O víkendu se konalo v Berlíně 2. řádné zasedání 9. sjezdu Levicové strany.PDS a přijalo volební program pro nadcházející volby do německého Spolkového sněmu. Sjezdu se poprvé zúčastnil i bývalý předseda
německé sociální demokracie Oskar Lafontaine a podařilo se mu chytnout za srdce i staré stranické kádry.
Upřímně řečeno - stranické špičky měly trochu z průběhu zasedání strach. Ani ne tak z přijetí či nepřijetí volebního dokumentu - ten už byl představen na minulém mimořádném zasedání strany, při němž došlo k přejmenování - ale spíše z reakcí delegátů sjezdu na Lafontaina a na předpokládaný budoucí sjednocovací proces strany s Volební alternativou - práce a sociální spravedlnost (WASG). Tři dny před berlínským zasedání se předseda Lothar Bisky zmínil v souvislosti s vytvořením levicové frakce a s plánovaným sjednocením PDS a WASG o svých obavách z možných problémů. „Bude to ještě podstatně komplikovanější, než co jsem dosud prožil“, řekl Bisky berlínským novinám Tagesspiegel. Dodal, že trochu pociťoval nejistotu, když v uplynulých měsících probíhal prudký vzestup preferencí Levicové strany, a že když na západě i na východě vyroste vedle sociální demokracie další levice jako mohutná síla, „počítá kvůli tomu se vší zlobou tohoto světa“.
Tím Bisky i trochu připomněl kampaň, kterou zahájily proti Oskaru Lafontainovi noviny „Bild“, když otiskly fotky Lafontaina z jeho dovolené na Mallorce a když ho označily za „marnotratného levičáka“ („Luxus-Linker“). V následné „debatě o luxusu“ byl Lafontaine kvůli svému způsobu života silně napaden. Do celé záležitosti se zamíchal i evropský poslanec za Levicovou stranu.PDS André Brie, který v této souvislosti Lafontaina kritizoval. Bisky za to musel poslance Brie pokárat. Takovou výtku „z úst evropského poslance“ prý považuje „za velmi absurdní“. André Brie ovšem současně v souvislosti s projektem Levicové strany poukazoval na další problémy strany jako její přestárlost a malé styčné body s kritickými intelektuály. Předseda Bisky odmítl i tyto výhrady: „Proces směřující k nové levici běží sotva tři měsíce, takže takový odsudek považuji za velmi předčasný“.
Volební kampaň v Německu se pomalu dostává do horké fáze. Známi už jsou všichni kandidáti. Levicová strana splnila, co slíbila - společnou kandidátku levicových sil nalevo od sociální demokracie. Jsou na ní nejen členové Levicové strany.PDS a WASG, ale například 9 členů Německé komunistické strany (DKP), kterou německé úřady označují za extremistickou. A není to jen nějaká formalita - třeba Horst Bernard ze Sárska je na čtvrtém místě kandidátky. Volební výsledek to možná trochu poškodí - preference Levicové strany klesly v posledních týdnech na 9% - ale cesta ke sjednocování německé levice se tím rozhodně otevřela. DKP podpořila oficiálně kandidátku Levicové strany heslem „Volte Levicovou stranu. DKP proti velkokapitálu“.
Sjezdové zasedání bez problémů schválilo volební dokument s názvem „Za novou společenskou ideu“. Levicová strana chce vytáhnout do volebního boje především s požadavkem práce pro všechny, s požadavkem na zavedení zákonné čisté minimální mzdy 1000 Euro, na stanovení týdenní pracovní doby nejvýše 40 hodin a na převedení tzv. „prací za 1€“ do standardních pracovních poměrů ve veřejně podporovaném sektoru zaměstnanosti. Dále požaduje Levice základní sociální pojištění, které má měsíčně garantovat 750€ jednotlivcům a 1900€ rodinám se dvěma dětmi, jednotnou druhou podporu v nezaměstnanosti 420€ na východě i západě Německa, minimální důchod 800€. Ve zdravotnictví má být zavedeno solidární občanské pojištění, ve školství vzdělání pro všechny formou všeobecné školy až do 10. třídy. Mají být garantována pracovní místa pro lidi s ukončeným vzděláním a má být zajistěno bezplatné studium a bezplatné mateřské školky. Levicová strana dále požaduje více občanské demokracie pomocí referend a nový daňový systém, který by měl přinést o 60 miliard € více pomocí daně z majetku a dědické daně.
