Referát na VIII. všeruském sjezdu sovětů

_[*134]*14

...Teď přejdu, soudruzi, k některým faktům naší hospodářské politiky a k našim hospodářským úkolům, které jsou, myslím, charakteristické pro nynější politickou situaci a celý přechod, před nímž stojíme. Především se musím zmínit o našem agrárním návrhu, o návrhu zákona rady lidových komisařů o upevnění a rozvoji zemědělské výroby a o pomoci rolnickému hospodářství.⁽¹⁹⁾ Tento návrh zákona byl uveřejněn 14. prosince tohoto roku a o jeho hlavních rysech byli všichni místní pracovníci informováni už dříve zvláštním radiogramem, v němž byla osvětlena sama jeho podstata.

Je nutno ihned zařídit, aby tento návrh zákona byl na sjezdu co nejpečlivěji projednán z hlediska místních zkušeností (a návrh z nich vychází) - venku to už poznali - a aby byl projednán také zástupci místních výkonných výborů a jejich oddělení. Dnes už jistě ne_[*135]najdeme ani jednoho soudruha, jenž by; pochyboval o nutnosti speciálních a zvlášť energických opatření, která by byla nejen pobídkou, ale i donucovacím prostředkem ke zvýšení zemědělské výroby.

Byli jsme a zůstali jsme zemí malorolnickou, takže přechod ke komunismu je pro nás nepoměrně těžší než za jakýchkoli jiných podmínek. Má-li k tomuto přechodu dojít, je zapotřebí desetkrát větší účasti rolníků samých než za války. Válka si mohla a musela vyžádat část dospělého mužského obyvatelstva. Ale naše země, země rolnická a teď ještě vyčerpaná, musí mobilizovat úplně všechno mužské i ženské obyvatelstvo dělnické i rolnické. Nebude těžké přesvědčit vás, komunisty, pracovníky zemědělských oddělení o tom, že je nutno plnit povinnosti vůči státu. V této věci, doufám, nevzniknou zde při projednávání návrhu zákona ze 14. prosince, který vám byl předložen, sebemenší zásadní neshody. Je třeba si ujasnit jinou nesnáz; nutnost přesvědčit bezpartijní rolníky. Rolníci nejsou socialisté. A sestavovat naše socialistické plány za předpokladu, že jsou socialisté, znamenalo by stavět na písku, znamenalo by nechápat naše úkoly, znamenalo by, že jsme se za tři roky nenaučili přizpůsobovat naše programy a jednání ubohé, někde až žalostné skutečnosti, v níž žijeme. Je třeba jasně si představit úkoly, které máme před sebou. Prvním úkolem je: sjednotit komunisty, pracovníky zemědělských oddělení, shrnout jejich zkušenosti, zjistit, co bylo venku vykonáno, a vtělit to do návrhů zákonů, které budou vydávány v centru jménem státních instituci, jménem všeruského sjezdu sovětů. A my doufáme, že to spolu s vámi dokážeme. To je však teprve první krok. Druhým krokem je přesvědčit bezpartijní rolníky, právě bezpartijní, protože oni jsou masa a protože to, co jsme s to vykonat, můžeme vykonat jedině tehdy, když na tuto masu, která je sama sebou aktivní a iniciativní, zapůsobíme, aby si jasněji uvědomila, že se musí dát do této práce. Rolnické hospodářství nemůže žít postaru. Jestliže jsme se mohli dostat z prvního období válek, _[*136]z druhého období válek se nedostaneme tak snadno, a proto je nutno věnovat této stránce zvláštní pozornost.

