logo SDS
Dnešní datum: 17. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 764x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 743x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 663x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 659x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 655x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 620x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 514x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 411x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 20
Prům. 10.8
21 denni
Max. 314
Prům. 268.4

Nyní si čte web : 41 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Nový revoluční subjekt?

Vydáno dne 28. 12. 2005 (5034 přečtení)

(Stručná poznámka na okraj diskuse o technoparty na Tachovsku)
Ani v levicovém hnutí neutichají diskuse o červencové technoparty na Tachovsku, kterou rozehnala policie. Objevují se různé názory na to, zda hnutí milovníků technohudby představuje či nepředstavuje kulturní a civilizační alternativu nynější společnosti.

Pokud se nemýlím, tak například docent Radim Valenčík je přesvědčen, že hnutí technařů opravdu představuje ve smrdutém rybníce českého lumpenkapitalismu jakýsi „ostrůvek pozitivní deviace“. Naproti tomu profesor Jan Keller říká, že technaři vůbec nechtějí měnit systém, že jsou naopak zcela vědomou součástí systému a jejich snaha bavit se a tančit při stereotypním rytmu tehchnohudby zapadá do logiky rodově-kmenového, mytologického vědomí a sebevědomí, jež plodí orgiastické kulty, v nichž se rozplývá individualita lidské osobnosti.

Při prohlížení knihovny na chalupě jsem zcela náhodou objevil více než třicet let starý článek sovětského filosofa Jurije Davydova „Mystika potrebitělskogo soznanija“, který vyšel v časopise „Voprosy literatury“ č. 5/1973. Tento článek přeložil do češtiny Ladislav Zadražil a vyšel pod názvem „Mystika spotřebního vědomí“ v časopise Světová literatura č. 5/1974, str. 235 – 256. (Mně osobně by se více než „spotřební vědomí“ líbil výraz „konzumní vědomí“). Myslím si, že obsah zmíněného článku je velmi zajímavý právě v souvislosti s diskusí o sociálně revoluční či sociálně konformní povaze hnutí milovníků technohudby a minimálně stejně tak aktuální, jako byl v době svého vzniku.

Davydov píše, že konzumní vědomí „se zdaleka neprojevuje jen v přízemní rovině masové spotřeby a jí podmíněné „masové kultury“ státně monopolistického Západu. Proniká (a nikoli neúspěšně) i do oblasti náboženství a filosofie, morálky a práva, stojí u zrodu módních náboženství a „myšlenkových pochodů“, zvyků i stereotypů chování. Nečekané plody přináší i na politickém poli: například v podobě „revolučnosti“ nového typu, usilující o spojení politické revoluce s revolucí sexuální a kladoucí rovnítko mezi Vzpouru a Orgasmus. Toto vědomí si samozřejmě vytváří i příslušné umění a literaturu; zdaleka se přitom neomezuje pouze na sféru výlučně masové umělecké kultury.“ (str. 235). A Davydov pokračuje: „Zvláště naléhavá je konkrétní aplikace pojmu „spotřební vědomí“ v těch případech, kdy máme co činit se „sublimací“ běžných spotřebních snah v komplikovanějších a kultivovanějších formách společenského vědomí. Při podobných „sublimacích“ dochází vždy k jistým paradoxům. Například to, co na běžné spotřební úrovni figurovalo jako „životní próza“, která se ovšem omrzela, vydává se na rafinované spotřební úrovni za „revoluční požadavek“, jehož realizace znamená „skok“ do nové sociální dimenze. Nebo zase to, co se na běžné spotřební úrovni praktikuje jako elementární (a proto už trochu fádní) „sex“, přechází na rafinované spotřební úrovni v rafinovanou „rozkoš z nenávisti“: v sadismus, masochismus atd.

