logo SDS
Dnešní datum: 19. 10. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 645x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 547x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 429x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 394x)

Nový web SDS
(11. 02. 2019, 391x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 327x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 13
Prům. 8.8
21 denni
Max. 547
Prům. 378.7

Nyní si čte web : 27 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Dnešní rolí komunismu je vyvádět svět z míry

Vydáno dne 15. 02. 2005 (4836 přečtení)

„Marx se podobá onomu zavražděnému králi, který obcházeje po hradbách Elsinoru, uvede ve zmatek Hamletův život: pro naši západní, depresivní společnost, jež neustále halasně vyhlašuje smrt revoluce, aniž by se jí podařilo - naštěstí, podle mého názoru - vymýtit ducha revoluce, pro tuto společnost se z něj stal přízrak.

Duch revoluce dřímá v každém z nás a čím více vyhlašujeme jeho smrt, tím více se navrací, aby trápil své odpůrce (opěvatele liberalismu), posedlé ztrátou svého nepřítele. Můžeme nakrásně inscenovat smrt komunismu, můžeme se těšit z definitivní Marxovy smrti, ale tato mrtvola se stále hýbe a její přízrak vyvádí svět z míry.“ (Jacques Derrida v dialogu s Élisabeth Roudinesco Co přinese zítřek?, s. 113)

Na snaze postavit slůvko komunistický mimo zákon mi vadí jedna věc.

Nejde totiž jen o slovíčko. Nejde o to, že se stačí přejmenovat, stát se „radikální levicí“ a všechno bude v pořádku. Ve skutečnosti jde o útok na to, co J. Derrida označil za „ducha revoluce“, který „dřímá v každém z nás“. Jde o snahu zabránit tomu, aby náš svět mohl být „vyveden z míry“. Jenže svět, který nelze vyvést z míry, nemůže být jiný než totalitární svět, v němž došlo ke zrušení rozdílu mezi reálnými životními možnostmi člověka a jeho ideologickým obrazem.

Poučné bude srovnat komunismus s nacismem. Jejich podobnost je klíčovým bodem dnešní snahy udělat z komunistů psance. Vychází z toho, že státní formace, ztělesňující obě ideologie, totiž Hitlerova Třetí říše a Stalinův SSSR, vykazovaly tytéž nebo alespoň velmi blízké praktiky k likvidaci politických odpůrců a vůbec stigmatizovaných skupin obyvatelstva (na jedné straně méněcenných „ras“, na druhé straně „třídních nepřátel“). Srovnávání obou režimů však opomíjí jednu věc. Na rozdíl od nacismu, jehož primární zaměření se na válku jej přivedlo k sebezničení, byl komunismus s to dopracovat se k reflexi Stalinových zločinů, a přitom zůstat komunismem; vyvinul se ve víceméně „normální“ diktaturu, ve které bylo možno, byť za četných omezení, žít a dokonce i tvořit jak technická, tak umělecká díla, jež byla inspirativní pro celou evropskou civilizaci (vesmírný program, Tarkovského filmy aj.). To je ale jen odvozený rozdíl. Skutečná nesrovnatelnost nacismu s komunismem má hlubší příčinu. Tou je jejich diametrálně protikladný vztah k humanismu jako hlavnímu zdroji všech etických kodexů moderního západního lidství. Humanismem mám přitom na mysli obecnou tendenci k emancipaci člověka z ekonomických, ideologických, mocenských a jiných pout, jež mu znemožňují plně rozvinout jeho autentické lidské možnosti - a to je primárně úkol duchovní, nikoliv „materialistický“ (materiální zajištěnost není cílem komunismu, ale jeho prostředkem). Komunismus je snahou o radikální naplnění tohoto snu o osvobození. Nacismus se svou rasovou teorií, vyhroceným vztahem k národu a zbožštěním války je naopak jeho popřením. Lze - s trochou nadsázky - tvrdit, že zatímco hrůznost komunismu vychází ze zrady jeho ideálů, hrůznost nacismu vyplývá právě naopak z realizace jeho hlavních ideálů; komunismus se prostě nepovedl - nacismus ano!

