměř 100% rizikových pohledávek od soukromých investorů, kteří skupovali řecké dluhopisy bez ohledu na rizika (uľ tehdy zřejmá) jen s vidinou zisku. Tyto pohledávky byly odkoupeny "bez mrknutí oka" za 100 % hodnoty bez jakékoli ztráty pro tyto fondy a veąkerá rizika a ztráty za ně byly převedeny na evropské daňové poplatníky.

Byla to tatáľ EU, EK (i kdyľ třeba v jiném personálním sloľení), ECB, ale i Evropská rada, které buď přivíraly oči, nebo přímo asistovaly při ąvindlování a zkreslování řeckého účetnictví v dobách, kdy předevąím německé a francouzské banky, investiční fondy a instituce skupovaly bez ohledu na rizika, která mohou nastat. Tytéľ EU, EK, ECB, ER se dnes zaklínají odpovědností k evropským daňovým poplatníkům, na ty vąak měly myslet hlavně tehdy, kdyľ tyto operace činily. Proto dnes patrně větąinu peněz vůbec Řekové neuvidí.

Myslím, ľe pozornosti by také nemělo ujít totální selhání evropské i naąí sociální demokracie v souvislosti s "řeckou krizí". Sociální demokraté se vůbec ani nepokusili vyuľít situace k tomu, aby v EU alespoň částečně vrátili ohled k sociálním otázkám, k záchraně posledních zbytků sociálního státu a k omezení neoliberálních konceptů (privatizace, deregulace, liberalizace, sniľování daní). Přitom právě příklad Řecka ukázal jasně, ľe drakonická úsporná a "přiąkrcující" léčba nejenľe nepřináąí výsledky, ale situaci naopak zhorąuje a činí ji neřeąitelnou. Je přece komické, kdyľ MMF musí evropské politiky, kteří mají plná ústa solidarity a sociální soudrľnosti, upozorňovat, ľe takhle to v Řecku dál nejde, nikam to nevede a je třeba politiku změnit. Pochopitelně MMF nemá obavy o řecký lid, ale bojí se o jiľní křídlo NATO, ale i tak je to pro mě úsměvné. Naopak sociální demokracie se profiluje jako posluąný obhájce zájmů finančních skupin a kruhů.

Děs a hrůza se objevily v očích "demokratických" politiků v souvislosti s řeckým referendem. Takovýto výsledek zřejmě vůbec nepředpokládali. Z éteru slyąíme brutální nátlak na přijatelné vysvětlení, které by se hodilo Evropské unii. Uľ podruhé za posledních pět let se pouľívá "řecká leľ". Před pěti lety to byla úľasná "řecká cesta", teď je to řecký důchodce versus ten český. Najednou jsou vąichni největąími obhájci českých důchodců a jejich zájmů, kdyľ jeątě před dvěma lety byl český důchodce pomalu největąí darmoľrout. Problém není, ľe řecký důchodce má vyąąí důchod neľ ten český, ale to, ľe českému klesl důchod za 20 let z cca 55 - 60 % průměrného platu na 40 - 45 %, ale to je jen jeden z mnoha moľných příkladů.

Zdá se mi, ľe vládnoucí kruhy mají větąí obavy z příkladu SYRIZY a z moľnosti, ľe by něčeho dosáhla, neľ z následků pro eurozónu. Jde moľná v první řadě o diskreditaci a likvidaci SYRIZY a teprve potom o to ostatní. Samozřejmě jsme věděli ľe SYRIZA podstupuje nerovný boj a samozřejmě, a» bude nakonec výsledek této etapy jakýkoli, bude to ohromná zkuąenost nejen pro řeckou levici, ale i pro nás.