Cena ropy stále klesá: kam až to půjde?

Ropný kartel OPEC se sice v posledních měsících snaží propad zastavit neustálým snižováním těžebních limitů, ale důsledky propadu světové poptávky se mu vyrovnat nedaří. OPEC je silným hráčem, ale na globální ekonomiku prostě nemá.

Cenový sešup cen ropy za posledních půl roku vypadá následovně:

Síla tohoto "indexu" spočívá v tom, že se na jeho trendu nijak neprojevily říjnové finanční turbulence. Jen tak pro srovnání - podívejte se na průběh indexu Dow Jones Industrial v tom samém období:

To je jiná káva, ne? A nyní si obrázek cen akcií porovnejte s průběhem cen zlata:

Vypadá to na potvrzení představy, že ve chvílích finanční nejistoty sahají lidé - snad podvědomě - stále po zlatu jako po hodnotu neztrácející komoditě.

Všechny údaje na třech snímcích byly fakticky v dolarech. Takže nyní se ještě jako Evropané koukněme na kurz eura k dolaru v tom samém období:

Půl roku dolarová cena eura klesala - podobně jako ropa, ale ne tak dramaticky. Teď to pro Evropana nevypadá špatně - sestup eura se od počátku prosince obrátil. A co naše česká koruna?

Zdá se, že tady je vývoj podobný. A konečně poslední pohled věnujme kurzu koruny k euru:

To už moc uspokojivé není. Směnná hodnoty měny malého státu zkrátka v bouři klesá. Někoho možná uklidňuje to, že britská libra je na tom výrazně hůře. Mne ne.

Koho grafy zaujaly, může najít jejich pravidelné aktualizace kliknutím na následující pánvičku se čtyřmi vejci:

Ona totiž ta čtyři vajíčka = 4 eggs = FOREX. A pohled na burzovní indexy, komodity i měny tam naleznete s různými časovými měřítky.

Na úplný konec se vraťme k ropě. Od léta její světové zásoby ropy narůstají, a tak její cena klesá. To o světové ekonomice vypovídá více než osudy amerických bank a pojišťoven ve světle reflektorů médií, to už je jen pěna na povrchu kotlíku. Cena 40 dolarů za barel se blíží k výrobním nákladům producentů - třeba o takovém Rusku jsem slyšel, že je to kolem 35 dolarů.

Takže situace je vážná. I americká Federální rezervní, která mi zrovna k srdci nepřirostla, udělala tento týden zoufalý krok - snížila úrokové sazby na minimum nula až 0,25 procenta. Poprvé od roku 1913. A dál už jít nemůže, není kam. Zbývají už jen tiskárny cenin.

Milan Neubert, 19. 12. 2008

K diskusi o „oil peak“

Po zveřejnění příspěvku o cenách surové ropy mi čtenáři našich stránek připomněli, že jsem nikterak nezmínil problém dozajista omezených zásob ropy. I když si osobně nemyslím, že současný vývoj ekonomiky s problémem omezených zásob ropy bezprostředně souvisí (zprostředkovaně ano), určitě stojí zato tuto otázku otevřít.

Z půlročních pohledů na světovou ekonomiku včetně cen ropy, jak jsem je prezentoval výše, nelze na dlouhodobé tendence usuzovat. Proto jsem se snažil nalézt údaje podstatně rozsáhlejší. Za dobrý vstup do problému považuji následující obrázek:

Černá, zleva se táhnoucí čára zobrazuje roční průměrnou cenu v dolarech roku 2007 (očištěnou od inflace) a celkovou denní spotřebu surové ropy od roku 1964 do dneška. Denní spotřeba od 30 milionů barelů v roce 1964 až k 50 milionům barelů začátkem 70. let probíhala za víceméně konstantní ceny. Následuje 12-tileté období se „smyčkou“ ropné krize, kdy se cena ropy vyšplhala v roce 1980 až ke 100 dolarům roku 2007. Rokem 1984 znovu roste spotřeby s tím, že cena ropy prudce narůstala z minima v roce 1998 (20 dolarů jako v 60. a 70. letech) až k divokým cenám kolem roku 1980.

Kdyby cena ropy v posledních 10 letech narůstala při konstantní denní spotřebě, nevznikala by o přítomnosti „oil peaku“ žádná pochybnost. Z historický dat, která máme k dispozici, však můžeme přijít i s jinou hypotézou, totiž že se bude opakovat ona „smyčka“ z 80. let, že nás čeká recese či deprese spojená s poklesem spotřeby ropy.

Hledejme nyní další informace. Podívejme se nejprve na strukturu těžby a na možný vliv kartelu OPEC. Následují objem a cena produkce ropy v zemích OPEC

a totéž v zemích mimo OPEC.

Produkce v obou skupinách stále narůstá. Křivka objemů těžby v zemích OPEC je sice konkávní, ale to může být dáno politikou OPEC.

Poslední data bychom měli alespoň částečně rozklíčovat. Podívejme se na „těžební peloton“. V roce 2007 přispěly (v milionech barelů denně) 

1. Rusko - 10,1 mil.
2. Saudská Arábie - 8,5 mil.
3. USA - 7,5 mil.
4. Írán - 4,0 mil.
5. Čína - 3,7 mil.
6. Mexiko - 3,5 mil.
7. Kanada - 3,3 mil.
8. Norsko - 2,6 mil.
9. Spojené arabské emiráty - 2,5 mil.
10. Venezuela - 2,4 mil.
11. Kuwait - 2,2 mil.
12. Irák - 2,1 mil.
13. Brazílie - 2,1 mil.
14. Nigérie - 2,1 mil.
15. Libye - 1,7 mil.
16. Velká Británie - 1,7 mil.
17. Angola - 1,6 mil.
18. Alžírsko - 1,4 mil.

Máme dost informací o tom, jaké zásoby jednotliví producenti ropy mají? Informace existují, ale s ohledem na jejich strategický charakter je třeba brát dostupné informace s rezervou. Podívejme se proto např. na Rusko. Následuje graf vývoje těžby v posledních 17 letech, který zahrnuje období ekonomického a politického pásu SSSR a Ruska.

Oficiální odhady říkají, že Rusko disponuje zásobami 80 až 120 miliard barelů ropy, tedy na zhruba 22 až 32 let při současném objemu těžby. Současně se ví, že Rusko chystá těžbu ropy i v severní oblasti ze dna moře. To by mohlo dobu těžení prodloužit. Z těchto údajů bych si nedovolil o ropném zlomu příliš věštit.

Vraťme se ve svých úvahách raději ke vztahu ceny ropy, jejího těženého množství a celkové poptávce po ropě.

Závěrem „z vlastní zahrádky“ nabízím pohled na ceny ropy očištěné deflátorem USA od inflace od doby počátku těžby ropy v USA.

Po prvních dvaceti letech těžby (malá konkurence, hledání technologie) se cena barelu ropy v zásadě stabilizovala. Nepřehlédnutelný je pak cenový pík kolem roku 1980 a nárůst ceny v posledních pěti letech, následovaný současným propadem (není již na obrázku).

A konečně poslední obrázek zachycuje totéž, ovšem v mé oblíbené měně - v uncích zlata.

No a máme po pících...

Milan Neubert, 20. 12. 2008