Holocaust nebyl žádným přehmatem, ale „logickým vyústěním“ teorií o rasové čistotě. Naproti tomu gulagy sice měly jistou návaznost na teorii třídního boje, ta však sama o sobě takové řešení rozhodně neospravedlňuje. Skutečným cílem komunismu není likvidace třídního nepřítele, ale jeho „převýchova“ - to, že se z tohoto pojmu může stát eufemismus pro genocidu, nikoho neopravňuje k tomu, aby ze způsobu provedení usuzoval na samotný záměr. Kdekdo je schopen uvést příklad Stalinem naplánovaného hladomoru na Ukrajině - málokdo ale dokládá, jak by bylo možné takový hladomor odvodit z programových komunistických dokumentů, aniž by vyšlo najevo, že šlo spíš o jejich zneužití než naplnění.

To neznamená, že konkrétní komunističtí vůdci, jako byl náš Gottwald, nepáchali zločiny. Dokonce to ani neznamená, že tyto zločiny byly - ve vztahu k příslušným politickým režimům - pouhými přehmaty. Nebyly. Je nesporné, že vláda jedné strany a zrušení vzájemné kontroly zákonodárné, soudní a výkonné moci vytvářely ideální předpoklady k justičním vraždám a nabádaly k ideologickému profízlování všech sfér života, včetně vynucených morálních kompromisů, které na hodnotový profil dotyčné společnosti neměly zrovna pozitivní dopad. Jenže to se bavíme o politickém režimu, jehož cílem bylo de facto násilně dotlačit společnost k něčemu, co mělo být původně (u Marxe) spíše důsledkem jejího samovolného vývoje. A tedy je to opět otázka nevhodně zvoleného prostředku k dosažení jistého cíle.

A ten, znovu opakuji, je pochopitelný pouze v kontextu dějin západního humanismu jako snahy o emancipaci člověka od toho, co mu zabraňuje stát se pravým, „nezdeformovaným“ člověkem. Všechno, co je opravdu problematické na komunismu, je to, co je problematické v samotném srdci humanismu. Styčným bodem je tu již zmiňovaný motiv převýchovy (mimo jiné, dalším bodem by bylo třeba odcizení). Humanistům totiž o nic jiného nikdy nešlo. V posledku se jedná o snahu, jak učinit zadost odlišení člověka od zvířete. Zjednodušeně řečeno, vadilo Marxovi na kapitalismu to, že tento systém uzamyká člověka do vleku víceméně zvířecího, zvěcnělého chování, a neotevírá mu výhled na skutečně lidskou seberealizaci; vidí vlastní výrobek jako pouhý daný objekt, ne jako výtvor (lidského) ducha. Jsme prostě stávajícím ekonomickým a politickým řádem špatně vychováváni - vedeni k falešnému vědomí. A potřebujeme převychovat - přivést k uvědomění.

Největší omyl komunistů je zároveň největším omylem humanistů. Spočívá v tom, že přepjatá snaha otevřít v člověku to „skutečně lidské“ nakonec nevede k ničemu jinému než k umělému potlačení zvířete, bestie, která v něm vězí. Jenže bestie se potlačit nenechá, na první pohled zmizí, ve skutečnosti se ale vtělí do toho, kdo ji potlačuje, a ovládne scénu.

Strategie liberálů je na první pohled jiná. Říkají, že bestii v nás potlačit nelze - a tak jí máme nechat volnost. Slibují si od toho tolik, co komunisté a humanisté vůbec: svobodu, emancipaci. Jenže bestie se kapitalistům vysměje stejně jako jejich ideologickým protihráčům. Rychle ztratí svoji osvobozující moc (jak na ni slyšíme v okouzlujícím sousloví „volný trh“, „volná výměna zboží a myšlenek“) a stane se dohlížitelem, který brání dosažené pozice. Dělá to způsobem obzvlášť účinným: vychovává nás k tomu, že jednat jako ona, je „v souladu s lidskou přirozeností“. Celou společenskou realitu pak proniká jeden jediný, svobodu tedy popírající a svou podstatou totalitní (tj. všepohlcující) princip, který „autentické lidství“ ztotožňuje s několika velmi málo a velmi omezenými rolemi: soukromý vlastník, výrobce, konzument - a v každém případě sobec. Příroda nemá žádnou cenu. Cenu má jen surovina, kterou někdo musí při jistých nákladech vytěžit a prodat. Suroviny jsou zdarma, dokud někomu nepatří, z toho vyplývá, že jsou samy bezcenné a spatřovat v přírodě nějakou hodnotu je pak odbyto jako věc „osobní cesty“, neřkuli „subjektivních dojmů“. Alternativy jsou systematicky diskreditovány - ačkoliv jsou zpravidla oficiálně povoleny (což je ale užíváno jako argument proti nim).

