Levice zabránila zákazu propagace komunismu

Sněmovna rozhodla až napodruhé

Proti zákonu se postavili všichni přítomní komunisté a 32 členů ČSSD, celkem 68 hlasů. To byl přesně počet, který byl k zamítnutí předlohy včera potřeba. Zamítnout se však zákon podařilo až napodruhé, poprvé chybělo třináct hlasů. Revizí hlasování ČSSD získala čas, aby někteří její členové dorazili do sálu. Poslanci ostatních stran zákon podpořili.

Po zamítnutí předlohy jeden z navrhovatelů Martin Mejstřík (Cesta změny) řekl novinářům, že po volbách předloží novelu opět. Chce ji ještě rozšířit o zákaz propagace symbolů. Jeho úsilí podporuje petice, kterou podepsalo 11 519 lidí.

Výslovný zákaz komunismu a fašismu již v trestním zákonu byl, když jej schválilo bývalé Federální shromáždění. Ještě federální Ústavní soud však tato slova, která byla uvedena v závorce jako příklad hnutí, jejichž propagace je trestná, v září 1992 ze zákona vypustil.

Výzvy nezabraly

„To, co jsme v roce 1989 nechtěli, byl komunismus. Chtěli jsme ho odsoudit, chtěli jsme potrestat ty, kteří se zpronevěřili ideálům demokracie. Tenkrát jsme to nedokázali, dokažme to nyní,“ vyzval poslance Mejstřík. Podle něho se musí společnost chránit před extremistickými názory, které by mohly ohrozit stávající demokratický řád.

Druhý z autorů zákona Jaromír Štětina (za Stranu zelených) se obrátil především na ČSSD. „Vy teď držíte v rukou zákon, který by mohl být zákonem historickým, a bude se na vás dívat veřejnost. Zvedejte ruku podle svého nejlepšího svědomí a ukažte, jestli jste zakuklení komunisté, nebo jestli jste svébytná evropská levicová politická strana,“ apeloval.

K jeho výzvě se připojil místopředseda Sněmovny a KDU-ČSL Jan Kasal, jenž prohlásil, že se nediví komunistům, že se bijí za svou pravdu, ale diví se soc. dem., kteří je podporují: „Je mi to velmi líto a říkám si, co by asi vaši předchůdci z roku 1948 říkali.“

Urážky a osočování

Hlasování předcházela čtyřhodinová bouřlivá diskuse plná urážek. Poslanci citovali úryvky z komunistických dokumentů minulosti i přítomnosti, na pomoc si vzali i citáty z knih papeže Benedikta XVI., Otto von Bismarcka, ale třeba i Heinricha Himmlera.

Po vystoupení expředsedy KSČM Miroslava Grebeníčka jednání narušil nesouhlasnými výkřiky z galerie antikomunistický aktivista Jan Šinágl. Kasal, který právě schůzi řídil, policista a kancléř jej však upozornili na nevhodnost chování. Diskusi pak sledoval klidně. Šéfka ústavně-právního výboru Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) řekla, že mu takový projev normálního lidského chování závidí a ocenila, že jej ze Sněmovny nevyvedli tak jako z Letné, kde rušil prvomájovou manifestaci KSČM.

Vyčetli si otce

Osobních výpadů se odehrálo více. Grebeníček připomněl bývalého senátora Václava Bendu, který podle něho „obhajoval Pinochetův režim“, jeho syn Marek Benda (ODS) zaútočil na Grebeníčka za to, že jeho otec byl v StB.

Jaroslav Gongol (KSČM) se obul do obou navrhovatelů. O Mejstříkovi řekl, že ještě „nic v životě nedokázal“, „nedokončil vzdělání“, „trpí pocity méněcennosti“ a „svými životními zkušenostmi na funkci senátora objektivně nedosáhl“.

O Štětinovi prohlásil, že se „poněkud nestandardně potuloval po cizích krajích a dnes má výčitky svědomí a chce se zavděčit dnešnímu režimu“.

