logo SDS
Dnešní datum: 15. 02. 2025   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenější/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návštěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žžádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 9
Prům. 8
21 denni
Max. 388
Prům. 187.6

Nyní si čte web : 89 uživ.

Okolní události našima očima

* Gramsci: komunismus jako integrální humanismus

Vydáno dne 03. 12. 2014 (3887 přečtení)

Příspěvek připravený pro programovou konferenci SDS, z čeho by mohla SDS ve své programatice vycházet…

Když jsme stáli posledních 20 let tváří v tvář neoliberální ideologii, málokoho z nás udivilo, žže je nám předkládána jediná možžná cesta. „Není jiná alternativa!“ „There is no alternative“! Ta nepřítomnost údivu byla nepochybně dána také tím, žže jsme byli před listopadem vychováváni v rámci marxismu-leninismu, který vlastně tvrdil tot龞. Je jen jedna možžná, a tudížž správná cesta, po které se dá jít.

S odstupem času vidíme, žže marxistické učení časem a působením politiky zdegenerovalo na kvazinábožženský katechismus. A podobně je možžné nahlힾet na komunistické strany jako na církve svého druhu. Cílem tohoto mého příspěvku je připomenutí jednoho polozapomenutého teoretického zdroje.

Během minulých programových diskusí jsme užž narazili na Rosu Luxemburgovou a její filozofické a ekonomické přístupy, o kterých oficiální marxismus-leninismus příliš nehovořil. Rosa se v komunistickém hnutí objevovala spíše jako ikona, jako mučednice, asi podobně jako český Julius Fučík. Podobný osud postihl i významnou postavu italského komunistického hnutí, kterým je Antonio Gramsci.

Gramsciho osudy jsou velmi zajímavé. Patřil k zakladatelům italské komunistické strany a k bouřlivým diskutérům s Leninem. Při jednom návratu z Moskvy však byl Mussoliniho režžimem uvržžen do vězení a ještě před válkou zemřel. Ve vězení se ale věnoval intenzivně psaní a zachovaly se jeho Sešity z vězení, které byly do češtiny přeložženy jen částečně na přelomu 60. a 70. let.

Gramscimu byla cizí dogmatizace marxismu a kažždá marxistická ortodoxie: „Marx nepsal nějaký stručný katechismus, nebyl žžádný Mesiáš, který by po sobě zanechal nějaký řetěz podobenství, kategorické imperativy, nesporné, absolutní, kromě kategorií času existující normy“, tak polemizoval v článku o Marxovi, což je třeba interpretovat jako jasné odmítnutí zjednodušujícího marxismu-leninismu.

Gramsci byl samozřejmě do značné míry „leninistou“, protožže na Lenina navazoval a Říjnovou revoluci chápal jako ústřední teoretický a politický orientační bod. Ale on šel zřetelně za Lenina a už jeho rozlišování mezi podmínkami v Rusku a těmi na Západě představoval jasné odmítnutí jednotných revolučních a socialistických modelů, které později platily po celá desetiletí a které bránily přijetí vhodných strategií pro sociální změny a rozvoj reálného socialismu.

Důležžitý moment u Gramsciho je ovšem také chápání komunismu jako „integrálního humanismu“. Právě nedostatky reálného socialismu vedou přes všechna pozitivní hodnocení faktorů jako sociální zabezpečení atd. a přes zohlednění imperialistického tlaku zvenčí k závěru, žže se v žžádném případě nejednalo o „integrální humanismus“, i když je nezbytné rozlišovat mezi Stalinovou érou a pozdějšími desetiletími.

Gramsciho dědictví poskytuje významné poznatky pro budoucnost komunistického hnutí, najdeme u něj vlastně odpověď, proč reálný socialismus nakonec ztroskotal, a to kvůli „krizi hegemonie nebo krizi státu jako celku“.

Základní Gramsciho teze byla, žže revoluce není dokončena jedinečnou událostí převratu, ale jako velmi rozporuplný proces pouze tehdy, pokud nová panující třída vykonává své panství suverénním způsobem a pokud je toto stabilní panství založženo na hegemonii, chápané a schvalované podřízenými třídami jako vedení.

To je ten klíčový moment – tedy vedoucí úloha komunistické strany, která není nadekretována zákonem, ale plyne samozřejmě z chování strany a jejího ukotvení ve společnosti.

Podle Gramsciho skončila buržžoazní revoluce ažž zavedením parlamentní demokracie, tedy teprve ažž v roce 1871, přičemžž zahájení revoluce datoval do revolučního roku 1789. Gramsci na tomto příkladu také dokumentoval schopnost vládnoucí třídy neustále obnovovat své panství a zároveň se bránit pokusům historicky nových tříd převést moc na sebe.