Ta metafora člověka a bestie je samozřejmě arbitrární a použil jsem ji jen pro účely svého výkladu. Podstatné je toto: bestie je v oné metafoře zárukou naší svobody a tím - paradoxně - našeho lidství. Je jí tehdy, když prohrává. Kdy ale prohrává? A kdy vítězí? Bestie vítězí vždy, když jí buď zcela ustoupíme, nebo ji chceme zcela popřít. V obou případech jde o humanistickou iluzi, jež nechce vědět, že bestie k nám patří - a to jako bestie, ne jako člověk. Komunismus popře zvíře. Kapitalismus dá zvířeti zelenou - ale pozor! Tím ono zvíře také popře, neboť je ztotožní s člověkem, smaže tu hranici, což je daleko rafinovanější strategie popření.

Bestie je ale naší součástí právě jakožto bestie, tedy tak, že v našem lidství zůstává od tohoto lidství odlišná; nelze tuto její odlišnost zažehnat tím, že „překonáme“ zvíře v sobě (komunismus), ani tím, že se se zvířetem ztotožníme (kapitalismus). Bestie v nás vždycky bude, ale vždy zůstane od nás odlišná; vždy jí bude patřit kus naší duše, našeho já, ale my nebudeme umět přesně říct, který kus to zrovna je - jakmile se pokusíme ho pevně vymezit, vrátí nám to i s úroky. Asi jako když vlastníte pozemek, jehož část vám nepatří, ale je od zbytku neoddělitelná a neustále se pohybuje (kdyby zůstala na místě, tak byste ji vykolíkovali, ohradili - a bylo by po problému).

Pointa? Je-li v člověku něco, co je od něj zásadně jiné a tedy zásadně ne-lidské, aniž by se toho uměl zbavit, zůstává v člověku - a tím pádem i humanismu - nemožnost být člověkem beze zbytku a definitivně. Neexistuje míra, která by nám byla přiměřená. Člověk je sice mírou všech věcí, ale sám se změřit neumí. Vždycky tu bude něco, co se do té míry nevleze, a co bude přesto patřit k nám. Nelze předem vyznačit, které naše možnosti jsou dostatečně lidské a které už ne - v tom je existence bestie paradoxním zachráncem naší svobody. Zůstává-li z dějin humanismu něco kladného, pak je to neustálá vystavenost otázce; poznání, že nejvíce lidští jsme tehdy, kdy se zdržujeme úsudku ohledně toho, jak naše lidskost přesně vypadá (tj. např. které sociální a ekonomické formy jí nejlépe odpovídají).

Naše společnost vře. Je neklidná. Lidé cítí, že systém, který obývají, není tak spravedlivý, jak se tváří (a on se ani moc netváří). Ptají se, jaké jsou jiné cesty. Tvrdit, že jiné cesty nejsou, nikdy s jistotou nemůžeme. Pokud to přesto děláme, tak ne proto, abychom odpověděli na otázku, ale proto, abychom před tou otázkou utekli. Zbavili se jí jako té bestie.

Popřít „ducha revoluce“, kterého v sobě nosíme, znamená popřít nemožnost „konečného řešení“. Ti, kdo chtějí zakázat komunismus, chtějí ztotožnit naše životní možnosti s jedním ideologickým obrazem, takovým, který uzavírá člověka do jediného myslitelného světa. Je to snaha, jak tento svět zbavit přesahu. Právě přesah stávajících životních forem je ale po zkušenostech 20. století jedinou možností, jak realizovat humanistický sen o svobodě. Svoboda nemůže být nějakým dosaženým stavem, ale vždy jen otevřeností tento stav zásadně změnit.

