Dělnická strana aneb Republikáni v montérkách

Podívejme se tedy podrobněji na to, kdo se nám tu převlečen do montérek snaží kalit vodu a zmást nejen dělníky, ale i ostatní pracující a také komunisty. Na nejdůležitějších postech nalezneme pěkný trojlístek starých známých fašizujících Republikánů od Miroslava Sládka. Jsou to Tomáš Vandas (35), zástupce stavbyvedoucího, dříve tajemník Republikánů Miroslava Sládka (RMS), nyní předseda takzvané Dělnické strany (DS). Jiří Štěpánek (32), obchodní referent, v letech 1996 - 1998 byl členem Zastupitelstva hl. města Prahy za SPR - RSČ, a také zástupce šéfredaktora týdeníku Republika a pokladník Republikánské mládeže. Až do prvního sjezdu DS (31. 5. 2003) byl jejím předsedou, nyní působí ve funkci místopředsedy DS. Martin Zbela (26), donedávna šéfredaktor novin Republika, v roce 1998 byl zvolen do předsednictva SPR-RSČ a funkce vedoucího sekretariátu. Na jaře roku 1997 stál u zrodu Republikánské mládeže (RM) a na jejím ustavujícím sjezdu v říjnu 1998 byl zvolen předsedou.

RM působila hlavně na Ostravsku, kde se jejich přívrženci dopouštěli řady násilných útoků nejen na Romy. V programu pak volala po tzv. dořešení otázky nepřizpůsobivých etnik, například cikánů, znovuzavedení trestu smrti a obnovení domovského práva. Sám Zbela proslul svými krajně rasistickými články a výroky jako např. tento z roku 1996: „...každý cizopasný plevel potřebuje ke svému životu neobdělávanou půdu s porušenou strukturou. V případě cikánského plevele jsme tou půdou my, a jen na nás záleží, zda se necháme cizokrajným etnikem terorizovat ve vlastní zemi a zda budeme nadále tolerovat jejich škodlivou přítomnost.“ Ještě v roce 2002 kandidoval ve volbách do parlamentu za RMS v Plzeňském kraji. Nyní je členem DS, ale na sjezdu nekandidoval do žádné funkce, jelikož se chce plně věnovat řízení novin „Dělnické listy“.

I ostatní členové předsednictva DS jsou všichni bez výjimky bývalí členové SPR-RSČ a následně RMS, za kterou ve volbách 2002 kandidovali do parlamentu. Jsou to Petr Kotáb (25), detektiv, druhý na kandidátce RMS v Ústeckém kraji. Jindřich Nestler (26), programátor, čtvrtý na kandidátce RMS v Libereckém kraji. Bohumil Šuléř (58) živnostník, vedl kandidátku RMS ve Zlínském kraji. To jsou představitelé Dělnické strany, kteří po roztržce v předsednictvu RMS na podzim roku 2002 odešli a oblékli si nový kabát, vlastně montérky. První číslo Dělnických listů dokonce obsahovalo některé články, které měly původně vyjít 31. října 2002 v 44. čísle týdeníku Republika. Toto číslo se však na novinové stánky nikdy nedostalo, jelikož bylo zastaveno samotným M. Sládkem.

Dělnická strana ve skutečnosti není dělnickou, ale ultrapravicovou stranou. Publikace a program tzv. Dělnické strany, plné ostře rasistické propagandy, nacionálního šovinismu a antikomunismu, nás nemohou nechat na pochybách, že se po úpadku SPR-RSČ a následně Republikánů Miroslava Sládka, jedná o další pokus o vytvoření širší krajně pravicové strany kolem fašistického vedení. Na většinu problémů dnešní společnosti zná Dělnická strana podobně jako Republikáni jen jediné řešení a jím je státní represe.

Nevidí a ani nechtějí vidět sociální příčiny, například kriminality dětí, které chtějí zavírat do vězení již od 13 let, nebo drogově závislých jež chtěj léčit rovněž kriminálem. Dále v jejich programu nalezneme volání po znovuzavedení trestu smrti, upírání práv homosexuálů na registrované partnerství a podobně. Je zvláštní, že tzv. Dělnická strana se vůbec nezajímá a nebojuje za demokratická práva dělníků, která jsou dnes systematicky oklešťována a upírána jako je například právo na stávku či na odborové organizace. Jejich program se snaží smiřovat protichůdné zájmy práce a kapitálu na základě pofidérní obhajoby národních zájmů. Proto v něm nenajdeme požadavek na zkrácení pracovní doby nebo na větší zdanění kapitálu. Místo toho „dělníci“ ve svém programu uvádí „Nechceme být žumpou Evropy“ a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu... Tzn. dělnická strana ve skutečnosti rozděluje a obrací proti sobě dělníky různých národností jako např. české dělníky proti ukrajinským atd. V oblasti ekonomických požadavků nalezneme staré známé populistické sliby, kterými se fašisté vždy snažili odlákat masy pracujících od programu komunistických stran založeného na objektivních třídních zájmech dělnické třídy.

Dělnická strana si proto vybrala za nejčastější terč své kritiky KSČM, které se snaží přebírat nespokojené voliče z regionů postižených vysokou nezaměstnaností a nízkými platy. Co jim ale Dělnická strana nabízí? Řeči o tom, že český dělník musí smýšlet národně a hájit především české národní zájmy a to ruku v ruce s českými podnikateli místo toho, aby bojoval v jednotě s pracujícími všech zemí proti mezinárodnímu kapitálu. Co z toho vyplývá pro politiku KSČM vůči DS? Na počátku 30. let minulého století razili komunisté v Německu heslo „bijte fašisty, kde na ně narazíte!“ ovšem jen do té doby, než si Stalin pozval do Moskvy autora tohoto hesla Heinze Neumanna, aby mu vysvětlil, že hlavními nepřáteli komunistů nejsou nacionální socialisté, ale sociální demokrati. KSČM nesmí opakovat tuto chybu a zaměňovat třídní stanovisko a třídní boj za nacionální obranu takzvaných národních zájmů. Musíme si uvědomit, že KSČM a DS jsou vůči sobě v nepřátelské pozici.

Proto by členové KSČM neměli přistupovat na spolupráci s DS na žádné úrovni. Místo toho je třeba provádět agitaci za vyloučení fašistů ze všech dělnických organizací, jako jsou odbory a některá občanská sdružení. KSČM nesmí poskytovat žádnou platformu pro fašizující Dělnickou stranu, nesmí tolerovat na svých akcích šíření jejich propagandy. Našim cílem je získat pracující pro skutečně dělnický program nikoliv pro hnědý podvod v podání Dělnické strany.