Podle Zdeňka Jičínského (ČSSD) má trestní právo upravovat jen konkrétní trestné činy, které jsou v rozporu s hodnotami dané země. Postavil se na stranu odpůrců zákona a text nazval hloupým. Šéfka mandátového a imunitního výboru Eva Dundáčková (ODS) poté citovala z jeho děl z padesátých let. Před deseti lety totéž udělal Jiří Payne (ODS).

Tak jako tehdy i nyní Jičínský prohlásil, že každý má právo na vývoj. „Myslím, že můj další život ukázal, že jsem toto právo použil pozitivně,“ bránil se a dodal, že se nemá za co stydět, neboť mládí bývá radikálnější. „Připomínám to některým mladým radikálním pravičákům, aby o tom sami časem uvažovali,“ prohlásil doyen Sněmovny.

Omluva senátorům

Senátoři Mejstřík a Štětina se ve Sněmovně nakonec dočkali omluvy za Gongolovy výpady. „Chci vyjádřit hluboké politování, že jsou sprostě uráženi členové Senátu. Prosím je za odpuštění a o pochopení,“ řekl šéf lidovců Miroslav Kalousek a vysloužil si za to posměch z lavic KSČM.

Jeho stranický kolega Tomáš Kvapil uvedl výrok svého otce, podle něhož „komunismus je v teorii lež a v praxi zločin“. Další lidovec Josef Janeček zpochybnil, že by KSČM byla jiná než její předchůdkyně, když „tváří v tvář obětem komunistického režimu hájíte a držíte na podstavci národních hrdinů masové vrahy a lidi, kteří zneužívali neuvěřitelným způsobem svého postavení, kteří se dopouštěli toho nejhoršího způsobu mučení!“. Podle Janečka to, že někdo byl zvolen demokratickým způsobem ještě z nikoho nedělá demokrata. Šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik reagoval slovy, že spor rozhodne ten, „kdo nám jako komunistům dlouhodobě dává podstatně více hlasů než vám jako křesťanským demokratům“.

* * *

O čem poslanci hlasovali

„Kdo podporuje nebo propaguje komunismus, nacismus nebo jiné podobné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka, nebo hlásí národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť, nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“ (Označený text senátoři navrhli doplnit)

Právo, 11. 3. 2006, Naďa Adamičková

Zaslechli jsme ve sněmovně

MIROSLAV GREBENÍČEK (KSČM): Co platno některým, kdyby si sněhobílou košili navlékli, když z pod ní prosvítá hnědé tričko. Vskutku nelze kázat o protikomunistickém tažení a nenasávat přitom nacistické splašky. Ne, nehodlám nadále dráždit senátory Mejstříka a Štětinu. Mohlo by jim rupnout v kouli a nasadili by na mne po mašínovsku nástroje, které zabíjejí.

* * *

MIROSLAV BENEŠ (ODS): Já se nebojím nacistů, nebojím se komunistů. Já jsem se vždycky bál těch, kteří sloužili nacistům, kteří sloužili komunistům. Já se dneska bojím těch, kteří slouží, jako sluhové, nikoliv jako lidé, kteří mají rozumnou sílu. Nebojím se mutace komunisty, nebojím se mutace nacisty tak, jak tady říká paní poslankyně, na rozdíl od ní já se nebojím ptačí chřipky. Já se bojím mutace viru ptačí chřipky. A proto si dejme pozor na všechny ty viry, které mohou vzejít ať už z komunismu, nebo z nacismu.

* * *

STANISLAV KŘEČEK (ČSSD): Je všeobecně známo, že obyvatelé Fidži nebyli žádní beránci. Prakticky až do konce 19. století byli Fidžijci náruživí lidojedi... Maso bělochů jim prý sice smrdělo, ale nedalo se nic dělat, když bohové zničili cizincům loď, museli se na ně hodně hněvat, a tak domorodci pouze dokonali vůli bohů. Asi nejzdatnějším kanibalem byl náčelník Udre Udre, umlátil kyjem a snědl téměř stovku lidí. ... Proč to říkám? Protože jde o jistou démonizaci a vy se pokoušíte dnes tady démonizovat KSČM. Já tvrdím, že démonizace protivníka je zřejmý pozůstatek šamanských praktik.