Člověk je vždycky víc než jakýkoliv režim, který si pro sebe stvořil. Kapitalismus sám o sobě takovou otevřenost neumožňuje. V klíčových otázkách nepřipouští diskusi. Redukovat komunisty na „radikální levici“ je pak jen snahou vtáhnout je dovnitř kapitalistického systému a způsobu myšlení, kde se stanou jen zmírňovateli škod, aniž by jim bylo dovoleno hledat samotné škůdce. Tím jim vezmeme jejich hlavní devízu - totiž to, že jsou v současné době v podstatě jedinou nosnou alternativou, jež může „vyvést náš svět z míry“, a která přitom pevně tkví v tradici západního humanismu. Otázku je pak ale třeba klást i samotným komunistům. Do jaké míry rozumí této své osvobozující roli a do jaké míry jsou jen nostalgiky starých časů, které nelze vrátit? O ohánění se procenty voličských preferencí už ani nemluvě. Procenta neznamenají nic - jsou ostatně typicky kapitalistickým měřítkem…

Britské listy, 15. 2. 2005


Související články:
(Problémy - extremismus)

Zápalná obě» (03.05.2015)
Vzpomínka na Oděsu 2014 (30.04.2015)
Na lidičky musí být flintičky (06.04.2015)
Vznik faąismu v rozkládající se kultuře (20.12.2014)
Fenomén Bátora (31.08.2011)
Pomatené hlavy? (21.04.2009)
Proti neonacistům politici zleva doprava (10.11.2007)
Pozvánka na film Pobaltský fašismus (15.03.2006)
Otevřený dopis voleným zástupcům Orlové (22.12.2005)
17. listopad - aktivizace extrémů? (15.11.2005)
Demonstrace proti setkání pravicových fundamentalistů (17.10.2005)
O zahraniční politice se v Norimberku nemluvilo (14.09.2005)
Proti terorismu a válce (13.07.2005)
NPD a neonacistická scéna v Německu (29.04.2005)
V Brně proběhne slet nacistů. Je vlajka České republiky žido-zednářsko-bolševickým symbolem? (26.04.2005)
Komunismus, církev a čarodějnice (2) (10.04.2005)
Komunismus, církev a čarodějnice (1) (10.04.2005)
Otevřený dopis senátoru Jaromíru Štětinovi (08.04.2005)
Reakce na „Otevřený dopis“ předsedy SDS Milana Neuberta (13.03.2005)
S antikomunizmem je třeba polemizovat racionálně (13.03.2005)
Reakce na článek „Zůstaneme komunisty!“ (12.03.2005)
Otevřený dopis mladým komunistům ze ZO 0551 Praha 5 (11.03.2005)
Reakce ZO 0551, KSČM Praha 5 na petici Pavla Bobka, Ladislava Smoljaka, Jana Urbana a Jakuba Jareše k poslancům a senátorům PČR (09.03.2005)
Osvětim je největší hřbitov na světě (28.01.2005)
Nacistické tábory nejhorší kapitolou dějin (27.01.2005)
Šedesát let po holocaustu: odpuštění? (27.01.2005)
Na Osvětim se zapomenout nedá (27.01.2005)
Zakázat neonacisty? ptají se opět Němci (25.01.2005)
Dělnická strana aneb Republikáni v montérkách (24.01.2005)
Radikální pravice v Německu (08.01.2005)
Tisková zpráva SDS 041015 (15.10.2004)
Historie ještě nad socialismem neudělala kříž (10.02.2003)
Stanovisko SDS k pravicovému fundamentalismu (19.01.2002)
Levice, radikalismus a extremismus (10.10.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Martin ©kabraha | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Britské listy

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
256 (256 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
250 (250 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
218 (218 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
208 (208 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
382 (382 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
221 (221 hl.)
Prohnilý humanismus !!
164 (164 hl.)

Celkem hlasovalo: 1699


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.