Smějí být v demokracii povoleny jen demokratické názory?

Na stránkách Britských listů se rozhořela diskuse o charakteru změny režimu v roce 1989 a o žádoucím obsahu dnešní demokracie. Diskusi ilustrujeme odpovědí šéfredaktora na jeden čtenářský dopis:

V demokracii by měly být povoleny takové názory, které říkají, že i názory jiné mohou mít pravdu, píše Jiří Červenka. Ideologie komunismu taková ale přece není. Takže v tomto případě tedy nebudu zakazovat někomu mít svůj názor, ale vyloučím z kola ven toho, kdo zakazoval jiným tento názor mít. Myslím, že je to docela logické.

Odpověď Jana Čulíka: Pane Červenko,
to právě ne. To definujete demokracii přesně podle komunismu.

Podstatou demokracie je, že v ní dochází k pokroku na základě podvratných názorů, které zpochybňují názory oficiální a přijaté. O nich se vede otevřená diskuse, názory se podrobují zatěžkávací zkoušce, a pokud se v té zkoušce zjistí, že jsou nosné, společnost jimi nahradí názory dosavadní.

Základní podmínkou však přirozeně musí být, že máte právo říkat všechno.

Podstatou komunismu bylo, že se smějí říkat jen názory, vstřícné vůči tomuto režimu. Vy tvrdíte, že podstatou demokracie je, že se smějí říkat jen názory vstřícné vůči tomuto režimu. Jaký by pak byl mezi demokracií a komunismem rozdíl?

Podstatou demokracie je, že se v ní smí říkat i to, že demokracie je špatná a že by se měla zavést totalita. Předpokládá se, že v otevřené diskusi společnost drtivou většinou takový názor odmítne, ale menšině ho nebude zakazovat.

Pokud společnosti nedůvěřujete, že by nedemokratický názor odmítla, nejste demokrat, protože nevěříte, že lidi mají schopnost rozumného úsudku. Pak jste stoupenec autoritářské vlády. Na tom nemusí být nic špatného, ale nepředstírejte, že jste demokrat.

Britské listy, 19.12.2005, Jan Čulík