Pro další vývoj sjednocování levice bylo subjektivně velmi důležité vystoupení Oskara Lafontaina na zasedání sjezdu. Ten vstoupil do berlínského hotelu Estrel ještě elegantnější než obvykle - šedé trojdílné šaty a stříbrně třpytivá kravata. Vystrojil se, aby zaútočil na své kritiky. Sebevědomí mu ještě nikdy nechybělo. Po polední pauze přichází Lafontaine téměř nepozorovaně na jeviště. Žádný nástup hrdiny za triumfálních fanfár, jak je to stranických sjezdech běžné. Jednoduše přichází a sedá si na místo na pódiu, zarámován dvěma fotogenickými mladými rudovláskami, z nichž je jedna Katja Kipping, kandidátka saské PDS. Vedle Kipping sedí Gysi, následuje další atraktivní mladá žena. Levicová strana se podle postřehu časopisu Spiegel prezentuje jako strana starých mužů a mladých žen.
Šéf strany Lothar Bisky a volební manažer Bodo Ramelow delegáty na Lafontaina pomalu připravovali už ráno. Vysvětlili jim, že levičák zkrátka nemusí chodit jako popelář. Ramelow dokonce horoval za „radostný socialismus“. První zkušební balónek ostatně vypustil už Bisky, hned když ráno hlasitě pozdravil bývalého šéfa SPD: „Oskare, my tě potřebujeme a stojíme solidárně na tvé straně.“ A straničtí funkcionáři zaznamenali s ulehčením přátelský potlesk jinak těžko poddajných levicových delegátů. To byl první důkaz toho, že se „mediální kampaň proti marnotratnému levičákovi“ Lafontainovi ve straně nepodařila. Každopádně ne teď, 22 dní před volbami. Přes drobící se odhady veřejného mínění demonstrovala Levicová strana.PDS na svém volebním sjezdu svou semknutost. Poslední kritici „marnotratného levičáka“ Lafontaina u delegátů neuspěli a mediální útoky spíše u soudruhů posílili solidaritu s ním. Oskar byl při svém prvním vystoupení na sjezdu strany nakonec oslavován téměř jako volební lídr a miláček strany Gregor Gysi, i když byl zpočátku přivítán jen normálním přátelským potleskem.
Však se také evidentně Lafontaine na svůj projev dobře připravil - Levicová strana v něm získává rétora par excellence. „Nosím luxusní oblek, luxusní kravatu, luxusní boty a luxusní nátělník“, volal do sálu. „A přiletěl jsem luxusním letadlem Air Berlin z luxusního ostrova Mallorka“. „A Mallorku“, řekl dobře opálený Lafontaine, plný sarkasmu, „tu si přece dnes žádný německý pracující nemůže dovolit“. A taky že prý má k dispozici bazén dlouhý 12 metrů, což je k nepochopení. Stranické sjezdové publikum se směje a tleská. Bariéra byla prolomena.
Lafontainovi se však podařilo na svou stranu přetáhnout i konzervativní křídlo strany. Udělal to především poklonou před čestným předsedou levicové strany, Hansem Modrowem. Lidé jako Modrow, poslední předseda vlády NDR, „si u něj vysloužili patřičný respekt“. Není mu jasné, proč se dnes lidé dvoří Michaelu Gorbačovovi, ale reformátorům z SED ne. Tahle pasáž dostala nejdelší potlesk z celého 40-minutového projevu. Bývalý šéf SPD pochválil služebně nejstaršího hrdinu PDS jako „starého partnera“ a - sotva pak domluvil - spěchal pak za Modrowem se srdečným bratrským polibkem. A právě tímto symbolickým gestem vůči Modrowovi si naprosto získal starou gardu PDS.
