logo SDS
Dnešní datum: 19. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 768x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 748x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 665x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 664x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 659x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 625x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 518x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 416x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 27
Prům. 17
21 denni
Max. 348
Prům. 279.9

Nyní si čte web : 43 uživ.

03. Rozhovory, diskuse

* Šedesát let po holocaustu: odpuštění?

Vydáno dne 27. 01. 2005 (5146 přečtení)

To ne, ale smíření ano, říká Tomáš Radil
Rozhovor Alexandra Kramera s profesorem Tomášem Radilem, který se vedle výzkumu mozku zabývá i problematikou holocaustu, u příležitosti 60. výročí osvobození Osvětimi.

* Pane profesore, působíte na Fyziologickém ústavu ČSAV a přes padesát let se zabýváte výzkumem mozku a psychologií. Jak jste se dostal k tématu holocaustu?

Ve třinácti letech jsem byl s celou rodinou deportován do Osvětimi. Kromě otce a mne tam všichni zahynuli. Sám jsem se jen díky sérii náhod dočkal 27. ledna 1945, tedy dne, kdy byla Osvětim osvobozena. Dnes je tomu přesně šedesát let.

Po válce jsem se dlouho snažil na tu hrůzu zapomenout, ale moc se mi to nedařilo. S přibývajícím časovým odstupem jsem čím dál víc pociťoval potřebu najít v tom, co jsem zažil, nějaké poselství širšího významu. Proto jsem se souběžně s prací ve svém oboru začal zabývat také výzkumem holocaustu. Nejprve jeho medicínskými a psychologickými aspekty, později v rámci projektu Muzea holocaustu ve Washingtonu též etickými. Přednášel jsem o tom v několika zemích a také v muzeu Yad Vašem v Izraeli.

Problém vědeckého zkoumání této matérie spočívá v tom, že holocaust se svým absolutním popřením existujících morálních norem a legálních konceptů vymyká všem standardně používaným kategoriím. Ale my ho jinak než v jejich rámci posuzovat nesmíme a vlastně ani nemůžeme.

* Není ve vašem případě problém taky v tom, že základním předpokladem každého vědeckého zkoumání je badatelova objektivita? Může člověk s vašimi životními zkušenostmi přistupovat k tomuto tématu bez emocí?

Myslím, že s objektivitou problémy nemám, i když emoce, které ve mně navozují osobní vzpomínky, úplně potlačit nemohu. Přesto k tomu tématu přistupuji bez nenávisti, protože si uvědomuji, že nenávist je kontraproduktivní. Alternativou nenávisti v daném kontextu samozřejmě není láska, ale indiference.

* Co se na tom ale dá ještě vybádat? Cožpak za těch šedesát let nebylo už všechno řečeno?

Domnívám se, že nebylo. Ale tady přece nejde jen o nějaké akademické bádání pro bádání; zkoumání holocaustu, především jeho příčin, je důležité pro úspěch procesu usmíření, jež je teď už jediným představitelným konstruktivním vyústěním této historické "příhody". Podle mého názoru tento proces dosud nebyl ukončen, přestože drtivá většina aktérů holocaustu - jeho pachatelů a jeho obětí - už nežije; pokračuje dál v nositelích dědictví těch i oněch.

* Fakt je, že ačkoli odpovědí na otázku, jak národ Goetha, Schillera a Beethovena mohl ve dvacátém století vzít za svou tak bezprecedentně zvrhlou myšlenku, jakou bylo vyhlazení jiného národa, bylo vysloveno už mnoho, lidé - včetně samotných Němců - si ji stále znovu kladou...

Já vám žádnou originální odpověď asi nenabídnu, ale pokusím se shrnout ty známé. K holocaustu evidentně došlo v důsledku katastrofální interakce řady faktorů, přičemž žádný z nich sám o sobě by podobný vývoj navodit nemohl. Rozdělím je do dvou skupin: na faktory, které přispěly k úspěchu extrémně pravicového hnutí v Německu té doby, a na ty, které vysvětlují, proč byl vybičovaný antisemitismus už od počátku integrální, ba dokonce klíčovou složkou nacistické ideologie.

