Mladí komunisté touží po revoluci

Komsomolci, jak si občas říkají, tak daleko ještě nejsou. Zatím vedou vleklou bitvu s ministerstvem vnitra, které je chce zrušit, protože podle něj porušují zákon o občanských sdruženích. Jednak tím, že vyvíjejí politickou činnost, která je vyhrazena pouze politickým stranám, a také proto, jaká ta jejich činnost je.

Po důvodech postupu ministerstva není nijak složité pátrat. Komsomolci jsou mnohem radikálnější než jejich mateřská strana. Současný politický systém je jim trnem v oku a agitují pro revoluci. Revoluci, při níž masy pracujících svrhnou vykořisťovatelský řád a nahradí jej novým, komunistickým.

Děti proti rodičům

První sjezd Komunistického svazu mládeže se uskutečnil v Nymburce v březnu 1991. Tehdy jako dnes s benevolentní podporou komunistické strany. „KSM jsme založili jako reakci na rozpad SSM. Ve svých počátcích měl přes jedenáct tisíc členů a hlavním úkolem bylo udržet mládež pro komunistickou myšlenku,“ vzpomíná první předseda svazu Petr Šimůnek. Brzy se však začala KSM štěpit a v roce 1993 došlo k rozdělení na Ligu levicové mládeže, která se po pár měsících rozpadla, a původní radikální KSM, v němž zůstalo jen pár desítek členů. Teď má podle současného předsedy Milana Krajči přes pět set členů a stovky dalších příznivců.

Krátce po revoluci byli členy svazu hlavně potomci bývalých vedoucích pracovníku tehdejší KSČ. Dnes už je situace jiná. Málokdo z mladých revolucionářů má rodiče v KSČM.

„Moji rodiče se k tomu stavějí hodně negativně. A taky ta část rodiny, která byla před rokem 1948 živnostníky a pak dostala přes prsty. Ti mě odsuzují a doufají, že dostanu rozum,“ říká mi šestnáctiletý člen brněnského klubu KSM Jiskra Jan Ševčík. Studuje gymnázium a komsomolcem je už dva roky.

„Dělal jsem si názor na věci okolo sebe. Proč jsou na jedné straně chudí a na druhé bohatí? Proč někdo může chodit ověšený zlatem a jezdit v luxusních autech, někdo si nosit do školy pamlsky a druhý nemá kde bydlet? Já jsem se nad tím zamýšlel a přišel jsem na to, že tento svět není spravedlivý. Proto mi názory komunistů začínaly být blízké,“ vysvětluje, proč vstoupil do KSM.

Rodiče třiadvacetiletého Davida Pazdery z druhého brněnského klubu KSM ProBrno také nejsou ve straně. Jeho radikální politickou angažovanost mu však nevyčítají. David se rozhodně za své přesvědčení nestydí. Když jsem navštívil klubovnu KSM v budově městského výboru KSČM v Brně, uvítal mě ve žlutém triku s rudou pěticípou hvězdou, v níž se skvěly srp a kladivo. Ostatně jeho tričko ladilo s výzdobou místnosti s obrazy Lenina, Che Guevary, spoustou propagačních plakátů a rudých praporů.

Snaha ministerstva vnitra o to, aby KSM změnila své stanovy, je podle něho jen zástěrkou. „Je to jasný útok na KSČM. Když neuspěli s útoky na samotnou stranu, tak útočí na zdánlivě nejslabší článek, na nás, ale to se pletou. To jim nevyjde,“ rozohňuje se.

David je podle svých slov velmi radikální revolucionář. „Vládnoucí vykořisťovatelská třída se nikdy nevzdá svých privilegií. Pokud tento stav chce člověk změnit, tak musí proti vykořisťovatelské třídě pracovat,“ tvrdí.

Velmi ho mrzí postoj některých vedoucích funkcionářů KSČM, kteří nejenže KSM na rozdíl od bývalého předsedy Miroslava Grebeníčka veřejně nepodporují, ale spíš by se komsomolců kvůli jejich radikalismu chtěli zbavit. Vadí mu třeba senátor Vlastimil Balín, který prý prohlásil, že KSM škodí věci socialismu, nelíbí se mu ani poslanec Jiří Dolejš, který podle něj není komunista, ale sociální demokrat, a vůbec nejmladší poslankyni, komunistku Kateřinu Konečnou má za neschopnou. Důvodem jeho prohlášení jsou však spíše spory, které s umírněnou Konečnou vede.

Každému stejně

Veronika Sýkorová z Brna je dvaadvacetiletou studentkou farmacie, která se na posledním sjezdu stala místopředsedkyní KSM. Její matka je aktivní funkcionářka strany, takže se ke komunistickým ideálům dostávala už od dětství. „Já si myslím, že současný systém není udržitelný, protože jeho vývoj je zaměřený pouze na zisky a na to, že někdo si žije nad poměry a dalších deset lidí na něj pracuje a strádá.“

Její boj je hlavně informační. Chce lidem vysvětlovat, za co komunisté bojují a proč by měli volit KSČM.

Přestože studuje prestižní univerzitu a může očekávat ve své budoucí práci nadprůměrný příjem, vůbec by jí nevadilo, kdyby dostávala stejně jako ostatní.