Je nutné, aby tuto nezvratnou pravdu pochopil každý bezpartijní rolník, a jsme přesvědčení, že jí pochopí. Neprožil všech těch šest strastiplných a těžkých let nadarmo. Nepodobá se již předvá1ečnému mužíkovi. Krutě trpěl, mnoho přemýšlel a přestál mnoho politických a hospodářských útrap, takže zapomněl na mnohé, co bylo dříve. Myslím, že si již sám uvědomuje, že postaru se žit nedá, že je třeba žít jinak a my musíme všechny prostředky naší propagandy, všechny možností, které nám dává náš stát, celé naše vzdělání, všechny prostředky a síly naší strany, všechno musíme soustředit a s veškerou silou toho použít k tomu, abychom bezpartijního rolníka přesvědčili. Teprve pak postavíme návrh našeho agrárního zákona - který, jak doufám, jednomyslně schválíte, samozřejmě s patřičnými opravami a dodatky - na reálnou základnu. Teprve pak bude tento návrh zákona pevný, jako je pevná naše politika, až přesvědčíme většinu rolníků a získáme je pro tuto věc, neboť - jak správně napsal soudruh Kurajev v jednom článku na základě zkušeností z Tatarské republiky - pracující střední a chudý rolník jsou přáteli sovětské moci, kdežto lajdáci jsou jejími nepřáteli.⁽²⁰⁾ To je skutečná pravda, v níž není nic socialistického, která je však tak nesporná a zřejmá, že na kterémkoli vesnickém shromáždění, na kterékoli schůzi ji bezpartijní rolníci pochopí a bude o ní přesvědčena zdrcující většina pracujícího rolnického obyvatelstva.

Soudruzi, to všechno bych vám chtěl zvlášť důrazně říci teď, kdy jsme od období válek přešli k hospodářské výstavbě. V zemi malorolníků je naším hlavním a základním úkolem umět přejít k státnímu donucování, abychom povznesli rolnické hospodářství, počínajíc nejnutnějšími, nejnaléhavějšími, rolníkovi plně srozumitelnými a zcela pochopitelnými opatřeními. A toho dosáhneme jedině tehdy, až budeme umět přesvědčit _[*137]další milióny, které k tomu nejsou připraveny. Na to je třeba vynaložit všechny síly a postarat se o to, aby donucovací aparát, oživený a posílený, dostal pevný základ a byl připraven k dalšímu rozsáhlejšímu přesvědčování. Pak ukončíme tuto válečnou kampaň vítězně. Nyní začíná válečné tažení proti pozůstatkům konzervatismu, zaostalosti a nedůvěry v rolnických masách. Tady starými prostředky nezvítězíme; vítězství dobudeme propagandou, agitací a organizovaným působením, kterému jsme se naučili, a tím dokážeme, že nejen budou přijaty dekrety, zřízeny instituce, že se haldy papíru dostanou do pohybu - nestačí, že se posypou rozkazy, ale že z jara bude všechno zaseto lépe než dosud, že v hospodářství malorolníka dojde k určitému zlepšení, třeba jen nejelementárnějšímu - čím obezřetněji budeme postupovat, tím lépe -, které však musí být provedeno stůj co stůj v masovém měřítku. Pochopíme-li správně svůj úkol a věnujeme-li bezpartijnímu rolníkovi všechnu pozornost, soustředíme-li všechno své umění, všechny zkušeností, získané za tři roky, zvítězíme. Nezvítězíme-li v tomto směru, nezlepšíme-li prakticky hospodářství malorolníka v masovém měřítku, není pro nás záchrany: bez této základny není možná žádná hospodářská výstavba a sebevětší plány se rovnají nule. Nechť to soudruzi mají na pamětí a vštěpují to rolníkům; nechť řeknou arzamasským bezpartijním rolníkům - a takových je deset patnáct miliónů -, že nelze donekonečna hladovět a mrznout, neboť jinak budeme v příštím období válek svržení. Jde tu o státní zájem, o zájem našeho státu. Kdo v tomto směru projevuje sebemenší slabost, sebemenší nedbalost, ten se dopouští největšího přestupku proti dělnicko-rolnické moci, pomáhá statkáři a kapitalistovi, a statkář a kapitalista mají po ruce svou armádu, mají ji připravenu, aby se na nás mohli vrhnout, jakmile jen zpozorují, že slábneme. A není jiné cesty, jak bychom zesílili, než povznést naši hlavní oporu - zemědělství a průmysl ve městech a tuto oporu nemůžeme povznést jinak, než přesvědčíme-li o tom bezpartijního rolníka, zmobilizujeme-li mu na pomoc všechny síly, pomůžeme-li mu skutkem...

V. I. Lenin, Spisy, sv. 31, Praha 1955, str. 503-506.