V sobotním čísle Práva uveřejnil Alexandr Mitrofanov jakousi náznakovou psychoanalýzu navrhovatelů novely zákona, který by měl zakázat propagaci nacismu a komunismu. (
Fascinace zlem a útoky na stíny). Pokouši se proniknout do tajemství poměru, v jakém mají být ve vyjadřování politiků emoce a pragmatismus. Jeho zvláštní pohled stojí za přečtení.
Dovolil bych si však upozornit na jistou výraznou nepřesnost článku. Píše se tu, že mé racionální vysvětlení nebezpečnosti českých komunistů je nedbalé, neboť tvrdím, že „KSČM nadále opírá svou politiku o Marxovu tezi, že svět nelze jen vykládat, ale je nutno jej změnit“. Ano, bylo by nedbalé, kdybych se omezil jen na toto tvrzení. Panu Mitrofanovovi uniklo, že jsem v Senátu při obhajobě navrhovaného zákona jedním dechem upomenul citaci z programového prohlášení KSČM spolu s přesnou formulací návodů k násilí, v nichž se KSČM o Marxe opírá.
KSČM vychází ve svém programu (cituji přesně) z Marxových výzev k násilí. Citoval jsem v Senátu některé z nich, zde uvedu jednu: „Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu.“
K řečnické otázce pana Mitrofanova: „a co ODS se svou rovnou daní, rovněž svět nechce jen vykládat, ale hodlá jej dost výrazně změnit“, mohu podotknout jen to, že jsem nikde nezpozoroval snahu ODS použit pro změny násilné svržení demokracie, tak jak to zamýšlí KSČM.
I rozdíl mezi komunisty a sociálními demokraty je v tom, že sociální demokraté chtějí řešit problémy a starosti sociálně slabých parlamentní argumentací, komunisté pak (včetně naší KSČM) použitím násilí. Věřím, že zákon o trestnosti propagace nacismu a komunismu, který navrhl Senát, schválí i Poslanecká sněmovna právě diky těm členům sociální demokracie, kteří na tento rozdíl nezapomněli.
Právo, 11. 10. 2005, Jaromír Štětina
KSČM chce měnit svět pomocí násilí
