Pracovní ekvivalent

_[*130]*13

Nezbytným předpokladem přechodu Ruska k socialistickým formám výroby a rozdělování je organizování běžné evidence práce v celostátním měřítku, aby bylo možno plánovitě regulovat národní hospodářství.

_[*131]Evidence hospodářských výsledků práce opět předpokládá, že je pevně stanovena evidenční jednotka, vhodná jako všeobecný ekvivalent k tomu, aby se stala dostatečně stabilním a úplně objektivním měřítkem pro hodnotové srovnávání všech vyráběných a rozdělovaných statků.

Lze si ovšem představit také čistě materiální evidenci národní výroby v pudech, aršínech, tuctech atd., aniž je jakkoli převádíme na všeobecnou hodnotovou jednotku. Ale postačí, představíme-li si pouze dvě takové neporovnatelné složky, z nichž jedna roste, kdežto druhá se zmenšuje, abychom se přesvědčili, že je úplně nemožné ohodnotit obecnou hospodářskou tendenci těchto změn. Dejme tomu například, že závod zvýšil za zkoumanou dobu výrobu lokomotiv z 20 na 30 a v souvislosti s tím snížil výrobu vagónů ze 300 na 200. Kdo může říci, nemá-li hodnotící měřítko pro srovnání mezi lokomotivou a vagónem, zda výroba stoupla, nebo poklesla.

Jedině hodnotová porovnatelnost kvalitativně různorodých statků umožňuje, aby celá tato prakticky nezjistitelná kvalitativní různorodost byla redukována s maximální myšlenkovou úsporou na několik kvantitativních rozdílů, takže výsledek nejkomplikovanější hospodářské činnosti může být vyjádřen koneckonců jedním jediným ukazatelem.

V soukromokapitalistickém hospodářství byla takovým zobecňujícím měřítkem hodnoty peněžní jednotka, přičemž oceňování všech ostatních statků touto jednotkou se dělo živelně volným soupeřením na trhu dílčích zájmů poptávky a nabídky.

S odstraněním kapitalistického hospodářství odpadá i živelný regulátor cen - volná konkurence. Papírový rubl zbavený zlatého základu nemůže být měřítkem hodnoty již pro svou krajní nestálost. Ale i stabilnější peněžní jednotka, ať už je to zlatý rubl, pud obili nebo reálná hodnota, nemohla by již sama o sobě, neexistuje-li trh, projevit svou koupěschopnost a stát se všeobecným ekvivalentem v dřívějším slova smyslu.

_[*132]V pracovní společnosti ztrácejí vzájemné hodnotové vztahy všechny své mlhavé fetišistické příkrasy. Už to nejsou polomystické vztahy věcí, s jim věčně vlastními metafyzickými substancemi hodnot, ale nejprostší vztahy lidí v procesu výroby a směny jejich vzájemných pracovních služeb. Hodnota věcí se již tedy neprojevuje živelně - na obchodníkově pultě, daleko za zády výrobce, ale zcela cílevědomě a plánovitě, bezprostředně před očima tohoto výrobce, tím, že se vypočítá, kolik práce vynaložil v dílně, u stroje.

Směna zboží bude u nás nesporně ještě dlouho existovat jak v oblasti mezinárodních styků, tak i ve vzájemných vztazích s vesnicí. Ale obecně vzato je to všechno přechodný, dočasný jev. Časem dospěje pracovní společnost zcela k rozdělování svých statků nikoli podle zásady vzájemnosti, ekvivalent za ekvivalent, ale podle zásady souměřitelnosti daných zdrojů s potřebami svých členů.

Poslání hodnotového měřítka v pracovní společnosti spočívá tedy nikoli v tom, aby se správným oceněním během směny na zboží neprodělalo, ale v tom, aby se při sestavení celostátního plánu dostatečně plánovitě rozdělily pracovní zdroje země proporcionálně k jejím skutečným potřebám.

V souladu s tímto posláním nutno pokládat v pracovní společnosti za nejvhodnější, ba dokonce jedině možné měřítko hodnoty pracovní ekvivalent. Nikoli zlatý rubl, ba ani ne pud obilí, ale jedině běžný den prosté nekvalifikované práce. A to proto, že pouze taková měřítka umožní vyjádřit každý výrobní program přímo množstvím zvolených pracovních jednotek, např. pracovních dnů, nezbytných k výrobě všech statků stanovených plánem, a tedy rázem umožní zjistit, zda tento program odpovídá existujícím zdrojům příslušných pracovních odvětví v jednotlivém případě i v souhrnu v celé zemi.

Zavedení pracovní evidenční jednotky musí předcházet určité přípravné práce přímo na jednotlivých _[*133]pracovištích, v kancelářích a podnikových kalkulačních odděleních, a potom závěrečné práce shrnující a koordinující místní materiály na příslušných poradách a ve speciálních komisích při ústředních koordinačních a evidenčních orgánech.

Všechny státní podniky a sovětská hospodářství sestaví, dejme tomu do měsíce, „Rozpočty vynaložené práce ke splnění výrobního programu v druhém pololetí roku 1920“ a k ním přiloží všechny nezbytné kalkulace z dřívějších let, jakož i platné výrobní normy a úkolové sazby všech operací včleněných do výrobního programu.

Na základě těchto materiálů a znaleckých posudků odborníků se v ústředí urychleně vypracují a vydají tyto pomůcky pro pracovní evidenci: 1. systematická nomenklatura výrobků a materiálů s pevnou standardizací stanovených sortimentů a značek (normový přehled sortimentu); 2. všeobecně schválené instrukce o normách společensky nutného času k provedení různých prací a operací pro rok 1921- sem budou zařazeny normy pro mírovou dobu a nezbytné průměrné přirážky k nim v souladu s dobovými podmínkami, se zřetelem k průměrné kvalifikací v hodinách a v převodu na jednoduchou práci první tarifní sazby - v pracovních dnech a konečně 3. přehled norem pro pracovní ocenění výrobků a materiálů pro rok 1921, franko - výrobce, v pracovních dnech.

Na základě uvedených pomůcek dokáže každý účetní vést účetnictví v nových evidenčních jednotkách a sestavit bilanci, která ukáže hospodářské výsledky výrobních operací daného podniku. Přitom „schválené instrukce“ a „přehled norem“ budou na základě nově docházejících evidenčních údajů periodicky přezkoumávány a znovu vydávány.

Pracovní evidenční jednotka nevylučuje možnost používat současně i libovolné peněžní jednotky k rozpočtovým operacím týkajícím se směny zboží a jakýchkoli jiných plateb. Nutno jedině stanovit paritu této peněžní _[*134]jednotky s jednotkou pracovní, a kolísá-li přitom peněžní jednotka, pak i kursovní veličinu tohoto kolísání.

Pracovní evidence nesporně v praxi zpočátku narazí na množství velmi závažných, někdy téměř nepřekonatelných překážek. Ale je nutno je překonat, neboť bez pracovního měřítka hodnoty není možná evidence hospodářských výsledků socialistického hospodaření, a tedy není možné ani jeho plánovité řízení. Jinak řečeno, ten z nás, kdo by pokládal pracovní evidenci za prakticky neuskutečnitelnou, považoval by tím za naprosto neuskutečnitelnou iluzi také náš hospodářský ideál - socialismus.

Trudovoj ekvivalent, Ekonomičeskaja žízň, čís. 167, 31. července 1920.