Z toho Gramscimu plynul závěr dlouhodobého chápání revoluce samozřejmě i pro komunismus jako „regulovanou společnost“. Gramsci odhadoval, žže přechodné období bude „pravděpodobně trvat staletí“. Tolik času ovšem reálný socialismus nedostal. Socialismu se však za 70 let jeho existence nepodařilo najít potřebné odpovídající „přirozené“ formy panství. Ústředním problémem byl do očí bijící nedostatek občanské společnosti, která je podle Gramsciho vedle státu základní kategorií pro výkon panství stálou snahou o udržžení a dosažžení politické, ideologické a kulturní hegemonie.

Podle Gramsciho se výkon moci sestává ze dvou různých funkcí – z panství a z vedení, tj. hegemonie. Panství se vykonává proti těm, proti nimžž se použžije moc, tedy proti těm, kdo jsou vyloučeni z politické společnosti, avšak stále představují součást občanské společnosti. Hegemonie naopak vyrůstá z občanské společnosti a je politickým, duchovním, kulturním a morálním vedením ve společnosti, je to dosažžený vliv na většiny. Hegemonie není nárokem, ale partnery schválenou, uznávanou vedoucí funkcí takové politické síly, která schopnost hegemonie vykazuje. Hegemonie spočívá v souhlasu, uznání, rovnoprávnosti a konsensu mezi těmi, které zahrnuje. Oproti tomu samo panství znamená i použžití násilí. „Normální výkon hegemonie v klasicky stávajícím parlamentním režžimu se vyznačuje kombinací nátlaku a konsensu, které jsou různě vyvᾞené, anižž by nátlak příliš převažžoval nad konsensem, nýbržž naopak existuje snaha dosáhnout toho, aby byl nátlak vnímán jako konsensus většiny…“

A tady jsme asi u jednoho hlavních důvodů kolapsu reálného socialismu. „Na východě byl stát vším, občanská společnost nevznikla, neměla tedy ani formu“, takžže Gramsci zformuloval ústřední poznatek pro Západ tak, žže „stát je jen předsunutým zákopem, za nímž se ukrývá robustní řetěz opevnění a kasemat“. To ostatně dobře vidíme dnes kolem sebe: panující třída nemusí použžívat silové nástroje státu, po ruce jsou daleko sofistikovanější mechanismy.

Pro nás v SDS je krach reálného socialismu systémovým problémem. A Gramsci tuto pozici podporuje. Kolaps socialismu nemůžže být vysvětlován nevědeckými a subjektivistickými teoriemi spiknutí jako zradou Chruščova nebo Gorbačova, ale ani než pouze vnějším tlakem sout잾e systémů po roce 1917. Ten byl nepopiratelně přítomen a v žžádném případě ho nelze podceňovat. Kdyby ale byl hlavním důvodem, Sovětský svaz by se byl zhroutil už v občanské válce nebo po nacistické agresi v roce 1941.

Pro Gramsciho potenciální interpretaci krachu reálného socialismu máme tyto jeho základní argumenty:

  1. Za reálného socialismu existoval problém nerozvinuté občanské společnosti. Celá společnost se jevila jako „znárodněná“, takžže formování vlastní samostatné občanské společnosti pravidelně vedlo ke konfliktu s politickou společností. Moc byla nedostatečně podporována hegemonií, která by ve společnosti dominovala a která by se stále nově obnovovala.
  2. Gramsci zdůrazňoval, žže i kdyžž třída „vykonává svou moc a vše držží pevně v rukou“ a vládne, tak i v takovém případě hegemonie i pak „musí nadále zůstat vedoucí“. Tak musí být koncipována například strana na vrcholu státního zřízení, které založžila a režžíruje. Situaci, kdy strana tento princip poruší a když ztrácí hegemonii, popsal Gramsci takto: „V určitém okamžžiku své historické existence se sociální skupiny oddělí od svých tradičních stran, to znamená, žže tradiční strany v této dané organizační formě, s těmito určitými lidmi, kteří ji tvoří, reprezentují a vedou, přestanou být touto třídou nebo částí třídy brány jako jejich výraz. Pokud se tyto krize projevují, je situace bezprostředně delikátní a nebezpečná, protožže se otevírá prostor pro násilná řešení, pro činnost temných sil, ztělesněných charismatickými lidmi… A obsahem je krize hegemonie vládnoucí třídy, ke které dochází, protožže vládnoucí třída je v některých politických věcech otřesena, třeba kdyžž se násilím vyžžaduje souhlasem mas (jako ve válce), nebo jsou-li široké masy (zejména rolníků a maloburžžoazních intelektuálů) náhle převáděny od politické pasivity k určité činnosti a úkolům, které představují ve své složžitosti revoluci. Hovoří se pak o "krizi moci", a to prostě znamená buď krizi hegemonie, nebo krizi státu v jeho složžitosti.“
  3. Gramsci upozorňoval i na problém „byrokratického centralismu“. Tvrdil: „Hegemonní funkce nebo funkce politického vedení stran lze hodnotit z běhu vnitřního žživota samotných stran. V případě, žže stát zřídí donucovací a represivní násilí právního řízení země, tak musí strany - představující dobrovolnou příslušnost elity k takovému řízení, které je považžováno za typ kolektivního soužžití, k němužž mají být vzdělávány celé masy - ukazovat ve svém samostatném vnitřním žživotě, žže tato pravidla, právně zákonná ve státě, přijaly jako zásady morálního chování. V stranách se jižž svoboda stala nutností, a z toho vyplývá prvořadý politický význam (zejména politického vedení) vnitřní disciplíny strany…“
  4. Důležitý je i Gramsciho argument, žže strana dělnické třídy „nemůžže být vedena autoritářským požžadavkem přicházejícím zvenčí“, cožž „platí jako pro čas, který předchází uchopení moci, tak pro čas, který tomu následuje“, protožže „schopnost vést třídu není dána skutečností, žže se strana za revoluční orgán třídy prohlásí, ale žže se jí efektivně podaří spojit se se všemi částmi třídy jako součást této dělnické třídy“.
  5. Funkčnost politického systému za socialismu souvisí s rolí historického bloku, který Gramsci definoval a spojoval se stranickou politikou spojenectví. Šlo o určité předjímání uznání plurality subjektivních faktorů. S tímto pojmem se zabýval především v souvislosti s realizací hegemonie. Historickým blokem rozuměl společenský soubor, „jehožž obsahem jsou materiální síly a formou ideologie, protožže materiální síly nebyly historicky bez této formy srozumiteln酓 Jinými slovy jde o spojenectví určitých společenských a politických sil, řídících a řízených, s určitou ideologickou orientací, zakořeněnou v reálných sociálních strukturách a v produkčních vztazích.

Přiznávám, žže jsem se s Gramsciho odkazem seznámil ažž dlouho poté, co jsme začali organizovat Spojenectví práce a solidarity. Je to škoda, mohlo nám to pomoci. Na druhou stranu je potěšující, žže jsem nenašel žžádný výrazný rozdíl mezi Gramsciho teoretickými vývody a našimi představami, i kdyžž jsme jim v minulosti nedávali stejné názvy.

Ještě nežž skončím, považžuji za správné připomenout, žže na Gramsciho odkazu byl mj. vybudován na Západě postmarxismus. Nepochybně by bylo správné podívat se i na tato bádání. Zájemce bych rád upozornil na to, žže Rudolf Převrátil přeložžil pěknou knížžku Laclaua a Mouffeové „Hegemonie a socialistická strategie“. Doporučuji k přečtení, i když je to dost teoretická záležžitost.

No a teď končím výzvou – pojďme si Gramsciho pořádně přečíst.


Související články:
(Problémy - vyrovnání s komunismem)

