Hartz po česku

Sociální reforma v Česku se často srovnává s Hartz IV v Německu a dostala už od novinářů přezdívku "Škromach I". Zdeněk Škromach je jméno českého ministra práce a sociálních věcí. Je odpovědný za sociální politiku vládnoucí sociálně demokratické strany a na vrcholu ministerstva vystřídal Vladimíra Špidlu. V minulých letech předložil a prosadil 14 návrhů zákonů, mj. novelu zákona o zaměstnanosti a všeobecném zdravotním pojištění.

Nyní je i s jeho jménem spojena tzv. reforma veřejných financí. Toto zkrášlující označení se přijalo pro výrazné změny sociálního systému, aby se zvýšila jejich přijatelnost obyvatelstvem.

První fáze reformy financí proběhla už v roce 2003. Špidlův kabinet schválil zvýšení spotřební daně, což mělo za následek nárůst cen pohonných hmot, cigaret a alkoholu. Navíc se zkrátila nemocenská a omezil se státní příspěvek na stavební spoření. Pravicová opozice s tím však nebyla spokojena a trvala na tom, že reforma zatím není žádnou reformou a že to zemi nemůže pomoci. Slovo "reforma" je tak už dlouho jedním z nejpoužívanějších slov na české politické scéně.

Státní rozpočet se již několik let pohybuje v červených číslech, tendence byla vzrůstající, stále vzrůstal i počet nezaměstnaných. Míra nezaměstnanosti dosáhla v září 2003 deseti procent, o rok později to bylo již skoro 11 procent. Když se vyjádřila míra nezaměstnanosti podle nové evropské metody, je to stále ještě 9,5%. V každém případě je bez práce kolem 530000 lidí a to je nejvyšší nezaměstnanost v dějinách země. Situace je dokonce horší než byla během velké hospodářské krize v minulém století. Nejvyšší je míra nezaměstnanosti v severočeském Mostu s téměř 25 procenty. Procentuálně nejméně nezaměstnaných je v Praze, tam nemá práci 4,3% práce schopných.

Loni vstoupila politická diskuse o "reformě financí" do druhého kola. Vláda přišla s radikálním reformním návrhem důchodového pojištění. Za oficiální důvod ke spěchu byl znovu označován negativní demografický vývoj v Česku. Podle vyjádření sociálně demokratického ministra financí Jiřího Rusnoka "už vlak stejně odjel". Statisticky viděno připadá dnes na jednoho důchodce 1,8 pracujícího, za patnáct let by to podle všech extrapolací mohlo být  1:1.

Vládní návrh důchodů se orientuje na švédský příspěvkový systém s tzv. fiktivními penzijními účty. Letos se má o důchodovém systému diskutovat a má být v parlamentu schválen, aby mohl platit od roku 2010.  Jeho kritici se obávají, že by mohly důchody v budoucnosti poklesnout na 20% průměrného příjmu.

Vláda připravila ještě další kroky k reformě zdravotního pojištění. Škromach navrhl, aby se v prvních třech dnech vyplácela nemocenská ve výši 35% ze základu pacienta a v dalších dnech pak 70%. Vláda však v půlce prosince požadovala zkrácení na 25% a 60%.

Nové zákony mají být předloženy i k liberalizaci trhu práce, aby byl stanoven jenom pouhý rámec, tedy minimální a maximální vzájemné požadavky při zaměstnávání. Zbývající podmínky se mají ponechat na tzv. kolektivním vyjednávání mezi firmami a odbory.

Novým zákonem se má rovněž bojovat proti údajnému zneužívání dávek sociální pomoci a zabránit dalšímu nárůstu nezaměstnanosti. Návrh se především orientuje na intenzivnější kontroly ze strany úřadů práce a na boj proti nezaměstnaným a příjemcům sociální pomoci, kteří dávají přednost práci načerno před řádným pracovním poměrem. Škromach se při tom zaměřuje především na mladé nezaměstnané. Úřady práce by jim měly pomáhat organizováním kurzů rekvalifikací a zvyšování kvalifikace, které budou nezaměstnaní povinně pravidelně navštěvovat. Pro nezaměstnané a práceschopné příjemce sociální pomoci se také plánuje zavedení "společenských činností", jako jsou zametání ulic a péče o nemocné.

Ve všech svých návrzích je sociálně liberální vláda v palbě ze dvou stran. Pravicově konzervativní Občanská demokratická strana (ODS) kritizuje, že jsou všechny kroky vlády nedostatečné a že povedou jen k další byrokratizaci a k zatížení podniků. Na druhé straně vládu kritizuje komunistická strana, že "reforma financí" zatěžuje především ty, kteří pracují za mzdu, a že se dost nedotýká podnikatelské sféry.

K tomu všemu se ještě přidává skutečnost, že zatímco před pěti lety si brala úvěr méně než třetina rodin, jsou to dnes už dvě třetiny. Průměrně dnes dluží česká rodina asi 3 300 Euro. Zadlužení českých domácností dnes činí 11 miliard Euro, což je asi 10% HDP, a neustále roste.

Vláda plánuje ke konsolidaci svého deficitního rozpočtu značné zásahy do pomoci nezaměstnaným a sociálně potřebným. Škromach požaduje, aby se počítalo s měsíčním životním minimem u rodičů se dvěma dětmi ve výši 266 Euro, zatímco to bylo dnes 366 Euro. Nezaměstnaným by se měla podpora zkrátit na 91 Euro měsíčně.

Kritické otázky se však veřejně nevyslovují. O pronikavé reformě se dnes v Česku nevede skoro žádná společenská diskuse. A tak tu ani neobjevíte nějaké protesty.

Milan Neubert, 20. 1. 2005