Právo, 11. 3. 2006

Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip: Budeme dál svobodně myslet!

Poslanci odmítli zákaz propagace komunismu
Po sérii lidoveckých návrhů zákonů, jejichž jediným cílem je postavit na druhou kolej komunisty, kteří bojovali proti fašismu, se dostal včera na pořad jednání sněmovny návrh novely trestního zákona, jehož cílem bylo ve svém důsledku zakázat komunistickou stranu v ČR a hlásání jejich myšlenek. A to pod pohrůžkou mnoholetého vězení. Neprošlo to.

Pravicoví poslanci s tím museli počítat. To jim však nezabránilo v tom, aby se předháněli v přestřelce protikomunistických urážek a obviňování. Zvláště populární bylo srovnání nacismu s komunismem. Sněmovna včera opravdu připomínala spíše zablácené předvolební kolbiště, než sbor rozumných zákonodárců. Jak jinak - věcná debata často sklouzávala do osobních útoků a osočování. Lidovci a občanští demokraté omílali stále dokola historii, zejména jim dělalo radost, když mohli vypočítávat, co se stalo během 40 let socialismu v Československu. Polistopadoví komunistobijci, senátoři Martin Mejstřík (za Cestu změny) a Jaromír Štětina (za Stranu zelených) zcela zapomněli na to, jak využívali výhod socialismu a z jejich úst sršela jen zášť. Komunismus je jedním z typů totalitarismu, který používá násilí s cílem totální realizace státní ideologie ve všech oblastech společenského života. Znamená zásadní popření jakéhokoliv pluralismu, občanských práv a svobod, individuální svobody, zákonnosti především s ohledem na jeho základní teze spočívající ve zničení všeho, co ochraňuje a zajišťuje soukromé vlastnictví, realizaci třídního boje, nastolení diktatury proletariátu, zrušení vázanosti státních orgánů zákonem a importování komunistické revoluce do všech koutů světa pro tzv. osvobození veškerého dělnictva, hlásal od mikrofonu Mejstřík.

Na KSČM snesl vše, co snésti mohl. Štětina nechtěl zůstat zahanben, a tak mj. prohlásil KSČM za stranu protiústavní. Pokud by tomu tak skutečně bylo, těžko by mohla být stejně jako ostatní demokratické strany parlamentní stranou. A sotva by mohla v demokratické ČR působit. Tím se však pan senátor z pochopitelných důvodů už nezabýval. Spíš má vztek na to, že iniciativy vyzývající nemluvit s komunisty či zrušit komunisty a jí podobné, u občanů nezabraly.

V rozpravě zazněla vystoupení racionální i hloupá. Ta druhá vynechme. Podobala se jako vejce vejci. Společná jim byla nenávist ke komunistické straně, k myšlenkám socialismu, k ideologii, která je postavena na solidaritě a sociální spravedlnosti. Místopředsedkyně ústavně-právního výboru sněmovny Marie Rusová, která vystoupila jako první z klubu KSČM, nazvala přirovnání nacismu a komunismu nehorázností, její stranický kolega Zdeněk Maršíček pak označil senátní návrh novely trestního zákona za tvrdě nedemokratický čin, jímž by se ČR mohla vážně posunout směrem k novodobému typu fašismu . Bývalý předseda ÚV KSČM, poslanec Miroslav Grebeníček ho nazval nejen protiústavním, směřujícím k omezení svobody myšlení a politické soutěže, ale také kladivem na čarodějnice. Jeho vystoupení v jednu chvíli rušil hlasitý protest pravicového aktivisty Jana Šinágla, který sledoval diskusi z galerie pro hosty. Předseda ÚV KSČM a místopředseda sněmovny Vojtěch Filip zdůraznil, že KSČM není tím, čím ji někteří pravicoví politici nazývají. A rozhodně si nenechá zakázat, aby nadále svobodně uvažovala a prosazovala své myšlenky. Jaroslav Gongol (KSČM) sdělil, že nemůže být lhostejný ke lžím, které slyší z úst pravice, protože by se tím zpronevěřil svým voličům - komunistům a jejich sympatizantům, kteří po celý život poctivě pracovali v těžkých podmínkách - jde především o horníky. Vzkázal jim, že jejich čest a poctivou práci bude vždy obhajovat. Zdeněk Jičínský (ČSSD) se důrazně postavil proti tomu, aby se trestní právo využívalo k ideologickému zápasu. Senátní návrh označil za hloupý.

