V zájmu objektivity nabízíme překlad redakčního článku ze serveru WASG ze dne 27. 5. 2005, který komentuje aktuální situaci možné spolupráce WASG s PDS.PDS zápasí se stanoviskem...
Kontroversní debata o možném levicovém bloku - volební straně s WASG a PDS za účasti Oskara Lafontaina trvá. Spolkové předsednictvo WASG setrvává před rozhovory na svém stanovisku, že nejde o okamžité rozpuštění a fúzi jednotlivých stran, nýbrž o volební stranu s cílem společné kandidátky pro předčasné volby do Spolkového sněmu (Bundestag pozn. překl.).
Jak velký je v této zemi zájem o nějaký široký levicový blok, to vyplývá zřetelně z posledního průzkumu TNS Infratest, podle něhož si dokázalo 18 procent dotázaných představit, že by v příštích volbách do Spolkového sněmu volilo stranu, v níž by hrál Lafontaine významnou úlohu. Mezi příznivci PDS se ukázalo být 50% nakloněno straně s Lafontainem, mezi příznivci SPD to bylo 14%.
Lafontaine zdůrazňuje, že integrace PDS a Volební alternativy práce a sociální spravedlnost (WASG) je „jedinečnou šancí, jak mít zase v Parlamentu silnou levici“. Jasně odmítl návrhy PDS, že by mohl přece kandidovat na otevřených kandidátkách PDS. Zůstává záhadou, proč PDS jako možný návrh řešení vůbec prezentuje variantu, kterou již Lafontaine vyloučil.
Když však člověk slyší stanoviska politiků PDS, může vzniknout dojem, že neexistuje reflexe stávající nálady v zemi, nýbrž že v popředí stojí zájmy stranické logiky.
Odmítavé argumenty mnoha funkcionářů PDS redukují problém na technické a časové otázky. Přitom je mimo vší pozornost ponechán soud, zda je takový projekt politicky žádoucí a nutný. Takový způsob nazírání podporuje i Gregor Gysi: „Fúze dvou stran do září není reálná. I kdyby se to snad organizačně stihlo, nezbyl by pak další čas na volební kampaň. V konečném důsledku může vystoupit jen jedna strana. Ale ta druhá může být dostatečně zohledněna.“
Berlínská poslankyně za PDS Petra Pau vylučuje kategoricky sloučení s WASG kvůli volbám do Spolkového sněmu. Své odmítnutí zdůvodnila tím, že části WASG by zastávaly stanoviska, že se s PDS sjednotit nechtějí. Tak bojovala berlínská Volební alternativa s rudo-rudým senátem. „Realistické je pouze vést rozhovory s určitými osobami WASG“, řekla Pau. Oficiální rozhodnutí PDS očekává Pau od sobotního malého sjezdu strany.
Bodo Ramelow zopakoval svůj postoj, podle něhož má PDS přes 6000 zkušených zemských a komunálních politiků a víc než dostatečné množství peněz. V jeho světě představ by bylo myslitelné, aby na „otevřených kandidátkách PDS“ figurovalo několik kandidátů WASG. Je-li to ovšem pravda, že PDS má víc než dost peněz a že disponuje organizačními strukturami, pak už se vůbec nedá pochopit, proč by se nedala stihnout verze jedné volební strany. Okamžitá likvidace stran nebyla a není předmětem debaty při politické koncepci společného uspořádání pro předčasné volby do Spolkového sněmu.
Na pozadí těchto prohlášení prohlásil včera večer Thomas Händel (WASG) v televizním vysílání Phoenix, „že je nutné široké levicové hnutí stabilizovat, formovat to, co je schopno přinést skutečně ve Spolkovém sněmu na pořad dne politické alternativy a formulovat jiné společenské návrhy, než jsou ty rudo-zeleno-černo-žluté. Potud je v relativně omezené konstrukci Ramelowa již několik obtíží, které musíme prodiskutovat. Nemyslím si, že WASG při rozhovorech mezi Gysim a Lafontainem vyletí ze zatáčky. Budeme tam, a jestli si PDS myslí, že se může pustit sama do voleb do Spolkového sněmu, tak se tak bude muset rozhodnout. Pak se tak jistě rozhodneme i my za nás.“
„Kdo chce něco změnit, hledá způsoby. Kdo ne, hledá důvody.“
Redakce WASG, 27. května 2005
Z originálu přeložil 29. května 2005 Milan Neubert.
K debatě o levicovém volebním bloku