Šestadvacetiletý filozof Peter Schuster je předsedou brněnského KSM klubu Jiskra. V současné době pracuje na svém doktorátu z ruské náboženské filozofie 19. století. „Já to řeknu naprosto otevřeně. My jsme proti režimu. My ten systém odmítáme. Ten systém, jakým se tady vládne, ten systém, který produkuje nezaměstnanost, nejistotu a likviduje mezilidskou solidaritu. A já myslím, že my prostě máme právo na to říct ne. Pokud to někdo označuje jako extremismus, pak jsem extremista, marná sláva,“ vysvětluje svůj životní postoj Peter.

Na rozdíl od svých kolegů ale tvrdí, že žádná revoluce nepomůže, že se dosavadní systém zhroutí sám: „Tento systém nemá žádné mocenské centrum, které by šlo dobýt. Není tu žádný car, kterého by šlo zabít. To není žádné spiknutí dvaceti tisíc lidí, které by šlo porazit. Tento systém prostě musí nevyhnutelně dojít do té fáze, kdy se zhroutí samospádem, a pak musí nastoupit forma samosprávné decentralizované komunistické společnosti.“

To není KSM

„Toto je sklad. Tu není KSM,“ vylepili si z legrace na dveře své malé kanceláře v pražském ústředí KSČM komsomolci. „To tu máme pro případ, že by nás nakonec zakázali, tak můžeme rovnou přejít do ilegality,“ směje se současný předseda KSM, dvaadvacetiletý student Milan Krajča. V KSM je tři roky a stejně jako u většiny jeho souvěrců nejsou jeho rodiče v partaji, spíš mají proti ní výhrady. Do KSM vstoupil kvůli válce v Jugoslávii. KSČM byla totiž podle něj jediná proti válce a to jej utvrdilo v tom, že je to nejlepší možná strana.

„Někdy se mylně udává, že jsme součástí KSČM. To není pravda. My jsme občanské sdružení a jako organizace fungujeme samostatně. Pochopitelně jsme provázáni s KSČM a deklarujeme ji jako stranu, ke které máme nejblíže, a podporujeme ji. Naopak strana se hlásí ve svých materiálech k nám,“ vysvětluje Krajča.

On sám sní o komunistické společnosti, která odstraní vykořisťování člověka člověkem. „Převrat? Pochopitelně že ano. Musí však nejdříve nastat revoluční situace a nelze předjímat, jak vše proběhne. Bylo by pro mne sympatické, kdyby to šlo nenásilnou formou. Socialismus a boj za něj je prostě náš maximální program, náš pohled na svět.“

Ze současných členů KSM je největším pamětníkem tohoto sdružení jedenatřicetiletý Zdeněk Štefek, dřív předseda, dnes jenom tajemník a neúspěšný kandidát několika voleb ať už do Evropského parlamentu nebo do zastupitelstev. Mezi revolucionáři je už deset let. KSM podle něj za tu dobu vyspěla. „Zvýšil se desetinásobně počet členů a příznivců. Máme své webové stránky, odborné skupiny a vydáváme svůj časopis Mladá pravda. Za dalších deset let mladých komunistů ještě přibude,“ věští Štefek. Pokud ministerstvo vnitra KSM opravdu zakáže, tak podle něj přejdou do ilegality.

Vyrostou z toho?

Podle Milana Krajči mladí revolucionáři ze svého nadšení nevyrostou. „Sice se často jako vtip používá, že se jednou všichni lidi z KSM, až dostanou rozum, sejdou v ČSSD, ale je to opravdu jenom vtip. Myslím, si že každý, kdo KSM prošel, bude i nadále ve straně radikální a aktivní. Nějaké zreformističtění nám nějak masově nehrozí. Budu se snažit, aby to tak skutečně nebylo.“

Přílišný radikalismus ovšem vadí prvnímu předsedovi Petru Šimůnkovi. Podle něj spíš mladé odrazuje, než přitahuje. Jeden z jeho nástupců, Josef Gottwald, který byl předsedou KSM v letech 1995 až 2001, však tvrdí, že čas ukázal, že tato cesta je správná, a pokud by byl svaz liberálnější, přišel by o příznivce.

Mnoho aktivních členů, kteří prošli KSM, ve stranických funkcích zůstalo. Gottwald je místopředsedou pražské KSČM a Šimůnek, dříve dělník v ČKD, je dnes členem volební komise ÚV KSČM. „Část členů, kteří zestárli, zůstala v KSČM, ti, kteří se z důvodu své profese nemohli stát členy strany, jsou jejími voliči či sympatizanty. Podstatná část z dřívějších členů KSM si již založila rodinu a věnuje se výchově nové generace,“ říká Gottwald. On sám doufá, že ze svých potomků vychovají nové radikální komunisty.

Právo, Magazín, 4. 2. 2006, Leoš Kyša

Pozn redakce SDS:

Z důvodu místa jsme vypustili obrazovou dokumentaci - průvod KSM v Brně, manifestace proti válce v Iráku s dominantou Václava Exnera a foto Davida Pazdery.