Při všech těchto proměnách je důležité nepouštět ze zřetele původní univerzální spotřební zaměření, které je i nadále „rovno samo sobě“ a zajišťuje tak souvislost všech svých uvedených modifikací se „spotřebním vědomím“, s celou „spotřební společností“. Při takovém přístupu k problému se nečekaně obnaží vnitřní příbuznost rozličných proudů „subkultury“ západní mládeže, jež se ve stádiu své „krystalizace“ stavěly navzájem do protikladu a pak se postupně za poslední desetiletí jeden za druhým vystřídaly: hippies, gamleři, beatníci a „nová levice“. Přitom vychází zároveň najevo, jak jsou si paradoxně blízké pozice na první pohled tak různorodých idolů současné západní mládeže, jako je Herbert Marcuse a Marshall McLuhan, Norman Mailer a Franz Fanon, Susanne Sontagová a Hans Magnus Enzensberger, Chester Anderson a Peter Handke.“ (str. 236).

Přízemní dychtění po smyslových požitcích v nejširším slova smyslu se v současné kapitalistické společnosti sublimuje v cosi na způsob náboženské víry – víry v božskou podstatu rozkoše, a to jakékoli rozkoše, už jenom proto, že je to rozkoš. Přitom toto náboženství – nejpřesněji by se dalo označit za náboženství hédonistické – má určité mystické jádro i jemu odpovídající esoterický kult. Americký divadelní soubor „living-theatre“ sehrál představení pod názvem „Ráj – hned teď!“. V této formulaci je vyjádřen veškerý smysl konzumní hodnotové orientace přeměněné v mystický náboženský kult: člověk má usilovat o jakoukoli myslitelnou slast „hned teď“. Ve slovním spojení „ráj hned teď“ je třeba klást důraz právě na ono „hned teď“. „Ráj“ se má totiž zrodit v okamžiku, kdy přestaneme odkládat uspokojování potřeb rozkoše „na zítřek“ a začneme je uspokojovat rovnou na místě, „tady a teď“. Ideologové „ráje hned teď“ hovoří o tom, že ve druhé polovině dvacátého století došlo ve vyspělých kapitalistických zemích k souběhu čtyř revolucí: „revoluce sexuální, elektronické, umělecké a psychedelické".“ Tím vznikla naprosto reálná možnost uspokojovat všechny lidské potřeby rozkoše bez výjimky, aniž by je bylo třeba odkládat na lepší časy.

Sexuální revoluce se postarala o odstranění všech zábran v oblasti erotiky, které vytvořila náboženská tradice, buržoazní právo a buržoazní morálka. Psychedelická revoluce, spojená s rehabilitací narkotik, se postarala o likvidaci „tabu“, jejichž nositelem je individuální lidské vědomí, zabraňující člověku v jeho touze plně se oddat slastem. Umělecká revoluce, která odstranila zastaralý typ lidského vnímání, se na jedné straně o první dvě revoluce opírá, na druhé straně je dále prohlubuje – odhaluje nové možnosti slasti, jež v sobě tají sféra umění. Elektronická revoluce pak proměnila náš svět ve svět bez prostoru a času, svět „absolutní současnosti a věčného teď“, jinak řečeno, ve svět „zastaveného okamžiku“, užijeme-li Goethova symbolu.

Zde můžeme pochopit ideologii beatníků a hippies, jejíž esoterickou formulí je právě hédonistický „ráj hned teď“. Beatníci jsou ti, kdož by si přáli zastavit okamžik blaženosti, osvobodit jej, osvobodit sebe sama, své vědomí a paměť od všeho toho, co by znemožnilo adekvátní prožitek slasti, co by jej překrylo vzpomínkami na minulost nebo myšlenkou na budoucnost, starostí o osudy nejbližších či dokonce o svůj vlastní osud. Hippies prý žijí v „obrovské přítomnosti“, kde není místa pro minulost ani pro budoucnost, pro individuální vědomí a sebevědomí, paměť a plánovité záměry. Chtějí jen pouze „být“, přičemž v jejich pojetí se bytí rovná slasti, která je osvobozena od „práce a povinnosti“, spatřují v naprostém odmítnutí všech povinností a závazků – politických i mravních – jedinou možnou „ctnost“.