Levičák ze Sárska se ve svém projevu prezentoval jako tribun lidu. „Lid si znovu politiku přivlastní“, volal. Jako důkaz jmenoval pondělní demonstrace z loňského roku a francouzské NE v referendu k evropské ústavě. Byl to prý „historický mezník“, když tisíce lidí slavily vítězství na náměstí Bastilly. Podle Lafontainea „národ stojí proti neoliberálům stále více a více“. A za nositele tohoto zdánlivého ducha doby považuje samozřejmě sebe (Spiegel). „Ano, obchází tu strašidlo, strašidlo Levicové strany“, říká. Být levicový, definuje Lafontaine, to znamená být pro slabší - a samozřejmě proti „středopravé vládě“ Gerharda Schrödera.
Lafontaine ve svém projevu připomněl sjezd strany v roce 1946, kdy byly na Východě za Otto Grotewohla KPD (Komunistická strana Německa) a SPD (Sociálně demokratická strana) nuceně sjednoceny do SED. Lafontaine řekl, že je prý hrdý na to, že může být při „dobrovolném sjednocování demokratické socialistické levice“. To, že jako bývalý předseda SPD mluví na sjezdu PDS, považuje za „historické datum“. To odpovídá Lafontainovu přemrštěnému sebehodnocení, slavit svůj vlastní nástup jako historický jev (Spiegel). O svém významu neměl žádné pochybnosti: „Mé vystoupení zde je historickým datem v dějinách dělnického hnutí“ (TagesSchau).
Lafontaine rozsáhle citoval známé básníky a myslitele, především francouzské. Od Rousseaua přes Camuse po Viktora Huga tam byli snad všichni. Zmínil i Rosu Luxemburgovou. Do hlubin volebního programu se vůbec nevydal a komplikovaným maličkostem se nevěnoval. V hospodářské politice požadoval minimální mzdu a regulaci mezinárodních finančních trhů, v zahraniční politice konec německé vojenské aktivity. Hřměl proti rudozeleným, proti neoliberalismu, proti mezinárodnímu finančnímu kapitalismu. Vrátil se ale k výtkám ohledně pojmu „Fremdarbeiter“. Jeho výrok před několika týdny, že „fremdarbeitři“ berou otcům německých rodin práci, se stal v PDS předmětem ostré kritiky kvůli zvuku nepřátelství vůči cizincům. Lafontaine obvinil na sjezdu své kritiky z „gigantické licoměrnosti“. „Já jsem demokratický socialista, jsem internacionalista a nenechám si od nikoho ořezávat svou čest“.
Po Lafontainovi vystoupil Gregor Gysi, rovnou vítaný jásotem. Ukázal, že teď má Levice k dispozici dva velké rétory. Gysi je v projevu nejprve bavičem, je veselý, dělá si legraci. Přál si trochu více života v sále a toho se mu plně dostalo. A za této situace se pak pokouší rozptýlit obavy ze sjednocovacího procesu s WASG. Propaguje sen o „společné levici od Meklenburska po Bavory“. Také on se vrátil k debatě o luxusu a žádal sjezd o solidaritu s Oskarem Lafontainem, bral ho v ochranu: „Člověk přece nemusí být jako levičák chudý, musí jen bojovat proti chudobě“. A dodal: „My nekážeme vodu a sami pijeme víno. My kážeme víno“.
V porovnání s předchozími sjezdy byla v Berlíně obrovská semknutost. Dodržovala se délka projevu, chyběla tu obviňování a každá kritika byla formulována jemně. Dodržovala se vnitrostranická disciplína, ale při tom se skutečně diskutovalo a rozhodovalo, třeba v porovnání s CDU, která na sjezdu v Dortmundu nestrpěla vůbec žádnou debatu (TagesSchau). Bojovná Levicová strana vyrazila semknutě do konečné fáze volebního boje.
Z německého tisku připravil Milan Neubert s využitím následujících článků:
- DKP-Mitglieder kandidieren auf Linkspartei-Listen, AFP, 28. 8. 2005
- Gut gebräunt zum Sozialismus, Spiegel, 27. 8. 2005
- Lafontaine überzeugt die PDS-Garde, TagesSchau, 27. 8. 2005
- Was wollen die Dunkelroten?, ddp, 27. 8. 2005
- Bisky erwartet im Linksbündnis noch Ärger, dpp, 25. 8. 2005