Včera to bylo sto třicet pět let, co se narodil Vladimir Iljič Lenin. Dnes by toto jméno někteří naši politici a jim sloužící sdělovací prostředky rádi vymazali z historie. Čekali jsme schválně, zda někdo alespoň slovem toto datum připomene, když se připomínají data narození mnohých zcela bezvýznamných osobností dějin.
Zaznamenali jsme jen velmi málo připomínek. Někdy, říkal mi přítel, je to i dobře. Ale nejsem téhož názoru. Když se o někom nemluví, pomalu se vytrácí z povědomí. Když se mluví, třeba i negativně, stále se o onom člověku ví. Zdá se mi proto, že naše pravicové sdělovací prostředky se pokoušejí jít cestou vymazání z paměti. Jenže ono to jen tak lehce nejde. Lenin byl totiž postavou, která nesmírně ovlivnila dějiny.
I když minulý režim se poněkud snažil zpochybnit rozhodující význam osobností v dějinách tezí, že přece jen při určité nazrálé situaci se objeví správný vůdce, správná osobnost, Lenin je příkladem, že sice nazrálá situace být musí, ale nebýt osobnosti, pak ona situace by se mohla obrátit zcela jiným směrem anebo vůbec vyšumět. Stačí si připomenout období Pařížské komuny, kde sice bylo v jejím čele mnoho zanícených, ale chyběl člověk, který by na sebe strhl skutečné vedení a správně se v danou chvíli rozhodl. V prvopočátku bylo totiž možné úplně rozdrtit versailleskou vládu a najít i způsob spojení s dalšími centry. Nebo rok 1918 u nás. Byla-li by taková levicová osobnost, která by byla schopna se postavit do čela dění, pak těžko by představitelé buržoazního tábora dokázali přetáhnout vítězství protirakouských sil na svou stranu a pomalu odsunout realizaci socialistických myšlenek do ztracena. Co by v obou případech bylo dál, jak by se situace vyvíjela, je těžké říci, ale v každém případě by se nevyvíjela tak jednoznačným směrem.
Vladimir Iljič Lenin přijel do Ruska jako vůdce strany, která chtěla skončit s válkou a svrhnout vládu těch, kteří utlačovali národy Ruska. To byl jasný cíl. Když došlo v Říjnu 1917 na lámání chleba, byl to on, který přesvědčil své spolubojovníky, že právě ten okamžik nastal. On vypracoval a přednesl i text dekretů o míru, o půdě a vlastně i zdůvodnil nutnost vytvoření sovětské vlády, kde společně s ním zasedli i ti, kteří okamžik vypuknutí revoluce neschvalovali a dokonce se postavili proti němu. Na jeho pokyn byli zatčení ministři Prozatímní vlády propuštěni na čestné slovo a nekonaly se žádné represe. Nebýt protivníků, kteří se naopak rozhodli jít cestou krve a jejich vůdce Kerenský stáhl vojsko z fronty a rozhodl se dát pokyn pro tažení na Petrohrad, nebýt těch, kteří byli propuštěni a obratem proti nové moci zvedli zbraň, nebýt všech těch, kteří nové myšlení chtěli zničit stejně, jako se to podařilo čtyřicet pět let předtím Thiersovi v Paříži, nebylo by občanské války.
Síla Leninovy osobnosti byla i v tom, že dokázal též prosadit správné lidi na správná místa, třebaže i kvůli tomu musel bojovat se svými, dokázal prosadit odvolání těch, kteří v daném okamžiku zklamali, ale stále s nimi pro třeba jiné pozitivní vlastnosti počítal. I v době své nemoci byl schopen rozpoznat nebezpečí, jež plynulo z možnosti shromáždění přílišné moci v jedněch rukou, což později skutečně negativně poznamenalo další vývoj nové demokracie. Lenin byl velikým myslitelem. Uměl analyzovat situaci a dokázal z ní vyvodit správné závěry. V tom byl a je i pro dnešní pravicový svět strašlivým nebezpečím. Byl osobností, která patřila mezi ty, které tvoří dějiny. Narodil se ve správný čas na správném místě. V dějinách totiž bylo příliš mnoho správných míst, kde se nenarodili správní lidé, proto jméno Lenin nelze vymazat.
Haló noviny, 23. dubna 2005, Jaroslav Kojzar
Osobnost Lenin
