Jeden historický neúspěch není porážkou

Mluvím o pádu naší podoby socialismu. Bylo by nesmyslné a nezodpovědné, kdybychom tuto zkušenost odmítli vzít na vědomí a utápěli se v nostalgických vzpomínkách na všechno minulé i na to, co opravdu dobrého jsme udělali. Musíme se umět na tu dobu, a koneckonců i na sebe, podívat očima těch, kterým režim nebyl nakloněn, kteří neměli důvod být spokojeni, kteří i trpěli, a hledat i mezi nimi spojence. Nejsou, ani nebyli všichni nepřáteli socialismu.

Proč to říkám? Ohlédnutí je dobré pouze tehdy, když chceme zjistit, kudy cesta nevede. Nesmí to být zahledění se do minulosti, byť by to byl náš život, náš boj a naše mládí. Stárneme, naše síly už nestačí, ti mladší musejí najít slova a notu, na které budou slyšet ti, kteří dnes nevědí, kam patří a komu a čemu mohou věřit. Vážím si, a mám ráda, staré poctivé komunisty, i ty, kteří takzvaně statečně pozdvihují rudý prapor, i když to dnes nepovažuji za nejlepší propagaci naší strany, koneckonců mám ráda i sama sebe.

Ale neházejme klacky sentimentu pod nohy těch, kdož hledají nové cesty a nové spojence. Nechceme a nesmíme být uzavřenou sektou, která jediná má patent na rozum a pravda je jejím výhradním vlastnictvím. V určitém smyslu stále platí »Proletáři všech zemí, spojte se!«.

6. 4. 2011, Jiřina Švorcová

http://www.halonoviny.cz/articles/view/218750