V
roce 1996 vyšla v nakladatelství Periskop sbírka politických komentářů
Zdeňka Mlynáře z let 1990 - 1995 pod názvem Proti srsti. Výběr provedl sám
autor - 42 jeho článků či rozhovorů z denního tisku je tu rozděleno do čtyř
základních oblastí.
V
roce 1996 vyšla v nakladatelství Periskop sbírka politických komentářů
Zdeňka Mlynáře z let 1990 - 1995 pod názvem Proti srsti. Výběr provedl sám
autor - 42 jeho článků či rozhovorů z denního tisku je tu rozděleno do čtyř
základních oblastí.
Zdeněk Mlynář (* 22. 6. 1930 Vysoké Mýto, + 15. 4. 1997 Vídeň) - český politolog a politik - byl jedním z nejvýznamnějších představitelů „pražského jara” v roce 1968. Do KSČ vstoupil již v roce 1946, v letech 1950-55 studoval Právnickou fakultu Lomonosovovy univerzity v Moskvě, jeho spolužákem byl M. S. Gorbačov. Po skončení studia byl v letech 1956-68 vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva ČSAV. Zabýval se studiem dějin politických teorií a srovnávacím výzkumem politických systémů. V 60. letech se stal vedoucím mezioborového týmu pro zkoumání otázek rozvoje politického systému v socialistických zemích. Z této doby pocházejí publikace Politické učení N. Machiavelliho (1959), Z dějin západoevropských politických ideologií (1961), Stát a člověk (1964).
V letech 1964-68 byl tajemníkem právní komise ÚV KSČ, od března 1968 do září 1969 byl členem ÚV KSČ, od dubna do listopadu 1968 byl členem sekretariátu, od června do listopadu tajemníkem a od srpna do listopadu 1968 členem předsednictva ÚV KSČ.
Byl představitelem reformního proudu ve vedení KSČ, usiloval o demokratizaci komunistického režimu. Byl autorem politické části Akčního programu KSČ z dubna 1968. Po srpnové sovětské okupaci se zúčastnil jednání se sovětskými představiteli a spolupodepsal tzv. moskevské protokoly. V polovině listopadu 1968 se pro svůj nesouhlas s postupující normalizací vrcholných funkcí v KSČ vzdal, v září 1969 byl odvolán z ÚV KSČ a v roce 1970 byl z KSČ vyloučen.
V letech 1969 - 77 pracoval v entomologickém oddělení Národního muzea. V letech 1970 - 77 se účastnil opoziční činnosti v reformně komunistickém prostředí. Byl jedním z hlavních iniciátorů a signatářů Charty 77, byl spoluautorem Prohlášení Charty 77. Od ledna do června 1977 byl ve faktickém domácím vězení, v červnu se vystěhoval do Rakouska, kde působil jako politolog a publicista. V letech 1982 - 89 byl vedoucím vědeckým pracovníkem Rakouského ústavu pro mezinárodní politiku v Laxenburgu a v roce 1989 se stal profesorem politických věd na univerzitě v Innsbrucku. Zabýval se analýzou reformního pokusu v Československu, byl expertem na krize v politických systémech sovětského typu a poté na tzv. perestrojku. V zahraničí publikoval řadu studií a knih (Československý pokus o reformu 1968, 1975; Was kann Gorbatschow ändern?, 1989).
Po listopadu 1989 se vrátil do Československa, kde se snažil zasahovat do politického dění z pozic demokratické levice. Ve svých veřejných vystoupeních se dostal do rozporu s vývojem událostí. Je autorem nesčetných odborných politologických knih, statí a článků. Zvláštní pozornost vzbudily jeho memoáry Mráz přichází z Kremlu (Kolín nad Rýnem 1978, Praha 1990, přeloženo do 11 jazyků). V této knize mimo jiné popsal pokus o vytvoření dělnicko-rolnické vlády po sovětské okupaci země v srpnu 1968. Absurdní bylo, že kvůli tomu právě jej žaloval za vlastizradu Bendův Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (na konci roku 1995).
Mlynář publikoval pravidelně v Rudém právu (Právu), vydal několik knih (Krize v sovětských systémech od Stalina ke Gorbačovovi, 1991; Socialistou na volné noze, 1992; Reformátoři nebývají šťastní, 1994). Byl čestným předsedou strany Levý blok (předchůdkyně SDS) a jejím lídrem ve volbách v červnu 1996. Strana Levý blok neuspěla. Mlynář se záhy poté pro nemoc vzdal své čestné funkce a v dubnu 1997 ve Vídni zemřel. Jeho pohřbu v Praze se zúčastnil M. S. Gorbačov, který se slzami v očích řekl, že ví, co to znamená být reformátorem.
OBSAHProč a pro koho to píšu? (Autorova úvodní poznámka)
Část I.: Listopad 1989 a vláda Občanského fora
Část II.: Za vlády Klausovy ODS
Část III.: Pro levici, proti antikomunismu
Část IV.: My a svět