
V poslední předvánoční středu byl v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu načrtnut plán protestů, nad kterým není možné mávnout rukou.
Prostor zde dostal Šimon Heller - jeden z mluvčích skupiny jihočeských studentů žádajících odchod komunistů z krajských vlád. Jinak 24letý učitel na ZŠ a student Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, a také člen komunisty podobně odmítající KDU-ČSL. Možná i odtud vítr vane, i když on sám to popírá.
Ať tak nebo onak, přistupme k této výzvě vstřícně! Co vede tak mladého člověka k takovým obavám z KSČM? Z jakého, fakty podloženého důvodu označuje tuto stranu za „nedemokratickou“ a účast zastupitelů z jejích kandidátek na výkonné moci za „nemorální“? Jistě! Je ovlivněn všudypřítomnou psychickou manipulací. Ještě před čtyřmi roky mu vstup komunistů do dvou krajských vlád tolik nevadil. Ve veřejném prostoru se projevoval spíš jako ambiciózní mladý cestovatel. Z tohoto úhlu pohledu je alespoň trochu povzbudivý závěr, který si ze svých výprav do exotických krajů odnesl. Začal si prý víc vážit toho, jak tady žijeme v míru a pokoji. V civilizačně vyspělé zemi, neohrožované vnitřním neklidem. S tímto jeho pocitem se dnes snad ještě můžeme s výhradou ztotožnit. Jak tomu ale bude zítra?
Domysleme si, kam až by nás mohly dovést výše zmíněné nekompromisní požadavky. Cožpak neohrožují právě ty hodnoty, kterých si Šimon Heller sám doma tolik cení? Chceme i díky takto pokřivenému chápání demokracie přetrumfnout jednoho dne některé v tomto ohledu smutně proslulé země? Z dějinných souvislostí vytržená argumentace, matoucí obsah pojmů, nesmyslné rovnítko mezi „komunismem“ a nacismem a mnohé další. - Celý takto uspořádaný myšlenkový arzenál, rýsující se v pozadí těchto protestů, volá po vyjasnění v delší dobu trvající věcné diskusi. Tak jak se ji nedávno pokusil otevřít předseda KSČM Vojtěch Filip v debatě se studenty Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích. Pro obě strany sporu by to jistě bylo rozumnější a inspirativnější východisko, než Šimonem Hellerem na vlnách Radiožurnálu nonšalantně ohlášené „klidně čtyři roky trvající“ jednostranné protestní happeningy, štafetové hladovky, divadla, přednášky a tak dále.
S případnou pomocí radikální levici blízkých občanských iniciativ a platforem působících vedle KSČM a SDS v projektu Spojenectví práce a solidarity (SPaS) by taková debata mohla být dvojnásob užitečná. Především by vyrovnala zatím převažující vliv protikomunistické ideologie v tomto prostředí. Podněty z ní by současně mohly pomoci vytvořit objektivnější protiváhu k mainstreamovým pravicovým výkladům moderních dějin. Na tento dluh KSČM vůči společnosti poukazuje například Karel Růžička v HaNo z 28.12, ale delší dobu i mnozí jiní. Vystoupení Šimona Hellera před mikrofonem Radiožurnálu jen podtrhuje naléhavost obou těchto úkolů.
Jan Ritter
Publikováno v Haló novinách 31.1