Mladí komunisté plánují „velkou změnu“
Už jen pár týdnů zbývá do konce ultimáta, které dal nedávno stát mladým komunistům: buď se zřeknete snahy zakroutit demokracii krkem, nebo vám zakážeme činnost. Členové Komunistického svazu mládeže ale od programu „revolučního svržení kapitalistického řádu masami pracujících“ jen tak neustoupí.
„Leninismus je součástí naší identity, v KSM není většinový názor upustit od něj, jsme připraveni i jít do ilegality,“ říká šéf svazu Milan Krajča (22). Úředníci jsou z toho rozpačití: přes všechny zákony a hrozby na adresu stoupenců totalit nikomu není jasné, jestli a za co vlastně je tady možno levicové extremisty trestat. Takže: co bude dál?
Naštvaný člověk
Centrála mladých komunistů zabírá dvě úzké místnosti v masivním, rudou hvězdou přizdobeném sídle KSČM na pražské třídě Politických vězňů. Dostat se dovnitř lze jen skrz zamřížovanou branku u vrátnice a v doprovodu někoho z domácích. Pro nás si přichází sám předseda svazu mládeže Krajča. „Čest práci,“ zdraví na široké a prázdné chodbě staršího muže, který mu na oplátku dává malý kartonový kalendářík 2006, na němž je portrét a pod ním azbukou nápis Generalissimus J. V. Stalin. „To byl soudruh z tvrdého stalinského jádra,“ vysvětluje nám po setkání tiše Krajča a vede nás do svého království, kde se svými kolegy plánuje comeback proletářské revoluce. Dvě úzké místnosti připomínají opuštěný pánský klub: v pracovním nepořádku se mezi židlemi a sedačkami válí spousta papírů, plakáty a transparenty. USA = NATO = AGRESE volá jeden z nich. Kus dál za sedačkou vykukuje velký portrét Lenina a ze stěny na nás shlíží někdejší vůdce vietnamských komunistů Ho Či Min.
Univerzitní student historie Krajča je přesvědčen, že socialistická revoluce je „nezbytná“, ale v rozhovoru se vyhýbá jasnějším výrokům nebo argumentům. „Nejsem nekritický vůči minulosti,“ říká s pohledem na darovaný stalinský kalendářík. „Některé věci v ní byly rozporuplné.“ Co třeba? Bývalý režim v Československu? „To je pro mě složité hodnotit vzhledem k mému mládí. A navíc, naší prioritou je reflektovat současnost, ne minulost.“ Největším problémem současných časů je podle Milana Krajči to, že nespokojenost lidí s „přebyrokratizovanou“ vládou režimu před listopadem 1989 zneužily síly toužící po návratu kapitalismu. To národ nechtěl. Proto je nutné znovu povstat a zavést nový řád.
V programu KSM předpovídá, že cesta k socialistické revoluci nebude bezbolestná, nicméně bát se prý není třeba. „Revoluce přece nemusí znamenat násilí, jde hlavně o velkou změnu,“ říká Krajča. „Převzetí moci v roce 1948 je pro nás dodnes inspirující.“ Jak by to tady vypadalo, kdyby se mladým komunistům podařilo uchopit moc? To Krajča „nedokáže předvídat“, ale úplně bez problémů to nebude: „Ve chvíli, kdy sáhnete někomu na jeho milionové zisky s tím, že byste to raději dali chudým dětem v Africe než na jeho tři vily na Mallorce a luxusní jachtu k tomu,“ říká šéf svazu, „tak myslím, že takový člověk je naštván. My se ale nechystáme potlačovat individuálně tyto lidi ve chvíli, kdy budou respektovat většinový názor.“
S Leninem v srdci
Jak je vlastně možné, že Krajčův komunistický svaz honosící se veřejně cílem potlačit ústavní práva a svobody občanů získal povolenku k činnosti? Vždyť udělit registraci něčemu podobnému úřadům nedovoluje zákon. Ministerstvo svoji vstřícnost vysvětluje úctou ke svobodě slova a názoru. „Odvolávat se na učení Lenina nelze samo o sobě považovat za nepřípustné,“ vysvětluje tisková mluvčí ministerstva vnitra Radka Kovářová.
