
Otázka, kterou mi položily Haló noviny, jaký problém vznikl tím, že se doposud nepodařilo zvolit předsedu kontrolního výboru Zastupitelstva hl. m. Prahy, je docela jednoduchá, na kterou ale není jednoduchá odpověď.
V Praze bývalo zvykem, že představitelé opozice zaujímali poměrně důležité kontrolní pozice, bez ohledu na složení »vládní koalice«. Například v minulém období měla ODS v zastupitelstvu pohodlnou většinu, přesto v Radě hl. města měla zastoupení jak Strana Zelených (radní Štěpánek), tak SNK ED (radní Reedová), předsedou finančního výboru byl sociální demokrat (JUDr. Hulínský) a kontrolnímu výboru (kde měla opozice jak je zvykem i většinu) předsedal zastupitel KSČM (JUDr. Hoffman). Všechny čtyři opoziční strany tak měly plný přístup na jednání rady i k potřebným informacím, prostě podmínky k tomu, aby takříkajíc koukaly ODS na prsty. Nemohu samozřejmě seriozně hodnotit, jak toho využívaly. Nebyl jsem u toho. Navíc v průběhu volebního období bylo zastupitelstvem schváleno, že bude vytvořena další funkce s významným kontrolním obsahem, a to pražský ombudsman.
Podivná role médií
Co se ale nestalo. V období mezi komunálními volbami a hlavně těsně před ustavujícím zasedáním pražského zastupitelstva vytvořila naše média dojem, jakoby jedinou kontrolní institucí zastupitelstva a magistrátu byl jen a jen kontrolní výbor zastupitelstva. Ten byl líčen jako nějaká všemocná instituce, něco jako městská prokuratura, městský soud i městská šatlava. Takový Rychtář i kat Mydlář v jednom. A TOP 09 se z důvodů mně neznámých zcela soustředila, jakoby ve shodě s většinou médií, jen a jen na funkci předsedy kontrolního výboru a na ostatní možnosti a prostředky vlivu a kontroly fakticky rezignovala. O tuto funkci ale usiloval a stále usiluje také klub KSČM.
Těžká role opozice
Přitom lepší možnosti provádět reálnou kontrolu mají určitě radní a zejména finanční výbor - protože přes peníze je všechno vždycky vidět nejlépe a nejrychleji. Tím ale nesnižuji význam kontrolního výboru, ani potřebnost ombudsmana.
Z tohoto hlediska je vlastně odpověď na otázku, jaké má v toto chvíli opozice formální postavení a možnosti v oblasti kontroly poměrně jednoduchá: Nestojí to za nic.
Nabízené místo v Radě hl. m. Prahy TOP 09 odmítla, o místo předsedy finančního, ani jiného výboru - pokud vím - ani neusilovala, funkce ombudsmana zatím ani nebyla fakticky zřízena. A kontrolní výbor zastupitelstva? Ani jeden z obou kandidátů (TOP 09 a KSČM) na předsedu nebyl zatím ani jednou zvolen, místo předsedy má dva místopředsedy. V Praze tak aspoň máme takovou malou raritu – diumvirát v čele kontrolního výboru. A aby toho nebylo málo, tak opozice v něm ani nemá většinu, protože TOP 09 obsadila ze svých pěti jen čtyři místa.
Navíc v rámci reorganizace magistrátu byly sloučeny dva odbory kontroly v jeden a z funkce tak odešly (lépe řečeno byly odejity) tři zkušené vedoucí. A to všechno v době, kdy vystupují na povrch stále nové a nové problémy a nesrovnalosti z minulosti, kontrolní výbor má plnit celou řadu nových úkolů v systému protikorupčních opatření a opozice by měla mít zájem co nejlépe využívat kontrolních mechanismů k prosazování své role. Je pravda, že máme s TOP 09 většinou rozdílné názory na cíle a prostředky politiky v Praze, ale odhodlání dívat se koalici na prsty co nejpečlivěji, to bychom snad měli mít společné.
Čeká se na Ústavní soud?
Zatím řešíme vzniklou situaci provizorně. Na základě dohody s primátorem jsme oba místopředsedové výboru přizváváni k jednání rady, jednání připravujeme společně a snažíme se alespoň trochu eliminovat nedobré důsledky, které tato situace bezpochyby má. Dlouhodobě je ale podle mne tento stav neudržitelný, bez dohody s koalicí jej ale nelze reálně řešit. Myslím si také, že stále ještě není pozdě na to, aby TOP 09 přehodnotila svůj doposud nepříliš pružný postoj, kdy odmítá jakékoli jiné řešení, než že jediným nástrojem opoziční kontroly bude kontrolní výbor a oni nepřistoupí na žádné jiné řešení. Pomohlo by také, kdyby se o celé záležitosti začalo jednat přímo, a nejen prostřednictvím médií. Pro začátek by možná stačilo, aby obsadili své páté místo v kontrolním výboru a opozice tak měla při jeho rozhodování konečně většinu.
Na to, že máme čtyři měsíce od voleb, jsme se tedy daleko nedostali. A není to, myslím, jen vina koalice. Možná také, že je to váhání Ústavního soudu, které vede všechny aktéry k tomu, že raději čekají na jeho rozhodnutí o stížnostech na volby v Praze, místo toho, aby otevřeně jednali o možnostech řešení situace s cílem plnohodnotného fungování zvoleného Zastupitelstva hl. města Prahy ve prospěch všech jeho obyvatel.
Klub zastupitelů KSČM je k takovému jednání každopádně připraven. Takže se nechme překvapit.
Haló noviny, 22. 2. 2011
Lubomír Ledl, místopředseda CV SDS, zastupitel za KSČM a místopředseda kontrolního výboru