Ji několik týdnů senátoři Mejstřík a tětina s vydatnou mediální podporou a - nechci je podceňovat - i s plným vědomím marnosti tohoto boje brojí za zruení komunistů. Ve
nasvědčuje tomu, e jim ale spíe ne o vyhranou válku jde o průvodní daleko slyitelnou palbu.
Ostatně má-li mít při větinovém volebním systému senátor anci na znovuzvolení, je ádoucí, aby nebyl viděn jen jednotlivci, kteří zavítají do senátních kuloárů, a komunisté jsou terčem ostříleným a oblíbeným.
Se zájmem sleduji projednávání petice Zrume komunisty v Senátu. Stejná petice se stejnými petenty včetně prezidenta Klause a dalích, kteří se k tomu teď nehlásí, byla před časem za svitu kamer doručena předsedovi Poslanecké sněmovny, který ji, jak mu ostatně ukládá jednací řád, předal k vyřízení petičnímu výboru.
Chápu, e se páni senátoři u tohoto citlivého tématu chtěli vyhnout kontaktu s předsedkyní petičního výboru, která je shodou okolností komunistka. Méně u rozumím tomu, e se zřejmě rozhodli svůj boj proti komunismu omezit jen na horní komoru Parlamentu. Jinak by nás údajní petenti nezavalili pouze stohy papírů vytitěných z internetu. Petiční zákon je jednoduchý, ale podpis občana, který se k petici hlásí, vyaduje. Natěstí pan Smoljak vyhověl naemu upozornění, a poslal aspoň průvodní dopis, který nezapomněl podepsat.
Nemusíme mít 58 tisíc petentů. I tento jeden podpis postačí, abych prosazovala co nejrychlejí projednání v petičním výboru. Moná pak někteří přehlédnou, e petice nesmí mimo jiné vyzývat k popírání nebo omezování politických nebo jiných práv občanů pro jejich politické smýlení.
Právo, 9. 12. 2005, Zuzka Rujbrová
Být viděn za kadou cenu