Do první skupiny patří: morální a ekonomický úpadek Německa po prohrané první světové válce. Versailleská mírová smlouva, jíž se Němci cítili poníženi a ukřivděni. Návazný vznik pravicových i levicových hnutí v Německu. Mezinárodní konstelace, určovaná hlavně znepokojením západních mocností ze sílící pozice totalitního sovětského Ruska. Nepřátelství mezi německými komunisty a sociálními demokraty, slabost sociálnědemokratické vlády. Expanzívní cíle německého kapitálu. A tak dále.

Do té druhé skupiny faktorů zřejmě patří historický lidový antisemitismus v Německu, vycházející jednak z antisemitismu církevního, označujícího Židy za "bohovrahy", jednak z německého nacionalismu druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Existence tohoto lidového antisemitismu nacistům usnadnila udělat z Židů obětní beránky, k nimž bylo možné směrovat frustraci německého národa z poválečného vývoje. A korespondovalo to s hlavním poselstvím, které nacismus přinášel: s poselstvím o nadřazenosti Němců nad ostatními národy, podepřeným odkazy na germánskou mytologii a mystiku a na díla obskurních "teoretiků", hlásajících nerovnost ras. Nejvíc toto poselství zřejmě lahodilo sluchu pruské aristokraticko-vojenské vrstvy, která díky němu překonala i svůj odpor k "plebejství" nacistů.

K tomu si přičtěte poměrně silné zastoupení německých Židů v levicových politických stranách a hnutích, jak těch demokratických, tak těch extrémních, a zejména jejich významnou roli v oblasti kultury, kterou nacisté potřebovali zgruntu přeorat a podrobit si ji. A na druhé straně se tu nabízela úžasná možnost obohatit se o majetek židovských "plutokratů", ať již šlo o skutečně movité finančníky, nebo jen o obyčejné živnostníky.

* To všechno zní sice přesvědčivě, ale připadá mi, že to pořád ještě dostatečně nevysvětluje zrůdnou nelidskost toho, co Elie Wiesel pojmenoval oním řeckým slovem...

Mně osobně připadá výstižnější hebrejské slovo šoa, zkáza. Ale na pojmenování tu samozřejmě nezáleží. Máte pravdu, že je třeba zdůraznit ještě minimálně dvě skutečnosti:

Za prvé, v povaze mnoha z nás, lidí, zřejmě existuje určitý potenciál ke zlu, vyvěrající z našich komplexů. Za normálních okolností mu ovšem stojí v cestě jednak naše kulturní, respektive civilizační zábrany, jednak docela obyčejný strach z trestu. Nacisté obojí odstranili: řekli svým spoluobčanům, že zabíjet Židy je správné, protože Židé jsou špatní a vlastně to ani nejsou lidé. A správné chování státní moc samozřejmě netrestá, ale naopak odměňuje!

Za druhé, aby nacisté mohli uskutečnit své cíle, potřebovali německý národ zfanatizovat a udělat z něj svého komplice. To předpokládalo vytvořit situaci typu buď, anebo, nastolit stav, odkud není návratu. Vedle této víceméně racionální motivace zde pak zřejmě zafungoval i jakýsi samovývoj, který radikály vždy žene do čím dál radikálnějších poloh.

Čili: iniciátory holocaustu byli nacisté, ale nelze pochybovat o tom, že do jeho uskutečnění a podpory byly - v různé míře - vtaženy nejširší vrstvy německého obyvatelstva. Z toho pak logicky vyplývá spoluodpovědnost německého národa jako celku.

* Znamená to, že vyznáváte koncept kolektivní viny?

Hlavními pojmy zde jsou: zločin, vina a trest. Dalo by se předpokládat, že oběti budou mít určité slovo při rozhodování o potrestání pachatelů, ve skutečnosti tomu tak ale nebylo, byla to zcela záležitost nejprve spojeneckých a poté německých soudů. Myslím, že při hodnocení výsledku jejich činnosti nelze nezaznamenat mnohařádový rozdíl mezi počtem obětí a počtem potrestaných pachatelů.