Za Josefem Mečlem (07.12.2014)
Lustrace jako ochrana státu nebo vyrovnání s minulostí? (17.11.2013)
Studentské protesty: pomůže dialog? (10.02.2013)
Vyznamenávat? (07.09.2011)
Jeden historický neúspěch není porážkou (06.04.2011)
Štamgast Šinágl nám v Mostě nechyběl (03.05.2009)
Soudružská sebekritika po dvaceti letech (09.04.2009)
Pražská deklarace (09.06.2008)
Neodbytná pachu hrdinství (06.04.2008)
Glorifikace politického násilí narazila (25.03.2008)
Prohlášení Českého helsinského výboru (03.03.2008)
Dost hloupostí (20.09.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje (II.) (12.07.2007)
Poučení z Belfastu (14.05.2007)
Vandalský akt netolerance (03.05.2007)
Český ideál (16.11.2006)
I myslet je třeba bez playbacku (06.07.2006)
Duchů, jež jsi zplodil… (23.05.2006)
Antikomunistický útok v České republice (14.05.2006)
Anti-communist attack in the Czech Republic (14.05.2006)
Očima druhých (02.05.2006)
Opravdová nevinnost (29.04.2006)
Blíží se noc dlouhých nožů? (29.04.2006)
On-line rozhovor se zbitým poslancem Dolejšem (28.04.2006)
Násilníci zbili poslance KSČM Jiřího Dolejše (26.04.2006)
Chvála antikomunismu (09.04.2006)
Komunismus v nás (05.04.2006)
Levice zabránila zákazu propagace komunismu (12.03.2006)
Jde o následovníky, nikoliv pamětníky (05.02.2006)
Odsuzování komunismu jde ztuha (01.02.2006)
Moje čtení Lindbladova memoranda (29.01.2006)
Poprask kolem rezoluce odsuzující komunismus (26.01.2006)
Noční můra KSČM (25.01.2006)
Prohlášení SDS k rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy o komunismu (21.01.2006)
Stanovisko VV ÚV KSČM k návrhu rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy (21.01.2006)
Prohlášení k antikomunistickému memorandu (17.01.2006)
Komunisty popudila snaha EU odsoudit komunistické zločiny (16.01.2006)
EL Declaration on a resolution on communism (15.01.2006)
Prohlášení SEL k rezoluci o komunismu (15.01.2006)
„Ne“ evropskému McCarthyismu (10.01.2006)
Lindbladovo memorandum (10.01.2006)
Flašinet pana Kalouska aneb Stále stejná písnička (03.01.2006)
O účelových tvrzeních a historických faktech (27.12.2005)
Být viděn za každou cenu (09.12.2005)
Proti komunistům se musejí postavit i občané (07.12.2005)
Dějiny se opakují dvakrát: poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška (02.11.2005)
O co skutečně jde při snaze zakázat slovo „komunismus“? (19.10.2005)
Dialog je více než klatby (14.10.2005)
Zákaz propagace nacismu a komunismu se mi zdá správný (14.10.2005)
KSČM chce měnit svět pomocí násilí (11.10.2005)
Fascinace zlem a útok na stíny (08.10.2005)
Většina poslanců ODS zákaz propagace komunismu podpoří (08.10.2005)
Senát zakázal slovo „komunismus“ (08.10.2005)
Špatná zpráva pro komunistobijce (15.04.2005)
Otázky pro komunistobijce (04.03.2005)
Zákazem komunistů se to nespraví (09.02.2005)
Veřejná odpověď na petici „Zrušme komunisty“ (07.02.2005)
Vladimír Iljič „vy víte který“ (04.02.2005)
Zakázat neonacisty a komunisty, nebo ne? (25.01.2005)
Nejúčinnější „vyrovnání s komunismem“ (19.04.2004)
„Morální selhání“ a skutečnost (10.02.2003)
Komunizmus nie je fašizmus (23.08.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Milan Neubert | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. až 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bližší informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Došlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle všech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více než 200 těchto pseudokomentářů, které mažeme. bahis siteleri

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ž a š?
V uplynulých dnech došlo k technické závadě, v jejímž důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z většiny komentářů) ztratila všechna písmena "ž" a "š" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Olšanech
Jako každoročně, i letos položila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru pražské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na olšanském hřbitově. Při té přiležitosti jsme pietně vzpomněli i padlých dalších armád (včetně československé), kteří jsou na Olšanech uloženi.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani žádní váleční sirotci nejsou.
1929 (1929 hl.)
Nebrat! Ještě by nás podřezávali.
1479 (1479 hl.)
Konečně někdo uvažující lidsky.
1572 (1572 hl.)
Ať se každý stará o sebe, nic nám do nich není.
994 (994 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
1625 (1625 hl.)
Raději bychom měli zvýšit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
1517 (1517 hl.)
Prohnilý humanismus !!
1003 (1003 hl.)

Celkem hlasovalo: 10119


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaše komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír Šmeral - Mučedník ztracených a vysněných příležitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkušební kámen, na němž se dokáže, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohužel se v něm dopustil dehonestujícího přešlapu, když prohlásil, že Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane Šlemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, že již těším na shromáždění, jako posledně na Václaváku. Doufám, že nebude chybět pán Šafr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naši zemi, již dosáhli hranic dalšího materiálního pokroku a jeho další zvyšování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Bahisikayet.com Extrabet Deneme bonusu Denemebonusuz.com

Deneme Bonus Veren Bahis Siteleri 2022

en iyi bahis siteleri

jetbahis-girisi.com

Rexbet-girisi.com

hovarda-girisi.com

mobilbahis giris

sekabet guncel adres

asyabahis guncel adres

Maltcasino

pinbahiskayit.com

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.