Při
velice opatrných komentářích k referendu o dalí podobě EU v Irsku jsem se
dozvěděl zajímavou úvahu. Stav je prý takový, e kdy bude oklivé počasí, tak
vlaní příznivci dalí integrace k urnám nepřijdou a jazýček vah se můe
naklonit ve prospěch odpůrců, kteří obecně bývají vdy poněkud nepromokavějí
ne zastánci stávajícího trendu vyjádřeného v tomto konkrétním případě
Lisabonskou smlouvou.
Asi jsem zbytečně podezřívavý, ale nemohu se ubránit dojmu, e pokud něco tak údajně zásadního pro budoucnost EU, jako je ratifikace Lisabonské smlouvy, závisí od něčeho tak vrtkavého a nepředvídatelného, jako je počasí v Irsku dne 12. června 2008, pak asi není něco úplně v pořádku. Přemýlel jsem, proč je to tak, a přitom jsem na Seznamu.cz hledal počasí v Evropě. ádné irské město jsem tam nenalezl a tak mi dolo, e je to asi z hlediska reálných mocenských zájmů jedno. Jinými slovy, je to takovej humbuk pro lidi, jak říkával Václav Kopecký. Mocným na tom prostě nezáleí. Protoe, kdyby na tom záleelo, tak by tu byl jiný systém schvalování a jiný tah na branku.
Je proto celkem lhostejné, zda vyhrají promokaví nebo nepromokaví, pro nebo proti, ti na Lisabon nebo ti na Bělehrad, kočka dírou nebo pes oknem. Zbývá se ptát komu a na čem vlastně záleí a kdo představuje to, čemu se říká ovládající zájem.
Jde přece jen o to, umět se přidat
Britské listy, 16. 6. 2008, Ladislav ák
Nebude-li pret, nezmoknem
