Překlad oficiálního prohlášení zahraničního oddělení Levicové strany, Berlín, 18. července 2005Mimořádné zasedání 9. sjezdu PDS, konané 17. července 2005 v Berlíně, se rozhodlo většinou 74,6% zvolených delegátů (přítomno přes 90% delegátů) změnit jméno strany na „Levicová strana“ (zkráceně „Levice“). Připojování akronymu „PDS“ je možné. Lze tak rozhodnout na spolkové úrovni – např. v nadcházejících volbách do Bundestagu – nebo stranickými organizacemi spolkových států. K nutné změně stanov byl zapotřebí souhlas dvou třetin zvolených delegátů.
Předseda PDS Lothar Bisky ve svém projevu na sjezdu zdůraznil:
„Návrh na změnu jména strany ve svém jádru znamená: Strana demokratického socialismu vyráží podruhé!“ Udal pro to tři důvody:
- „Proti velké koalici demontáže demokracie a sociálního státu, advokátům nevázané soutěže a militarizace je třeba postavit mohutnou levicovou sílu, která nese moderní společenské a ekologické alternativy.
- PDS se nebude podílet na dalším štěpení německé levice.
- PDS sama potřebuje nové impulzy, aby měla trvalé naděje v německém politickém systému. Musíme zvrátit trend číselného oslabování členské základny, potřebujeme zakotvit stranu ve všech částech země, potřebujeme stabilní a vlivnou skupinu v německém Bundestagu.“
Rozhodnutí sjezdu dalo možnost jak členům nedávno založené nové strany „Volební alternativa práce a sociální spravedlnost (WASG)“, tak dalším jednotlivcům na německé levici stát se kandidáty na otevřené kandidátní listině PDS v nadcházejících národních volbách, jak tomu bylo již tradičně v minulosti. Se vší pravděpodobností vyhlásí spolkový prezident do konce tohoto týdne volby na 18. září, neboť kancléř Schröder zorganizoval na 1. července hlasování o nedůvěře parlamentu v jeho vládu jako důsledek série 16 zemských voleb, které jeho strana SPD prohrála.
WASG je širokou aliancí levicových sil – zklamaných sociálních demokratů, odborářů a dalších aktivistů hnutí, včetně bývalých členů PDS komunistů a dalších, která byla založena aby se postavila vládní politice brutální demontáže německého sociálního státu, především cestou Hartzových zákonů (název podle předsedy příslušné vládní komise).
Aby se zabránilo oddělenému postupu WASG a PDS v nadcházejících volbách, který by oběma stranám odebral hlasy nutné k překonání 5% bariéry pro vstup do parlamentu, bylo dosaženo dohody, podle níž vstoupí kandidáti WASG na otevřené kandidátky PDS, protože německý volební zákon zakazuje formální volební aliance. Členové WASG toto rozhodnutí ve stranickém referendu většinou 81,6% podpořili. Avšak s ohledem na stále trvající averzi vůči PDS na západě Německa požadovala WASG nalezení řešení, které ponechá rozhodnutí o názvu kandidátní listiny na zemských organizacích strany. To teď bude možné. První zemské konference strany již přijaly odpovídající rozhodnutí. Např. organizace ve spolkovém státě Sasko ve východním Německu půjde do voleb pod názvem „Levicová strana – PDS Sasko“. Sárská organizace se rozhodla pro název „Levicová strana Sárska“.
Celý projekt významně urychlilo oznámení Oskara Lafontaina, ex-předsedy SPD, který opustil spolkovou vládu jako místokancléř v roce 1999 a Sociálně demokratickou stranu SPD před měsícem na protest proti Schröderově neoliberální politice, jeho vstup do WASG a prohlášení připravenosti stát se kandidátem. Bývalý předseda PDS Gregor Gysi rovněž ohlásil svůj návrat do politiky a byl prezentován jako lídr PDS do těchto voleb.
Neočekávaně tak vznikla šance na vytvoření široké koalice německých levicových sil pro nadcházející volby, která by se mohla stát třetí silou v Parlamentu před Zelenými a Liberály. Průzkumy veřejného mínění udávají stabilních 10-12% hlasů, ve východním Německu dokonce 30% - tedy pozici nejsilnější strany. Tyto zprávy nalezly značný ohlas jak ve veřejnosti, tak v ostatních politických stranách a médiích. Do obou stran přichází od oznámení spolupráce vlna nových členů: 1000 do PDS a asi 4000 do WASG, která tak zvýšila svou členskou základnu na 10 000. Někteří hovoří o historické možnosti překonat rozštěpení německé levice. SPD a CSU jsou zvláště rozrušeny, protože pokračování současného vládního kurzu, očekávané od CDU dokonce v ostřejší verzi v případě jejich předpokládaného vítězství, bude mít za následek další odpor lidí, jichž se dotkne, a jejich organizací. A náhle by mohli mít v parlamentu silný hlas, což teď není pravda – nehledě na dva osamocené poslance PDS.
Po přijetí zásadního rozhodnutí oběma stranami mohou zvolit zemské organizace Levicové strany své kandidátní listiny. Druhé řádné zasedání 9. sjezdu Levicové strany, naplánované na 27. srpna 2005 přijme volební manifest. Jeho projekt již byl prezentován veřejnosti a delegátům v závěru mimořádného zasedání.
Rozhodnutí změnit si jméno bylo tedy učiněno s ohledem na budoucnost. Dvě uskupení se dohodla přezkoumat průnik svých stanovisek v jednotlivých oblastech, aby posoudila šanci na splynutí do jedné strany v termínu dalších dvou let. Po národních volbách bude vytvořena společná komise k diskusi o dalších aspektech projektu sjednocování. Členové Levicové strany o tom budou hlasovat ve stranickém referendu.
Významná část německé levice tedy učinila první kroky po nové cestě. Jakmile se vydali na novou půdu, narazí na velké šance, ale i na nemalá rizika. Důležitým principem bude nepopřít výsledky bojů posledních let a narůstající identitu partnerů, nalézt cestu kompromisu ve věcech rozdílných stanovisek. Ale nejstarší delegát sjezdu 91-letý Hans Lauter citoval případně Marxe: „Jeden krok reálného hnutí je důležitější než tucet dobrých programů“.
Pokud jde o Levicovou stranu, která jako PDS zakládala Stranu evropské levice, ta je rozhodnuta pokračovat ve spolupráci a převzít plně závazky PDS na mezinárodním poli.
Zahraniční oddělení Levicové strany, Berlín, 18. července 2005
Překlad z angličtiny Milan Neubert