Mejstřík chce novelu trestního zákona předložit po sněmovních volbách znovu a rozšířit ji o zákaz propagace symbolů komunismu.

* * *

Z vystoupení poslanců KSČM

Marie Rusová:

Ať už sledujeme jakékoli hledisko, vždy se jeví srovnávání komunismu a fašismu jako ryze politicky účelová záležitost. S objektivním hodnocením nemá pranic společného. Chtěla bych dodat, že senátní návrh zákona nebo neustálé snahy o vsouvání paragrafů, v nichž je komunismus srovnáván s fašismem, nejsou namířeny jen proti komunistům, ale proti těm, jejichž zájmy komunisté zastupují. A navíc má ochromit opozici vůbec. Demokracie nemůže zakazovat žádné názory, natož slova! Kriminalizace určitých myšlenek vychází z nedůvěry v soudnost občanova myšlení - důvěra v jeho soudnost je však základní podmínkou demokracie. Přijetím zákona o zákazu propagace komunismu či jiných tomu podobných paragrafů by mohlo Českou republiku vážně posunout směrem k novému prototypu fašismu.

Zdeněk Maršíček:

Nebudu blíže rozebírat důvody předkladatelů. Nemyslím si, že by osobní zapšklost jednoho člena Socialistického svazu mládeže a druhého vášnivého cestovatele po uzavřených oblastech v bývalém Sovětském svazu, jsou těmi pravými argumenty, o kterých bych měl hlouběji přemýšlet...Myslím si, že demokratická politika vychází z konkurence názorů, i těch protikladných, které v dané skutečnosti protestují proti zažitým či uměle vytvářeným schématům. Tam, kde je toto popíráno, tam je zpravidla popírána politika, a kde je popírána politika, tam může být ohrožena i demokracie. Senát, který si neoprávněně uzurpuje označení pojistka demokracie, zjevně nechápe, že občané mají Ústavou zajištěné právo na svobodu projevu, politického názoru, i přesvědčení. Zdá se, že schizofrenní situace české polistopadové politiky jako by neměla konce. Někteří politici se totiž na veřejnosti tváří, že v levé části spektra zeje jen jakási rudá díra, jejímž směrem se slušný člověk ani nepodívá. Ale KSČM není nedemokratická extremistická strana a už 15 let zcela respektuje zásady demokratického prostoru a je jako taková v Poslanecké sněmovně i na veřejnosti přijímána.

Miroslav Grebeníček:

Podle Ústavy a podle mezinárodních úmluv snaha těch, kdo chtějí zakazovat ideály socialistického myšlení a přesvědčení, neobstojí. Neobstojí podle měřítek právního státu ani ideologicky motivované a politicky směrované úpravy trestněprávních norem o genocidě a násilí. Ústavní soud v obdobné věci se už, jak je všeobecně známo, svého času vyjádřil.

Nechceme žádné návraty. Ani k první republice, která řešila občanskou stabilitu na úkor zbídačování pracujících, ani k předlistopadovému režimu, jenž řešil ekonomické otázky na účet některých občanských svobod. Tvrdím také, že lež zůstane lží, ať lže kdokoliv. Podobně pomluva, křivé svědectví, justiční vražda. Justiční vražda zůstane hanebnou skvrnou, ať jde o Husa, Rosenbergovy, Slánského či Horákovou, ať se kryje zájmy církve, zájmy kapitalismu nebo zájmy komunismu. Skutečný zájem pokroku nemůže nikdy spočívat na cynismu vůči osudům jedinců, na systematickém lhaní, na machiavelistickém taktizování, na zásadě, že vůči odpůrci je vše dovoleno.