Přesto dnes, po třinácti letech fungování KSM, ministerstvo vyzvalo mladé komunisty, aby své marxisticko-leninské stanovy změnili. Úředníci si totiž přečetli jejich politický program, v němž jsou myšlenky otce bolševického teroru politicky zpřesněny: „KSM bojuje za revoluční svržení kapitalistického řádu masami pracujících.“ To je ta věta, která podle ministerstva pasuje Krajčův svaz na spolek usilující o potlačení práv a svobod. A pokud KSM své vize neučeše, přijde o registraci. „Leninismus je součástí identity naší organizace,“ říká k tomu Krajča. „Většina od něj nechce upustit. A nepřestaneme v našich aktivitách, ani když nebudou mít legální rámec.“
Mně je to šumafuk
Vnitro se komunistickými svazáky začalo zabývat na žádost policie, která svaz vyšetřuje kvůli propagaci totalitních ideologií a požádala ministerstvo o dobrozdání. Policii zase k šetření loni v dubnu vyzvali senátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina. Ti na aktivity svazu narazili v podstatě náhodou. „Dostalo se mi do ruky pár výtisků jejich měsíčníku Mladá pravda a nezakrytá propagace třídního teroru mě překvapila,“ vzpomíná Štětina. Podal proto se svým kolegou Mejstříkem trestní oznámení na neznámého pachatele, který podle nich usiluje o likvidaci zdejší svobody.
Vyšetřování se táhne už skoro rok. „Čekám na vyjádření vnitra k jejich stanovám, abych mohl vycházet z objektivních a materiálních skutečností,“ vysvětluje jeden z důvodů, proč práce trvá tak dlouho, kriminalista Milan Černý. „Pak to prokuratura zhodnotí, a jestli bude pravda, že porušují zákon, tak budou stíhaní jako kdokoli jiný. Mně to je šumafuk, jestli budou nebo nebudou.“ Kromě posudku z vnitra čeká detektiv ještě na studie znalců, z nichž by se měl dozvědět obecné informace o významu ideologie a vyznění určitých textů.
„S levicovými extremisty je to těžké,“ říká jeden z oslovených expertů Miroslav Mareš, politolog z brněnské univerzity. „Mají mnohem sofistikovanější jazyk než neonacisti. Například slovo revoluce může být skutečně vykládáno jako významná změna.“ O vyznění svého posudku Mareš nechce mluvit - „s ohledem na objektivitu“ mu to prý nepřísluší. Podle protiextremistického specialisty z policejního prezidia Ivo Špičana řešila zdejší policie jen v letech 2004-5 šest případů propagace komunismu; všechny skončily ve složce odložených. „Nacismus byl odsouzený Norimberským procesem, komunismus ne,“ říká Špičan, „což je právě rozdíl, který se projevuje tímhle odkládáním.“
„Problém je v tom,“ opakuje Špičanova slova mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Martin Omelka, „že za zločinný byl označen bývalý komunistický režim, nikoli ideologie. A když se pak takové propagační akce odehrávají pod patronací legální parlamentní komunistické strany, případná nebezpečnost nedosahuje stupně nebezpečnosti trestného činu.“ Jsou srp a kladivo odkazující k bolševické revoluci méně „společensky nebezpečné“ než nacistické symboly? „Ano, na používání těchto symbolů není nahlíženo jako na tolik nebezpečné jako na používání symbolů třetí říše,“ potvrzuje Omelka. Ale paragraf 260 umožňuje stíhat podporu a propagaci komunismu stejně jako propagaci nacismu. „Samozřejmě v konkrétních případech jsou pak konkrétní důkazy, ale k tomu se vyjadřovat nemůžu,“ dodává.
Respekt, 6. 2. 2006, Tereza Nosálková
Milují dobro a Lenina
