Zločiny komunismu odsoudilo minulý týden ve Štrasburku Parlamentní shromáždění Rady Evropy (RE) jen těsně, a zdaleka ne v rozsahu, který si přáli antikomunističtí
navrhovatelé. Málem prošel návrh, aby se předloha vrátila politickému výboru rady.
Morální odsouzení zločinů komunismu přijalo pak 99 z přítomných 153 poslanců, zatímco pro přijetí doporučení vládám, aby ustavily expertní komise pro zkoumání komunistických zločinů, bylo jen 85 hlasů (proti 50 a 12 zdrževším se). A to nestačilo, už proto, že přijetí doporučení vládám vyžaduje dvoutřetinovou většinu.
Parlamenty by historii hodnotit neměly, hodnocení bývá holí, kterou se pak někdo mlátí po hlavě, mimo soudy a právo. Je dobře, že to ví většina poslanců Rady Evropy, kde zvláště západní socialisté se proti usnesení, které chce pravice zneužít pro posílení antikomunismu a vlastního politického postupu, bili jak lvi. Je to v souladu s nedávnou historií, neboť evropská levice i materiálně hnutí odporu (u nás Charty 77) podporovala rozhodně více než strany pravicové.
Jinak ale reagoval český Senát. Přijal usnesení RE, hned nazítří po jeho schválení. Ze 73 přítomných senátorů nebyl nikdo proti, čtyři se zdrželi. Z toho dva senátoři za KSČM, kteří nenašli odvahu jasně odmítnout antikomunistickou lest, jeden sociální demokrat a jeden lidovec, Adolf Jílek. Ten se svého zdržení ale lekl, a vydal pak prohlášení, že v hlasovacím zařízení nechal svou kartu omylem. Tlačítko za něj asi mačkal Duch svatý. Představte si tu hrůzu, kdyby senátor musel nadále žít v podezření, že se zdržel...
Senát pak udělal i to, co Parlamentní shromáždění RE odmítlo. Schválil, zatím v prvním čtení, předlohu zákona, který chce předložit Sněmovně jako svůj návrh, o zřízení Ústavu paměti národa. Podle Senátu má paměť národa sahat právě do 25. února 1948, rozhodně ne dále, a má se zaměřovat na komunistické zločiny. Co jiného bychom si měli, hlavně před volbami, pamatovat, že?
Právo, 1. 2. 2006, Petr Uhl
Odsuzování komunismu jde ztuha