Jaroslav Gongol:

Nemohu mlčet, když se nám zde takovýmto způsobem reprezentuje výplod dvou senátorů, který bohužel posvětila i velká část členů horní komory. Kdyby to byl jen výplod těchto dvou, něčím zasažených mozků, dalo by se to ještě pochopit. Ten jeden ještě v životě nic neprožil, nedokázal ani dokončit své vzdělání a trpí tedy určitým pocitem méněcennosti a potřebuje si posílit své sebevědomí a nikoliv jen svůj domácí rozpočet, jak se chystal na úkor povodní. Přesto, že dosáhl fyzického věku potřebného pro zvolení do Senátu Parlamentu České republiky a ústava počítala s tím, že by do Senátu měli být voleni lidé vyzrálejší, svými životními zkušenostmi na tuto funkci objektivně nedosáhl. Ten druhý však po zemském povrchu šlape již delší dobu, což mu umožňoval dřívější režim, protože poněkud nestandardně se potuloval po cizích krajích a on má dnes výčitky svědomí a chce se zavděčit dnešnímu režimu. To samo o sobě svědčí o charakteru tohoto člověka. Mě volili lidé tvrdé práce a pevných charakterů. To jste asi nezažili, vážení přátelé. Prožili jsme spolu dobré i zlé a to charaktery dotváří a tvoří pevná pouta.

Vojtěch Filip:

Dovolte mi říci moje osobní krédo, které vychází z toho, že když se chce někdo odepsat, ať se odepíše sám. Toho likvidovat není potřeba. Komunistickou stranu Čech a Moravy jste si představovali jako skupinu staříků, nostalgiků, kteří nemají jiný názor než ho měla ta minulost. Výhodou KSČM v České republice je to, že ve svých řadách má více členů v produktivním věku, než je všech členů politických stran v této republice. Výhodou KSČM je to, že má dostatek mladých lidí, kteří možná, až budou otlučeni zápasy, které je jistě čekají, až my tady nebudeme - ať už jenom tím, že odejdeme z politické scény, nebo jestli nás zakážete, tak samozřejmě nebudou používat demagogii, nebudou si plést obsah a formu, a budou vědět, že jev je podstatný a podstata se jeví. Mně se jeví v této sněmovně, že tolik demagogických slov v úvodním vystoupení a tolik hloupostí v odůvodňování zkreslené historie člověk může vyslechnout jen málokde. Možná, že by to byla dobrá debata k pivu; alespoň bychom se pobavili. Tady si myslím, že se bavíme o tom, že někomu chceme zakázat myslet. A my se tomu budeme bránit, protože nejsme jako oni a nejsme jako vy. My prostě budeme dále svobodně myslet.

Václav Exner:

Pan poslanec Josef Janeček (KDU-ČSL) hovořil o tom, že když byl někdo právník v padesátých letech, měl pravděpodobně konat proti těm věcem, které se mu jevily jako špatné. Nezbývá než s ním souhlasit. Ale na druhou stranu se samozřejmě musím ptát, jestli právníci dnes konají ve věcech, které jsou velmi srovnatelně špatné. Musím se dnes ptát, jestli jeho stranický kolega dr. Cyril Svoboda zasahuje se stejnou vervou v situacích, kdy je jasně porušováno mezinárodní právo, kdy se dokonce znovu objevují koncentráky v Iráku, v Afghánistánu, Guantánamu a případně také v Evropě, v Kosovu. Jestli to, když se chceme poučit z minulosti, sami opravdu dokážeme učinit svou politickou praxí a tím, co bychom v dané chvíli opravdu měli.

Pokud jde o vystoupení pana poslance Miroslava Kalouska (KDU-ČSL), rád bych mu ještě jednou zopakoval, že komunismus jako teorie i jako hnutí je opravdu něco jiného než nacismus. Zkuste si to případně všichni prostudovat, když vám případné vysokoškolské studium v Československé socialistické republice nedalo toto poměrně základní poznání.

