V úterý 13. srpna 2013, snad trochu symbolicky právě 100 let po smrti velkého německého socialisty Augusta Bebela (a také 52 let po stavbě "berlínské zdi") se uzavřela po dlouhodobé nemoci těsně před nedožitými 72. narozeninami životní dráha Lothara Bisky.
Pro encyklopedie a historii bude jednou z vůdčích postav reformního křídla v bývalé východoněmecké SED, jedním z těch, kteří se rozhodující měrou zasloužili o rychlou a udivující transformaci této "státostrany" na skutečně živou, vnitřně bohatě strukturovanou a tolerantní levicovou stranu PDS. Později měl lví podíl na uspěšném sloučení této strany se západoněmeckou WASG a vybudování dnešní celoněmecké LEVICE (Die LINKE).
Podvakrát (1993-2000 a 2003-2007) byl předsedou PDS, jako spolupředseda (spolu s O. Lafontainem) řídil i LEVICI (2007-2010), na pražském sjezdu EL v r. 2007 byl zvolen předsedou Evropské levice (v r. 2010 předal funkci P. Laurentovi), byl i předsedou frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu (2009-2012). Výčet jeho funkcí tím ovšem není zdaleka vyčerpán.
Pro nás, kteří jsme jej mohli poznat osobně, byl ale především velmi lidským a prostým politikem, typem člověka, jací se v politice vyskytují bohužel jen velmi zřídka. Myšlenka, o jejíž prosazení se zasazoval, pro něj byla vždy důležitější než funkce, a když v zásadních věcech neuspěl, dokázal tuto svou prioritu opakovaně tím, že na svou funkci rezignoval. Politiku nechápal jako nástroj k prosazení vlastního ega, a v nejmenším se nepovyšoval nad své spolupracovníky, ani nad ty v nejsubalternějších pozicích.
Snad nejpřesvědčivější je v tomto směru citace z nekrologu v německém lsitu Der Spiegel (který jinak sympatiemi k levici neoplývá):
"Bisky byl v uplynulých letech pro levici integrující silou jako sotvakdo jiný. Vždy se zasazoval proti zákopovým válkám mezi Východem a Západem, které opakovaně ve straně hrozily. Přitom se vždy vyhýbal zvučným citátům. Tím se příjemně odlišoval od řady svých soudruhů. (...) Ve straně tak vystupoval klidně a nevzrušeně jako moderátor, takové byly jeho projevy na stranických sjezdech. Vždy je četl z rukopisu. Z dramaturgického hlediska to bylo málo spektakulární, ale přitom vždy předával Bisky poselství, která přetrvávala: šlo mu o humánní levici. Stal se tak svědomím levice."
Lépe to snad už ani říci nelze.
Jiří Hudeček, 14. 8. 2013
Poznámka po zveřejnění: byla zpřístupněna kondolenční kniha on-line na adrese
http://www.die-linke.de/dielinke/aktuell/kondolenzbuchfuerlotharbisky/
Další aktualizace: oficiální rozloučení s L. Bisky se koná v Berlíně 14. 9. 2013.
Za Lotharem Bisky
