Výsledkem zatím prvního referenda o evropské ústavě, které se chystá na 20. února ve Španělsku, by mělo být její jednoznačné schválení. Ve Francii, kde by se referendum o evropské ústavě podle všeho mělo uskutečnit na začátku června tohoto roku (oficiální datum ještě oznámeno nebylo), je situace mnohem složitější.
Zdá se, že právě francouzské referendum bude první vážnou zkouškou pro ústavní smlouvu, neboť její schválení francouzskými občany se jeví jako čím dál méně jisté. Přitom Francie je považována za klíčovou zemi z hlediska evropské integrace. Jen málokdo si dokáže představit, co by se stalo, kdyby taková země jako Francie ústavu smetla ze stolu.
V zemi galského kohouta se debata a kampaň o evropské ústavě již pomalu rozbíhá. Zatím spíše na půdě parlamentu, kde již delší dobu politické strany o evropské ústavě debatují. Vládní pravicový blok ji až na pár výjimek podporuje. Naopak opoziční socialisté jsou stále rozděleni. Chystají se nicméně k ústavě zaujmout pozitivní přístup, neboť je k tomu zavazuje výsledek nedávného vnitrostranického referenda o euroústavě, které dopadlo v její prospěch.
V současné době se parlament zabývá návrhy ústavních změn, které by uvedly francouzskou ústavu do souladu s ústavou evropskou. Poté, co tyto změny schválí obě komory, bude svolán tzv. kongres. To je společné shromáždění obou komor ve Versailles, které se s konečnou platností vysloví nad těmito ústavními změnami (nutnou většinu tvoří tři pětiny všech členů „kongresu“).
Zatímco poslanci a senátoři jsou ústavě vesměs nakloněni a budou jistě ochotni schválit i potřebné změny ve francouzské ústavě, občané Francie tak jednoznačné postoje nemají. Podle průzkumů veřejného mínění uskutečněného agenturou CSA by nyní pro ústavu hlasovalo 65% francouzských voličů a 35% by bylo proti. To znamená, že od září 2004 klesla podpora ústavě mezi Francouzi o 4% a o stejný podíl vzrostl i počet těch, kteří ji odmítají.
Mnozí analytici se obávají, že by podpora ústavě mohla nadále klesat, a to mnohem rychleji než doposud. Na vině může být celková nespokojenost s vládní politikou, především pak obavy z dlouhodobých sociálních dopadů vládních reforem. V evropské rovině se Francouzi v souvislosti s ústavou obávají celoevropského zpochybnění sociálního státu, nástupu liberálního kapitalismu a v neposlední řadě také urychlení tzv. delokalizace, tedy přemísťování francouzských podniků do zemí střední a východní Evropy kvůli levnější pracovní síle, které může způsobit velkou nezaměstnanost. Podle ředitele agentury
CSA Stéphana Rozèse „se může stát, že francouzští voliči využijí referenda k vyjádření své nespokojenosti. Učinili tak již při regionálních a evropských volbách, proč by tak nemohli učinit i v momentě referenda o ústavě?“, ptá se Rozès.
Situaci komplikuje ještě jeden problém. Většina Francouzů silně odmítá vstup Turecka do EU. A tento jejich odmítavý postoj se může promítnout do jejich volby ve vztahu k ústavě. Ústava je totiž prezentována jako nástroj pro zajištění fungování EU o pětadvaceti a více státech, včetně Turecka. Navíc by podle nové definice kvalifikované většiny v Radě, kterou ústava předpokládá (většina států a obyvatel), mělo Turecko relativně největší váhu ze všech členských států.
Podle mnohých průzkumů veřejného mínění by „tureckou otázkou“ mohlo být při referendu o ústavě negativně ovlivněno 15% voličů. Vzhledem k současnému stavu podpory ústavy (65%) by tato skutečnost mohla ještě pořádně zamíchat kartami.
Někteří komentátoři poukazují na to, že se ve Francii schyluje k podobnému scénáři, jaký nastal v roce 1992 u příležitosti referenda o Maastrichtské smlouvě. Tehdy rovněž klesala s blížícím se referendem podpora veřejnosti Maastrichtské smlouvě a voliče postupně stále více ovlivňovaly skutečnosti nesouvisející s původním tématem referenda. Nakonec prezident Mitterrand musel veřejně prohlásit, že „ten, kdo je pro Evropu, musí hlasovat ano“. Možná jen díky tomuto jasnému stanovisku Maastrichtská smlouva ve Francii těsnou většinou prošla. Současnou francouzskou vládu asi čeká podobná výzva a možná i ona bude muset přistoupit k dramatizaci celé záležitosti ve smyslu: kdo je pro Evropu, hlasuje pro ústavu. A zřejmě nebude v Evropské unii sama. Přinejmenším vlády Velké Británie či České republiky budou asi muset tváří v tvář silným odpůrcům ústavní smlouvy učinit totéž.
Integrace, 25. 1. 2005, Lukáš Pachta
Francouzské referendum: první křest ohněm pro evropskou ústavu