Zde máme myšlenkové jádro soudobého hédonismu, podle něhož je bytí totožné s rozkoší, a přitom nikoli s každou rozkoší, ale právě s rozkoší smyslovou, či dokonce přesněji s rozkoší fyziologickou. Neboť fyziologická rozkoš je ve shodě se zřetelnou vulgárně materialistickou orientací soudobého hédonismu daleko více „jsoucí“, má mnohem vyšší „ontologickou kvalitu“. Neboť pouze smyslovou, fyziologickou rozkoš lze představit jako „věčnou přítomnost“ bez minulosti a budoucnosti, jako „zastavený okamžik“ dokonalé rozkoše. Ve světle těchto axiomat hédonistické mystiky se stává plně pochopitelným vyhroceně nepřátelský vztah beatníků, hippies a soudobých proroků moderních náboženských proudů k času jako takovému – vztah na první pohled zcela absurdní, úsilí zahrnout čas do sféry „převráceného vědomí“. (tato pasáž viz str. 237 – 239).

Byl to Freud, kdo první zahovořil o tom, že základem lidské psychiky je „id“, „ono“, které se řídí principem slasti. Freud však zároveň také postuloval princip reality, jímž se řídí naše bdělé, denní vědomí, naše „já“. Tento princip reality překonává „sexuální revoluce“, jež chápe sexuální vztahy jako mystický kult, náboženský rituál. Zde však ihned vychází najevo nová okolnost. Jestliže, jak ironicky poznamenal Heine, k vykonání dobrého skutku stačí jediný člověk, kdežto ke hříchu je už zapotřebí alespoň dvou, pak k tomu, aby se z hříchu stal kultovní obřad, je zjevně i dvou lidí málo. Musí tu být přinejmenším ještě někdo třetí, čtvrtý, pátý, šestý atd. A právě zde se v lůně hédonistické mystiky objevuje potřeba „kolektivu“, chápaného jako určitý nerozčleněný – stádní – útvar, jako fantastický „rod“, složený z lidí, kteří jsou navzájem spjati v minulosti naprosto nepředstavitelnými sexuálními vztahy. Tento kolektivní, rodový princip má přitom v rámci hédonistické mystiky druhotnou, podružnou povahu, v poměru k principu slasti, jež zde figuruje jako princip nejvyšší, základní a ústřední.

„Rod“, „občina“ se zde jeví jako nástroj, jímž se člověk v kolektivní extázi „osvobozuje“ od individuálního vědomí – a svědomí – , bránícího stupňování rozkoše. Noví mystikové, kteří dospěli k závěru, že sexuální rozkoš, prožívaná „kolektivně“, „na veřejnosti“, se zmnohonásobuje pocitem „prvobytné kolektivnosti“, znovu objevili „pravdu“ starověkých bakchanálií – a některých indických sekt. Aby k takovému prožitku vůbec mohlo dojít, je ovšem vskutku třeba vzdát se v sexuální sféře jakéhokoli „výběru“, vzdát se „zjevně zastaralé“ snahy vidět v jiném člověku něco neopakovatelného a jedinečného: individualitu, osobnost. Mystika konzumního vědomí odvrhuje všechny tyto „archaismy“ naprosto stejně, jako se jich vzdává masová, standardizovaná průmyslová výroba. (viz str. 240 – 242).