Druhá poznámka: spáchané zločiny měly dva aspekty, legální a morální. Trestalo se za nezákonné jednání, avšak z morálních prohřešků, které byly z dlouhodobého hlediska možná ještě závažnější, se žádná morální opatření nevyvozovala.

A teď k vaší otázce. Ptáte se, zda vyznávám koncept kolektivní viny. Podívejte se, vina je determinována pachatelem, oběť je jen objektem zločinu, nikoli jeho příčinou. Zda má vina povahu individuální nebo kolektivní, to přece záleží na tom, jakým způsobem byl zločin spáchán. Byl-li spáchán kolektivně, pak je, objektivně vzato, kolektivní i vina. Tvrzení, že koncept kolektivní viny je apriorně z etických důvodů nepřijatelný, přestože příslušný zločin byl fakticky spáchán kolektivně, podle mne nedává smysl.

Něco jiného je ovšem koncept kolektivního trestu, ten je skutečně nepřijatelný jak z etického, tak především z právního hlediska; trestat lze vždy jen konkrétní osobu za konkrétní čin. Vůči provinivšímu se lidskému společenství lze zaujmout postoj v morální rovině, ne však v rovině trestněprávní.

* Tak pojďme k těm postojům. Nabízejí se přinejmenším tři: nenávist, zapomnění, odpuštění. Ten první jste už odmítl jako nekonstruktivní...

Takže pojďme mluvit o těch druhých dvou; předesílám, že přidám ještě postoj čtvrtý, o němž jsem se už také zmínil: smíření.

Tak tedy: zapomnění znamená, že určité události přestaly být něčím více než součástí historie, že ztratily svou aktuální, zejména politickou relevanci. Často to vyjadřujeme metaforou o tlusté čáře, kterou za nimi můžeme a chceme či nemůžeme a nechceme udělat. V případě holocaustu by to podle mého názoru bylo předčasné. Existuje totiž cosi, co by se dalo nazvat "individuální historickou přítomností". Její součástí je nejen to, co jsme sami zažili, ale i události, které se odehrály jedno až dvě desetiletí před naším narozením a o nichž nám vypravovali naši předci. Samozřejmě hodně záleží na tom, jak významné ty události pro ně byly a s jakou intenzitou, respektive citovým nábojem nám informaci o nich předali. Předpokládám, že holocaust zůstane součástí "individuální historické přítomnosti" dostatečného počtu jedinců asi tak do poloviny tohoto století. A že i kdyby někdo záměrně usiloval o to, aby se na něj urychleně zapomnělo, nemůže se mu to povést.

O odpuštění lze hovořit ze dvou hledisek: zda jsme ho schopni a zda na ně máme právo. Mnoho jednotlivců jistě dokáže odpustit křivdy, které se týkaly pouze jich. Mohu ale například já odpustit vrahům své maminky to, že ji ve věku 36 let poslali do plynu jen proto, že při selekci na osvětimské rampě podpírala mou babičku? Obávám se, že toho schopen nejsem. A má ta malá menšina obětí, která přežila, nebo dokonce její jednotliví příslušníci, morální právo odpustit jménem zavražděné většiny? Myslím že ne.

Koncept odpuštění neumožňuje udělat za holocaustem morální tečku. Tuto roli však může sehrát smíření. Smíření vylučuje zapomnění a jen zřídka znamená odpuštění. Vylučuje však odplatu, znamená slušnou koexistenci a postupné zlepšování vzájemných vztahů. Smíření předpokládá potrestání zločinů a vyvození morálního zadostiučinění. Nemůže být bezpodmínečné, má konkrétní podmínky a limity.

* To, o čem teď mluvíte, zřejmě platí obecně, nejen v případě holocaustu...