Zdeněk Maršíček:

Cítím se oprávněn považovat tyto aktivity za součást politické kampaně, jejímž cílem je vyvolat antikomunistickou hysterii stejně jako odvrátit pozornost občanů od krize a rozkladu stávajícího politického systému. Tento návrh zákona je tvrdě nedemokratický čin, jímž by se Česká republika mohla vážně posunout směrem k novodobému typu fašismu. Skutečná demokracie totiž nemůže zakazovat žádné názory, natož slova.

Jaroslav Gongol:

Traduje se známý příběh, že Caligula chtěl udělat ze svého milovaného hřebce Incitata římského senátora. Byl to zřejmě politický výrok, kterým vyjádřil pocit, že jeho kůň je stejně kvalifikovaný pro práci v Senátě jako kterýkoli jiný úředník. Tím se zřejmě Caligula chtěl pomstít Senátu. Tady jsem našel odpověď na otázku, proč si Pražané zvolili tyto dva senátory. Oni totiž tím chtěli naznačit, že úroveň některých senátorů je taková, že je možné, aby ji vykonávali i jiní živočichové. Zatímco kůň Incitata pravděpodobně uměl jenom řehtat a sem tam ze sebe vytlačil nějakou mírně zapáchající hmotu, oni štěkají a ze sebe vytlačí hromádky dvě. Zápach je ale intenzivnější.

Haló noviny, 11. března 2006, Marie Kudrnovská

Levice smetla antikomunistický zákon

PRAHA Pouhý jeden hlas včera ve sněmovně rozhodl mimo jiné o tom, že čeští komunisté mohou zřejmě i nadále beztrestně propagovat svou ideologii. Poslanci KSČM a ČSSD těsnou většinou hlasů odmítli Senátem navrhovanou novelu trestního zákona.

Novela měla do paragrafu o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka vložit pouhá dvě slova - komunismus a nacismus. Drobná změna, ale poslanci o ní před závěrečným hlasováním dokázali hovořit přes čtyři hodiny. Jejich diskuse se přitom často měnila v tvrdé osobní výpady a urážky.

„KSČM je KSČ v bledě rudém... Je mi hanba, že KSČM může stále existovat,“ horlil jeden z předkladatelů novely a senátor za Cestu změny Martin Mejstřík.

Expředseda komunistů Miroslav Grebeníček vzápětí Mejstříka označil za „zastydlého svazáckého ideologa“, kterému zpod „bílé košile prosvítá hnědé tričko“.

Grebeníček se následně pohádal i s poslancem za ODS Markem Bendou. Oba dva si vzájemně vyčetli minulost svých zemřelých otců - komunistického vyšetřovatele Aloise Grebeníčka a disidenta Václava Bendy.

Dramatické bylo nakonec i hlasování. Nejdříve novela dokonce prošla. Hlasování se ale muselo kvůli technické chybě opakovat a během pouhé minuty změnilo několik sociálních demokratů názor. Na místo zdržení se zvedli ruku pro zamítnutí novely.

Mejstřík i jeho senátní kolega Jaromír Štětina ze Strany zelených věří, že zákon by vedl k přejmenování KSČM. „Jméno by se muselo změnit. Při přeregistraci by strana byla vystavena tlaku a přišla by o voliče,“ vysvětluje Štětina.

Někteří odborníci ovšem takový optimismus nesdílejí a tvrdí, že by se nezměnilo zřejmě vůbec nic. „Pokud nebude v trestním zákoně definováno slovo komunismus, bude zákon gumový stejně jako dnes,“ myslí si například známý právník Oldřich Choděra.

Souhlasí i odborník na ústavní právo Vladimír Balaš. „Není jasné, o jaký komunismus jde - ten prvotní křesťanský, nebo ten z 50. let,“ tvrdí Balaš. Paragraf podle něj navíc už v nynějším znění postihuje třídní zášť. „KSČM by šlo kvůli tomu rozpustit teoreticky už dnes. Muselo by se to ale prokázat,“ tvrdí Balaš.

Lidové noviny, 11. března 2006, Václav Drchal