Projev Lenky Procházkové na shromáľdění občanů 2. května 2015
k uctění obětí masakru v Oděse.Není to tak dávno, co jsme uvěřili, že můžeme žít ve společném
evropském domě. Měl to být bezpečný dům, jehož obyvatelé k sobě cítí vzájemnou
úctu a dodržují závazná pravidla soužití. V takovém mírumilovném evropském
domě by nikdo nemohl tolerovat násilí, nikoho by ani nenapadlo podpořit v
jednom z bytů společného domu ozbrojený převrat a pak jej legalizovat. Přesto k
tomu došlo, když byt se jmenovkou Ukrajina vyvlastnili pučisté a když ten
zločin zhodnotili správci našeho společného domu jako vítězství demokracie.
Vavřínem ozdobená junta, která dnes vládne na Ukrajině, stvrzuje demokracii
tím, že jako přesvědčující argument užívá těžké zbraně proti vlastnímu
obyvatelstvu.
Co to vypovídá o Evropě?
Fasáda evropského domu je rozpukaná už od bombardování
Jugoslávie a dnes nastává fáze bourání nosných zdí.
Před rokem jsme na internetu ohromeně hleděli na snímky lidí
zavražděných v Oděse. Z videí bylo zřejmé, že útočníci vraždili s vášní… Jedna
sekvence zachycovala skupinu dívek, sedících uprostřed chaosu na dlažbě. Zprvu
to působilo téměř jako piknik, pak jsem poznala, že plní lahve benzínem. Vypadaly
pracovitě a vesele, to je málo, přidej! hecovaly se, zatímco lidé
uvěznění v hořícím domě už skákali z oken. A pak jsem si s děsem přečetla
komentář českého novináře, který od svého psacího stolu vytipoval v
zuhelnatělých tělech obětí ruské agenty…
Hrůzný masakr spáchaný v Oděse, nebyl vyšetřen. Vrahové
chodí beztrestně po ulicích, jakoby měli plášť neviditelnosti. A Evropa k tomu
mlčí. Když říkám Evropa, myslím tím ty dobře oblečené a skvěle placené takzvaně
odpovědné politiky, kteří se nám denně zjevují v televizi jako olympští bohové.
Jak to, že naši bohové nekonají? Proč masakr v Oděse, stejně jako vraždění na
Majdanu a sestřelení civilního letadla překryli rouškou? Proč připustili
občanskou válku na jihovýchodě Ukrajiny? Proč mlčí k zabíjení oponentů junty? Odpověď
je prostá. Ze strachu.
Naši současní olympští bohové jsou totiž zbabělci. Bojí se
pohlédnout pravdě do očí, protože pak by museli proti poznanému zlu zakročit. Oni
však toto zlo sami pomohli rozdmýchat, když podpořili a glorifikovali ozbrojený
puč v Kyjevě. Stáli jako kmotřičky nad kolébkou bezpráví, a teď zavírají oči
před hroznými následky své spoluviny. Pravda je pro ně nebezpečná jako hlava
Medúzy. Bojí se, že při pohledu do její tváře by zkameněli. Ale oni už
zkameněliny jsou! Trčí nehybně na svých vyvýšených místech jako ty kamenné
hlavy na Velikonočním ostrově.
Římský básník Ovidius varoval před lhostejností ke zlu
těmito slovy: Zlu se hned zpočátku postav, dlouhým váháním zesílí a pozdě
pak přichází lék.
Toto varování, napsané před dvěma tisíci lety, je pořád
aktuální. I v ČR sílí hlasy, které před rokem označily oběti v Oděse za ruské
agenty. Dnes doporučují preventivně zabíjet všechny podezřelé obránce pravdy,
aby lež měla klid na svou práci. České kamenné hlavy zatím tuto doporučovanou
fašistickou praktiku slovně odsuzují, ale nevadí jim, že jsou vytvářeny seznamy
„závadových“ takzvaně prorusky smýšlejících osob a stejně „závadových“
internetových serverů. Epocha jediné povolené pravdy se znovu vrátila a nutí
každého z nás, aby se zařadil. Buď podle své zbabělosti, nebo podle své odvahy
a svého svědomí.
Funguje to. Mnozí už se bojí přihlásit se k pravdě, aby je
nepotrestala. Když je slovo Rusko oficiálně užíváno jako synonymum ďábla, pak
je o trouby andělské rvačka. V naší zemi už je to tradice, že kdejaký
postrašený trouba se hrne do kapely. Je mu jedno, že je to kapela funebráků.
Hlavně, že si na chvíli taky vrzne, při té společné cestě ke hřbitovu.
Nedávno jsem náhodně narazila na starší humorný výrok
Woodyho Allena: Vzal jsem si kurs rychločtení a přečetl Vojnu a mír za
dvacet minut. Je to něco o Rusku.
Je zřejmé, že většina kamenných hlav a mediálních šamanů,
kteří nám dnes kážou něco o Rusku, absolvovala nejen kurz rychločtení, ale i kurs
rychlopsaní a rychlolhaní. Takové rychlokursy neprobíhají jen v naší zemi, sponzor
potřebuje vyškolit odborníky na Rusko po celé Evropě. Absolventi rychlokursů se
pak cynicky prohlašují za elitu, za světlonoše, když naši loď zvanou Evropa
rejdují do tmy, ozařované jen záblesky výstřelů a pochodněmi nácků.
Cenzurují náš protestní křik, neposlouchají naše argumenty,
ale vyžadují, abychom my poslouchali je.
Takové jednostranné komunikaci se říká diktatura. Kamenné
hlavy a další absolventi rychlokursů to však nazývají demokracií. V každém
projevu se tímto slovem zaklínají. Zřejmě se jím budou obhajovat i před soudem,
kde nakonec všichni skončí.
Kdy to bude? A dojde k tomu vůbec? Neshoří náš vratký dům v
požáru války? To záleží především na nás. Nespoléhejme na zázraky, ani na
věčnou trpělivost a rozvahu ruských politiků. Jsou situace, kdy každá
trpělivost končí. Neztrácejme tedy čas spekulacemi a prognózami, ale využijme
jej k přesvědčování lidí z našeho okolí. Každý z nás má asi
příbuzné nebo kamarády, kteří už podlehli mediální masáži. Nenechávejme je v
tom nebezpečném tranzu, zatřesme s nimi a probuďme je dřív, než je probudí
povolávací rozkazy. Argumentů máme dost, neostýchejme se je vyslovovat znovu,
znovu a znovu. Je to únavné, ale když si uvědomíme, že každý probuzený člověk
se pak stane dalším spojencem pravdy, povzbudí nás to.
Evropa je dnes plná lidí smýšlejících jako my tady. Lidí,
kteří se nedají zastrašit výhružkami. Až všichni vyjdeme na ulice a náměstí,
překřičíme tu lež. A poženeme ji před mezinárodní soud.
Ten budoucí soud nad zabijáky lidskosti a hrobaři míru se už
nebude konat v Norimberku, a samozřejmě ani v Haagu. Měl by se konat v Oděse! V
tom domě, kde naši bratři a sestry umírali v plamenech.
Pevně věřím, že to tak bude. Pevně věřím, že to nevzdáme.
Protože pokud by zanikla spravedlnost, nebyl by už žádný důvod, aby lidé dál
žili na zemi.
Lenka Procházková, 2. 5. 2015