
Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip zaslal do Lidových novin zásadní článek, který replikuje některé statě zveřejněné v tomto deníku. Není divu, že tento deník text předsedy ÚV KSČM nezveřejnil. Haló noviny ho publikují v plném znění.Lidové noviny uveřejnily 7. prosince t. r. publicistický příspěvek, který rozhodně stojí za povšimnutí. Obsahuje totiž pasáže, které by měly demokratickou veřejnost zneklidnit. Autor uvedeného textu mj. napsal: »Odložili jsme boj s komunismem v bláhové naději, že právě demokracie zlomí komunistům vaz jaksi sama. Dnes vidíme, že k takovému vývoji nedošlo... Nelze sázet na volební řešení problému komunistického nebezpečí a politickou sílu musí nahradit tlak občanské společnosti.«
Lidové noviny se samy označují za nezávislý deník, a proto zřejmě zastávají názor, že mohou psát cokoli. Je však otázkou, nakolik je vhodné zveřejňovat výzvy napadající samotné demokratické principy fungování státu, tj. svobodný a dobrovolný vznik a volnou soutěž politických stran.
Na sklonku roku 1989 znělo na náměstích heslo Chceme svobodné volby. Nevím, jaké volby chce pisatel článku, ale KSČM je z vůle voličů významnou parlamentní stranou. Pokud někdo tuto realitu nerespektuje, nemůže být demokrat. Jestliže navíc vyzývá k nátlakovým akcím, pak směřuje k pozici politického extremismu.
Text petice Zrušme komunisty začíná tvrzením, že komunisté jsou pro tuto zemi ohrožením demokracie. Fakta však vypovídají o něčem jiném. Ve výroční zprávě BIS za rok 2004 je uvedeno 366 trestných činů extremistického charakteru. Současně však z tohoto dokumentu vyplývá, že žádný trestný čin či přestupek neměl povahu tzv. levicového extremismu.
Na internetových stránkách lze nalézt vyjádření premiéra Jiřího Paroubka ze 17. října t. r.: »Dnešní komunistická strana - KSČM - nese na svých zádech určité těžké a hrůzné dědictví. Za posledních 16 let se však chová jako standardní politická strana. Hlasuje ve sněmovně pro anebo proti návrhům zákonů. V řadě měst a obcí spolupracují její členové v radách s jinými stranami, tedy i s ODS a KDU-ČSL. KSČM nepřipravuje politický zvrat poměrů.«
I podle těchto slov předsedy vlády je KSČM legitimní demokratickou politickou silou, které nelze nic vytknout, kromě minulosti, kdy KSČM jako politická strana ještě neexistovala.
Pro dnešní komunisty není minulost žádným tabuizovaným tématem. Mělo by ale jít o seriózní ohlédnutí. Nadace Člověk v tísni uspořádala podle Mladé fronty Dnes letos v listopadu na 370 základních a středních školách akce v rámci projektu Příběhy bezpráví. MfD popsala jednu z besed následujícím způsobem. Mladá učitelka žákům sdělí: »Už jsem vám říkala, jaké to bylo za nacistů. Tady naši hosté vám řeknou, jaké to bylo za komunistů.« Nato vystoupí antikomunistický pamětník s tvrzením: »Musel jsem jít na sedm a půl roku do vězení. Ptáte se za co? Za to, že jsem souhlasil s prezidentem Benešem.« I takto goebbelsovsky je dnes možné na českých školách učit historii. Nadace Člověk v tísni se dokázala v uplynulých letech dokonale zdiskreditovat v zahraničí a ani doma nemá dobré jméno, takže jí nezbývá, než se věnovat domácímu českému primitivnímu antikomunismu. Jde jim o vlastní profit, a proto dělají, co umějí.
Ke zjednodušujícímu výkladu minulosti se však uchylují i mnozí špičkoví čeští politici. Například čelní představitelé KDU-ČSL vztahují národně frontovní minulost své strany k osobě Josefa Plojhara s tím, že jinak jsou lidovci zcela bezúhonní. Takový názor zastávají předseda i první místopředseda této strany. Pro informaci je třeba připomenout, že Miroslav Kalousek vstoupil do ČSL v roce 1983 a Jan Kasal o tři roky později.
Josef Plojhar, který celou válku prožil v koncentrácích Buchenwald a Dachau, byl předsedou ČSL v letech 1951-1968. A jak říkají moji spoluobčané z Českých Budějovic, byl to velmi vzdělaný a slušný člověk. V žádném případě nebylo možné pochybovat o jeho morálním profilu. Po skončení jeho éry oslovil delegáty XIV. sjezdu KSČ v květnu 1971 představitel ČSL Antonín Pospíšil: »Příklad komunistické strany a její pomoc umožnily i Československé straně lidové, aby se podobně jako ostatní členské organizace Národní fronty oprostila od chyb a omylů krizového období, přistoupila na základě zásadní diferenciace k svému ideovému a organizačnímu sjednocení a podílela se tak na dosažených výsledcích politické i hospodářské konsolidace v naší zemi.«
V březnu 1986 předseda ČSL Zbyněk Žalman delegátům XVII. sjezdu KSČ mimo jiné řekl: »Jako strana sdružující především křesťansky smýšlející občany budeme v pevné jednotě Národní fronty vedené KSČ s ještě větším úsilím a zapálením pro společnou věc vést tuto naši členskou základnu k plnění úkolů, které pro celou naši společnost vytyčí závěry XVII. sjezdu.« Bratr Žalman dále informoval, že sjezd komunistů podporují prostřednictvím závazkového hnutí i místní organizace a řadoví členové ČSL.
Obdobným způsobem o minulosti lze hovořit a je třeba hovořit. Od propagandisticky účelových tvrzení k historickým faktům. Jsme především stranou současnosti a budoucnosti. To však neznamená, že budeme mlčky přihlížet ke lžím o minulosti. Naše vysvětlovací práce bude dlouhá a složitá, je však nezbytná.
Václav Havel letos v říjnu pro tisk uvedl: »...touha po politické alternativě, tedy po něčem, co není ještě se současnou politickou mocí zapleteno, je v naší společnosti silná, takže nelze vyloučit, že se v těchto nebo příštích volbách dočkáme lecjakého překvapení. Zdá se mi prostě, že lidé chtějí změnu.«
I KSČM zastává názor, že veřejnost očekává změnu. Na rozdíl od některých jiných jsme však přesvědčeni, že k této změně může dojít pouze demokratickou cestou.
Haló noviny, 27. 12. 2005, Vojtěch Filip
Pozn. redakce SDS:
Lidové noviny zveřejnili příspěvek s drobnými úpravami pod názvem Naše vysvětlovací práce 29. prosince 2005. Reakce čtenářů LN na článek si můžete přečíst ZDE.