Extatickému rozplynutí individuálního vědomí v „kolektivním nevědomí“ napomáhá dále „psychedelická revoluce“, objevující před vědomím „nové horizonty“ a především „umělecká revoluce“. Neboť pouhá přítomnost v davu ještě nestačí, aby se člověk úplně a beze zbytku zřekl vědomí vlastního já, aby se rozplynul v „kolektivním nevědomí“, které má schopnost uvést jej do „ráje hned teď“. Tady musí přijít na pomoc umění, ovšem ne jakékoli umění, nýbrž to, které je dionýským mystériem, schopným uvést člověka do kolektivního orgasmu. Takovým druhem umění je především rocková hudba, již povyšuje hédonistická mystika na jakýsi univerzální princip světa. Skladatel rockové hudby má hrát „na tělo diváka jako na poslušnou kytaru“. Právě „na tělo“, a ne na duši, neboť „duše“ není přitom vůbec zapotřebí: princip rockové hudby je způsob, jak „překonat“ individuální vědomí, pohroužit člověka do kolektivní, „rodové“ slasti „ráje hned teď“. Rockový koncert jako dionýský rituál je rituál přinášení oběti: je obětován, zabit individuální princip nebo to, co jej symbolizuje, aby mohla propuknout extatická rozkoš z hromadného „vplynutí“ do „kolektivního nevědomí“. Rockový Orfeus rozbíjí ve vrcholném okamžiku koncertu svou kytaru a hází její kusy mezi publikum, aby mu dal tímto způsobem na srozuměnou, že se zříká umění i sebe sama jako umělce, protože teď, kdy má pokračovat orgiastický rituál, už není zapotřebí ani umění, ani umělce jako jeho představitele. „Estetickým fenoménem“ se stává už sám extatický dav coby „totální jednota“, kolektivní anonymita, nepřipouštějící žádnou „partikularizaci“, žádný „osobnostní princip“, ochotná a schopná obětovat každého, kdo by se jej proti ní pokoušel obhajovat. Čin rockového Orfea, který se zříká své kytary, svého umění i své osobnosti, může být v jistém slova smyslu vykládán i jako rozumný akt sebezáchovy. Neboť dav ve stavu extáze odmítá připustit, že by existovalo něco vyššího, než je on sám. A do svého bakchantského chorovodu přijme jen toho, kdo mu dokáže, že je s ním jedno tělo. Dav může snést v podobě svého idolu, aniž by propadl zjevné snaze ho rozdrtit, „anihilovat“, pouze svou vlastní podobu. (viz str. 244 – 249).

O Davydovově článku by bylo možné pojednat ještě mnohem obsáhleji, myslím však, že i tento stručný nástin postačí. V době, kdy Davydov psal svůj článek, mělo buržoazní konzumní vědomí, sjednocující vulgární materialismus se stejně vulgární hédonistickou mystikou, ještě určitý levicový, antikapitalistický politický nádech, který však časem zcela vyvanul. I z toho důvodu si myslím, že o názoru, podle něhož představuje hnutí milovníků technohudby jakýsi „nový revoluční subjekt“, lze s úspěchem pochybovat. Hlavní důvod je ovšem ten, že kapitalistická liberálně tržní ekonomika je na své poptávkové straně založena na stimulaci masové spotřeby a masového konzumního vědomí, jež v sobě zákonitě obsahuje tendenci k rozplynutí lidské individuality a opravdové svobody osobní volby ve falešné, převrácené a odcizené pseudokolektivitě buržoazní společnosti i k uskutečňování oněch čtyřech „revolucí“, o nichž se zmiňuje Davydov. (Stačí se jen podívat na „uměleckou revoluci“, kterou provádějí různé „reality show“ v televizní tvorbě). Různé hypermarkety a supermarkety – to jsou ony chrámy, v nichž každý den probíhá dionýský hédonistický rituál, v němž je princip lidské individuality obětován bohu mamonu …A ještě jedna poznámka na úplný konec: čtenářům časopisu Marathon by vůbec neškodilo, kdyby častěji studovali práce sovětských filosofů. Namátkou mi na mysl přicházejí jména Iljenkov, Kopnin, Šinkaruk, Bosenko, Byčko, Kušakov atd.

Marathon, 6/2005, František Neužil


František Neužil na starém webu SDS:



[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Frantiąek Neuľil | Počet komentářů: 11 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Marathon

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
219 (219 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
220 (220 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
160 (160 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
162 (162 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
142 (142 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
169 (169 hl.)
Prohnilý humanismus !!
131 (131 hl.)

Celkem hlasovalo: 1203


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.