Jistě, a v praxi se to potvrzuje například při nápravě důsledků apartheidu v Jihoafrické republice. I v dnešním světě jsme bohužel čas od času svědky konfliktů, které mají až genocidní povahu, stačí si připomenout válku v Bosně. Řízené usmíření může v takových případech přinášet "rekonciliační dividendu", podobnou dividendě mírové. Hlavní poučení z holocaustu by ale samozřejmě mělo vést k tomu, aby se takové hrůzy už neopakovaly.

* * *

Prof. Tomáš RADIL, Dr.Sc., nar. 8. 11. 1930 v Bratislavě. Vystudoval medicínu na UK v Praze (1955), v letech 1956-60 pracoval jako klinický neurolog a vojenský lékař, od r. 1960 působí jako vědecký pracovník Fyziologického ústavu ČSAV. Zabývá se především výzkumem mozku a problémy psychologie, za což mj. v roce 1990 obdržel čestný doktorát Helsinské univerzity. Kromě toho se dlouhodobě věnuje problematice holocaustu, o níž přednášel v USA, Nizozemsku, Itálii, Izraeli i v České republice. Je ženatý, otec čtyř dcer.

Právo, 27. 1. 2005, Alexandr Kramer


Související články:
(Problémy - extremismus)

Zápalná obě» (03.05.2015)
Vzpomínka na Oděsu 2014 (30.04.2015)
Na lidičky musí být flintičky (06.04.2015)
Vznik faąismu v rozkládající se kultuře (20.12.2014)
Fenomén Bátora (31.08.2011)
Pomatené hlavy? (21.04.2009)
Proti neonacistům politici zleva doprava (10.11.2007)
Pozvánka na film Pobaltský fašismus (15.03.2006)
Otevřený dopis voleným zástupcům Orlové (22.12.2005)
17. listopad - aktivizace extrémů? (15.11.2005)
Demonstrace proti setkání pravicových fundamentalistů (17.10.2005)
O zahraniční politice se v Norimberku nemluvilo (14.09.2005)
Proti terorismu a válce (13.07.2005)
NPD a neonacistická scéna v Německu (29.04.2005)
V Brně proběhne slet nacistů. Je vlajka České republiky žido-zednářsko-bolševickým symbolem? (26.04.2005)
Komunismus, církev a čarodějnice (2) (10.04.2005)
Komunismus, církev a čarodějnice (1) (10.04.2005)
Otevřený dopis senátoru Jaromíru Štětinovi (08.04.2005)
Reakce na „Otevřený dopis“ předsedy SDS Milana Neuberta (13.03.2005)
S antikomunizmem je třeba polemizovat racionálně (13.03.2005)
Reakce na článek „Zůstaneme komunisty!“ (12.03.2005)
Otevřený dopis mladým komunistům ze ZO 0551 Praha 5 (11.03.2005)
Reakce ZO 0551, KSČM Praha 5 na petici Pavla Bobka, Ladislava Smoljaka, Jana Urbana a Jakuba Jareše k poslancům a senátorům PČR (09.03.2005)
Dnešní rolí komunismu je vyvádět svět z míry (15.02.2005)
Osvětim je největší hřbitov na světě (28.01.2005)
Nacistické tábory nejhorší kapitolou dějin (27.01.2005)
Na Osvětim se zapomenout nedá (27.01.2005)
Zakázat neonacisty? ptají se opět Němci (25.01.2005)
Dělnická strana aneb Republikáni v montérkách (24.01.2005)
Radikální pravice v Německu (08.01.2005)
Tisková zpráva SDS 041015 (15.10.2004)
Historie ještě nad socialismem neudělala kříž (10.02.2003)
Stanovisko SDS k pravicovému fundamentalismu (19.01.2002)
Levice, radikalismus a extremismus (10.10.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 3,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Tomáą Radil | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Právo

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
223 (223 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
222 (222 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
163 (163 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
163 (163 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
143 (143 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
171 (171 hl.)
Prohnilý humanismus !!
132 (132 hl.)

Celkem hlasovalo: 1217


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.