
Rozhovor Haló novin s Jaromírem Kohlíčkem, europoslancem (GUE/NGL),
vyšel 28. 2. pod uvedeným titulem. O den později se objevuje rozhovor i na stránkách KSČM, ovšem s názvem Jiná euroústava je možná. Posuďte sami, který název lépe odpovídá obsahu rozhovoru.Evropští konzervativci prohlásili po neúspěchu se schvalováním Evropské ústavy před dvěma lety, že se k ní ve vhodný čas vrátí. Letos to udělala kancléřka Merkelová. Byl to skutečně vhodný čas?
Z hlediska německé vlády, kde má hlavní slovo CDU, čas právě nastal. Merkelová to udělala velice chytře, ve svém projevu v Evropském parlamentu shrnula několik věcí, o které se pokoušeli státníci před ní. Jednou z nich je nějakým způsobem pozměnit základní smlouvy, na kterých je postavena EU. Merkelová tomu říká ústavní smlouva. Dokonce v projevu uvedla, což se v našich médiích bohužel neobjevilo, že ústavní smlouvu, která byla schvalována doposud, bude nutné změnit. To je naprosto realistické, protože pokud lze něco nazvat Ústavou, mohl by to být první oddíl z pěti částí, které v češtině mají několik set stránek. Druhý z oddílů je charta základních práv a svobod a třetí až pátý jsou zbytky přístupových smluv, zakládací listiny nejrůznějších institucí, které nemají s Ústavou nic společného. Takže je to realistický pohled. Jde ovšem o první větu a uvidíme, co bude následovat.
Právě, jaká je představa?
Představa je poněkud mlhavá. Některé věci jsou nesporné, například úloha národních parlamentů. Už dva roky mají národní parlamenty, předtím než se jakýkoli projekt dál rozpracovává, právo prvního posouzení. Jestliže více než 1/3 národních parlamentů řekne ve lhůtě šesti týdnů ne, pak se musí od projektu upustit. Taková pravomoc existuje, je důležitá a přitom nevyplývá z žádné dosavadní smlouvy.
Je v praxi uskutečnitelné, aby například český parlament všechny návrhy projednával ve zmíněné lhůtě?
V praxi se tím u nás zabývá výbor pro evropskou integraci Sněmovny. Nevím, jak by to vypadalo, kdyby výbor jednou řekl ne a jsem na to zvědav, periodicita zasedání Poslanecké sněmovny nejde příliš dohromady s tím, aby se skutečně promptně rozhodlo.
Kancléřka Merkelová tvrdí, že první písemná podoba jejího přístupu bude k dispozici v březnu ve formě deklarace.
Jedna věc je deklarace a druhá - jak to vidí ostatní vlivní politici, ať už z jednotlivých národních vlád nebo z Komise.
Tak například komisař Mandelson, který se zabývá obchodem, především liberalizací obchodu, říká, že Ústava není potřebná, ale nutná je jakási mini-dohoda. Upravila by věci, jež nejsou obsaženy ve smlouvě z Nice. Jde vlastně o technické záležitosti - například kolik poslanců má mít která země, jestli skutečně poslanců má být maximálně 750. V ústavní smlouvě se to řešilo, ale nyní nejsou tyhle záležitosti řešeny vlastně ničím. Také zakládací listiny jednotlivých evropských institucí musejí podléhat určitým pravidlům a otevřeny jsou některé další otázky.
Takže - je potřeba Ústava, nebo stačí jen dodatky k současným dokumentům?
Podle mého názoru není potřeba Ústava, je nutné upřesnit, s ohledem na současnou realitu a další perspektivu, smlouvu z Nice. Mini-dohoda by bohatě stačila, už jenom proto, že Evropská ústavní smlouva, jak nám byla předložena, má ve své druhé části listinu základních práv a svobod, která je slabší než obdobná listina ČR. Ale protože podle přijatého ústavního dodatku mezinárodní smlouvy jsou v ČR nadřazeny národním zákonům, ztrácíme to, v čem je česká listina základních práv a svobod lepší. A to já nechci a myslím, že to nechce žádný z občanů ČR.
Objevil se i názor, že existuje paralela mezi prosazováním Evropské ústavy a tlakem na výstavbu radaru v ČR a základny v Polsku, paralela v tom, že jde o zkoušku, co malé státy ekceptují, co si od velkých nechají líbit.
V řadě států EU většina poslouchá jediného silného a to je boss za oceánem. Tento silný neustále zkouší slabší státy. Například zvláštní ujednání, která mají s Rumunskem, či s Bulharskem, že americký občan nemůže ani být obžalován, natož aby byl vydán mezinárodnímu soudu, ukazuje, že USA se neustále snaží mít hlavní slovo i v rámci EU. Proto se ohledně americké základny ozvala i Francie, nejen Rusko, proti němuž je základna v ČR a Polsku namířena. Logicky se ozvalo i Německo, protože USA vlastně obcházejí ujednání při sjednocení Německa. Na východoněmeckém území nesmí být nic, ale kousíček za hranicemi - a z Německa je do Brd jen něco přes 100 kilometrů - tam najednou být může? To je divné, tady něco nehraje. Samozřejmě je jasné, že radar bude určen pro sledování směrem na východ a jediný velký subjekt na východ je Rusko, na hranice Číny prostě nedosáhne. A pokud se týče Iránu, když jde o sledování čehokoli, co vyletí z Íránu, stačí základna ve východním Turecku. Je blízko, umožňuje předat nejrychlejší předběžné varování a divil bych se, kdyby to USA neměly geostacionárními družicemi ošetřeno už dnes.
Vraťme se na závěr k Evropské ústavě - dá se říci, že ústavní smlouva, tak jak byla sepsána a vytištěna, je mrtvá?
Ano, je to mrtvý dokument a řada politiků napříč celou evropskou unií to konstatovala. Fakt je, že budou volby ve Francii i v dalších státech. Někteří konzervativní politici se domnívají, že jejich strany by mohly v těchto volbách vyhrát. Pak by se mohl projekt Ústavy v konzervativním smyslu - tedy extrémně liberálním - vrátit. Naše vláda sice teď má takzvané zásadní připomínky, ale je známo, jak to vypadá u lidovců a u Zelených a já mám dojem, že i ODS potřebuje partnery ze své části politického spektra v EU. Jestliže se spolu dohodnou a jejich nejbližší partner je právě v Německu, tak potom bude všechno vyřešeno. Ale nebude se to, podle mne, jmenovat Ústava.
Děkuji.
Haló noviny, 28. února 2007, (jo)