Otevřená Pandořina skříňka státního rozpočtu

Návrh rozpočtu vyvolává ale kritickou odezvu i z řad ekonomických odborníků. S návrhem státního rozpočtu se tak doslova otevřela Pandořina skříňka plná různých neřešených problémů současné společnosti. Hlasováním ve sněmovně se odkrylo víko skříňky a do světa se mohou rozletět různé Trampoty a Svízele, které nebude jednoduché dostat zpět, aby lidem neškodily.

Umíme pojmenovat makroekonomická východiska?

V návrhu státního rozpočtu je koncentrovaně vyjádřen vztah vlády k hospodářské politice země. Ministerstvo financí ČR se při zpracování makroekonomického východiska opíralo o konsenzuální předpovědi renomovaných institucí. Způsob, jakým to učinilo, vede k celé řadě pochybností.

Ministerstvo ve zprávě k návrhu např. píše o trendu robustního růstu HDP, který je nad svou tzv. potenciální úrovní. Méně už vyzvedává fakt, že oproti kulminačnímu bodu v roce 2005, kdy byl dosažen růst HDP 6,5%, má tempo růstu u nás klesnout na pouhých 5%.

Pro otevřenou ekonomiku, jakou je ČR, může mít vliv zpomalení růstu v okolních zemích, které tvoří naše hlavní obchodní partnery. V zemích eurozóny se očekává pokles na 2,4% HDP, z toho v Německu na 2,9%. Podle poslední prognózy Mezinárodního měnového fondu dosáhne růst ekonomiky USA jen 1,9%, přičemž světová ekonomika poroste v roce 2008 o 4,8% (z toho v Číně o 10% a v Rusku o 8%).

Na český HDP bude mít vliv zpomalení finální spotřeby domácností (predikce uvádí 4,8%), a pravděpodobný další růst úrokové míry. Nepříjemným faktem je, že ve struktuře HDP roste ukazatel tvorby zásob. Z teorie hospodářské politiky je známý tzv. magický čtyřúhelník. Ten vyjadřuje problém jak řešit ekonomickými nástroji současně cenovou stabilitu, zaměstnanost, hospodářský růst a vyrovnanost platební bilance. Omezování veřejných financí a růst úroků sice sníží inflační nebezpečí, ale omezí hospodářský růst a následně i zaměstnanost, a může vést i k nerovnováze v platební bilanci.

Pokud jde o míru inflace ČR, pracuje odhad ČNB na rok 2008 s horní mezí 4%, některé komerční banky uvádějí odhad až 4,5%. Bude tu v rozsahu 1-2 procentních bodů působit zvýšení nepřímých daní. Nezávisle na tom ale ovlivní cenu energií politika gigantů, jako jsou ČEZ a RGW. Na růst ceny bydlení zase působí naplňování litery zákona o nájemném. Výrazně už nyní začínají růst i ceny potravin. Dlouhodobý vliv má mít větší používání biopaliv, ale působí i situace na trhu se zemědělskými produkty, zejm. neúroda pšenice, další vybíjení základního stáda a také politika prodejních řetězců.

Tento inflační vývoj znamená sociální ohrožení širokých skupin obyvatel, ale také to, že ve vztahu k tzv. maastrichtským kritériím konvergence je pravděpodobné, že v příští roce nesplní ČR ani to inflační. Tedy, že ČR během tohoto roku neudrží míru inflace v hodnotě maximálně o 1,5 procentního bodu vyšší, než činí inflace ve třech státech dosahujících v oblasti cenové stability nejlepší výsledek.

ČNB odhaduje, že inflace nabídkového typu se udrží v přijatelných mezích tržní konkurencí. Ale varuje před poptávkovou inflací, kterou dosud nepovažovala za nebezpečnou. Ministerstvo financí odhaduje nominální růst mezd 7%, ČNB uvádí jako kritickou hodnotu 8%. Když se podíváme na reálnou kupní sílu obyvatelstva, vypadá hrozba poptávkového tlaku na ceny jinak. Mzdy v ČR sice dosáhly v průměru 21 tisíc Kč, ale medián (střední hodnota) je jen 18 tisíc Kč a problém vyjít s příjmem má 58% domácností.

Ve veřejné sféře se přímo počítá s restrikcí výdajů na příjmy. Navržený růst prostředků na platy jen 1,5% znamená při růstu cen reálný pokles. Samozřejmě to mohou ovlivnit počty zaměstnanců, na něž jsou tyto prostředky rozdělovány. Vláda slíbila, že ve veřejné sféře uspoří do roku 2010 na 40 tisíc zaměstnanců. Realita je ale taková, že v roce 2008 je plánován úbytek pouze 0,9% (362 lidí přímo v centrálních institucích a asi 1000 v příspěvkových organizacích), což nepřinese nárůst platů ani tři procenta. Přitom víme, že už dnes jsou rozdělovány peníze na mrtvé duše v rozsahu asi 13 tisíc.

Citlivý je problém platů v regionálním školství. Plat je zde pod průměrem ČR (jen 19 tisíc Kč měsíčně), mrtvé duše zde prakticky nemají. A perspektiva volby mezi nízkým platem a výrazným propouštěním žene učitele do protestů. Za této situace je pochopitelným požadavkem ČMKOS zvýšení prostředků na platy ve veřejné sféře ne o 1,5%, ale o 7%. Podkladem pro takové rozhodnutí jsou alternativní ekonomické propočty, které vyvrátí inflační nebezpečí takového kroku.

Je šance na konsolidaci veřejných financí?

Ke klíčovým cílům fiskální politiky vlády patří stabilizace veřejných financí. Reálná čísla ukazují, že nelze vlády jednoduše dělit na pravicové šetřílky a levicové hýřily. Nerovnováhy ve veřejných financích vykazují spíš kolísavý trend. Potvrzuje se, že jedna věc jsou politické sliby různým sociálním a ekonomickým skupinám, druhá věc je autonomie chodu určitých oblastí veřejné sféry, kde lze platby maximálně odložit, ale ne zrušit. V roce 2005 se ČR dostala ve vztahu k EU do režimu nadměrného schodku , obdobně to bude za rok 2007. Naopak se deficit podařilo stlačit pod 3% v roce 2006 (v metodice ESA95 se projevil vliv omezení čerpání rezervních fondů a zlepšení salda fondů sociálního pojištění).

Počátkem 90. let byly nižší deficity státních rozpočtů, protože se privatizovalo ostošest. Rostly tzv. transformační dluhy, ale ČSSD to po roce 1998 řešit nedokázala, i když zvýšila vládní výdaje, a tedy i vykazované deficity. Je vládní návrh na rok 2008 začátkem nového trendu? Zjevně nikoliv. Ono zlomit určité trendy není jednoduché. Např. vládní dluh roste dlouhodobě rychleji než HDP, vlastně nejrychleji ve střední Evropě. Nyní se očekává jeho nárůst asi o 10% ročně a na dluhovou službu padne dvě třetiny deficitu. Celé to mohou ovlivnit neplánované arbitráže a propadnutí některých státních záruk (těch je za více než 200 mld. Kč).

Haló noviny, 24. 10. 2007, Jiří Dolejš