
Vážený pane předsedo,
vážíme si Vašeho zájmu o naše stanovisko k antikomunistické petici „Zrušme komunisty“, které jsme zveřejnili na stránkách Mladé levice. Je pochopitelné, že zastáváme odlišné názory od názorů SDS, kterou reprezentujete, ale Váš dopis bereme jako součást dialogu a pokládáme proto za nutné na něj v následujících řádcích odpovědět.
Historie Komunistické strany není historií posledních několika let, je daleko delší a my se k ní rozhodně nestavíme způsobem, jakoby se nás netýkala. Snažíme se na ní nazírat v celé komplexnosti a narozdíl od jiných nevytrhovat jednotlivosti ze širších souvislostí. Je pak celkem pochopitelné, že se hlásíme k pokrokovým tradicím strany, hlásíme se ke straně, která se v době první republiky zastávala neprivilegovaných vrstev, zatímco „demokratická“ vláda tehdy nechávala do demonstrací střílet. Stejně tak je pochopitelné, že se hlásíme k působení Komunistické strany v období nacistického běsnění, kdy
tisíce komunistů položilo svůj život v boji za svobodu ať již v domácím odboji nebo v zahraniční armádě.
Rovněž nikdo nemůže popřít, že i v období po roce 1948 byly vytvořeny velké hodnoty, ze kterých je nyní čerpáno a které jsou rozprodávány. Je tedy pochopitelné, že se hlásíme k pozitivním aspektům naší historie, ale zároveň nepopíráme množství omylů a chyb, ke kterým došlo. Je tragické, že byly zmařeny lidské životy, na vině jsou však konkrétní lidé, nikoliv komunistické myšlenky, jak se nám často snaží autoři peticí typu „Zrušme komunisty“ podsouvat. Chceme tedy říci, že historie Komunistické strany je daleko složitější, zapadající do konkrétních reálií příslušného historického období, než aby ji bylo možno jednou větou přijmout nebo odmítnout. Bohužel, neuplynulo ještě dostatek času od roku 1989, aby bylo možno zpracovat opravdu objektivní historické hodnocení, neboť většina autorů současných prací prožila alespoň nějakou část svého života v této době a jejich práce nejsou prosté subjektivního pohledu.
My, komunisté, historii studujeme, snažíme se z ní poučit, ale nejsme do ní zahleděni. Žijeme v současnosti a pracujeme pro budoucnost. Pětina, nebo podle některých průzkumů z poslední doby již čtvrtina, voličů si to uvědomuje, proto vznikají petice a spisky, jejichž autoři mají různé zájmy, spojuje je však zarytý antikomunismus a strach z růstu vlivu KSČM na politické scéně, kterému nejsou schopni čelit jiným, než tímto způsobem. Je si třeba uvědomit, že tyto se texty často pohybují na hraně zákona. Samozřejmě, jsou to obvykle směšně naivní prohlášení, dalo by se říci, že není třeba se jimi vůbec zabývat,
avšak nesměly by vyzývat ke kriminalizaci parlamentní strany a diskriminaci velikého počtu členů a příznivců KSČM. Proto je třeba s těmito a podobnými slátaninami skoncovat.
Mluvíte-li dál o počtech členů KSČ před rokem 1989 a jeho úbytku do současnosti, je to jen logický vývoj, určitě máte pravdu, že ne každý člen strany byl přesvědčeným komunistou, mnozí byli ve straně jen z kariérních důvodů. Řada členů z této doby dnes funguje v jiných stranách, třeba i na úplně opačném křídle politického spektra a troufáme si tvrdit, že ani tam je netáhlo jejich přesvědčení, ale jen snaha získat výhody a prebendy. Dnes nejsou v KSČM pouze ti, co zbyli z doby před rokem 1989, ale i řada nově příchozích. V tom vidíme dobrý vývoj a věříme, že nově příchozí dobře znají politiku KSČM,
že dobře zvážili své rozhodnutí a přesvědčilo je především vystupování strany na veřejnosti.
Diskusi je ale třeba zaměřit na budoucnost. Domníváme se, že KSČM se nemusí obhajovat, mluvit o své minulosti. V řadě stranických dokumentů to již udělala a pokud se ještě dnes najdou lidé, kteří tvrdí, že se dosud se svou minulostí nevyrovnala, je to spíše účelové tvrzení, nebo jen prostá neznalost. Veškerá antikomunistická kampaň, která v poslední době opět zesílila, nemá jiný zájem, než poškodit KSČM, odvádět pozornost od akutních problémů společnosti. Je na čase otevřeně prohlásit, že jsme komunisté a zůstaneme komunisty. Nemáme se za co stydět, což potvrzuje veliká voličská podpora, kterou máme a stejně tak i hysterický řev těch, kteří celých patnáct let doufali, že KSČM zanikne někde na okraji politického spektra.
ZO 0551, KSČM Praha 5