logo SDS
Dnešní datum: 21. 11. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 625x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 479x)

Nový web SDS
(11. 02. 2019, 470x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 440x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 390x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 29
Prům. 21.6
21 denni
Max. 1524
Prům. 503.9

Nyní si čte web : 54 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Zánik první republiky (1933–1939)

Vydáno dne 14. 03. 2006 (13822 přečtení)

Čtvrtá část IV. kapitoly samizdatového učebního textu Svět a Československo ve 20. století z roku 1988, který vyšel v únoru 1990 v Nakladatelství Horizont. Vedle Miloše Hájka se na textech podíleli Jarmila Ryšánková, Vojtěch Mencl, Milan Otáhal a Erika Kadlecová.

Nastolení fašistické diktatury v Německu změnilo situaci v celé Evropě a bezprostředně ohrozilo existenci Československa. Příklon většiny německého obyvatelstva k nacismu poskytoval Hitlerovi záminku k útokům proti republice. Vyhrocená protičeská agitace Hlinkova byla též desintegračním momentem v národnostním státě. I v maďarské menšině se aktivizoval směr usilující o odtržení od ČSR. V české pravici dále zesilovaly fašistické tendence.

Změny v zahraniční politice

Za nové mezinárodní konstelace nastala změna v československé zahraniční politice: v červnu 1934 navázala ČSR se Sovětským svazem diplomatické styky a v květnu 1935 – těsně po uzavření francouzsko-sovětského spojenectví – s ním podepsala spojeneckou smlouvu. Podle ní se SSSR zavazoval poskytnout Československu pomoc, bude-li napadeno a splní-li svůj závazek Francie. Na hranici s Německem budovala ČSR opevnění.

Pokles průmyslové výroby rokem 1933 skončil, nastalo znovu oživení, ale bylo pomalé. Do konce první republiky nedosáhla průmyslová výroba stavu z konce dvacátých let. A ještě pomalejší byl pokles nezaměstnanosti; ta zůstávala stále několikanásobně vyšší než ve dvacátých letech.

Vláda „silné ruky“

Vládní koalice se snažila čelit nacionální radikalizaci menšin i sociální radikalizaci omezením demokratických práv a svobod. Byla přijata řada zákonů omezujících svobodu tisku a podvazujících činnost radikálních opozičních stran. Tato opatření byla zaměřena proti nacistům, luďákům a komunistům.

Henleinovci

Koncem roku 1933 rozpustila vláda německou nacionálněsocialistickou stranu, ale tento krok nebyl účinný. Její členové našli útočiště v nové sudetoněmecká straně, založené ašským učitelem tělocviku Konradem Henleinem. Její vedení se zpočátku neztotožnilo s nacismem, mělo blíže k italskému fašismu a navazovala kontakty s německými agrárníky a křesťanskými sociály. Ale nacisté v ní postupně převládli.

Luďácký autonomismus

Luďáci demonstrovali svou sílu a průbojnost při oslavách výročí založení prvního křesťanského chrámu knížetem Pribinou, které se konaly v srpnu 1933 v Nitře. Slavnost byla připravována pod patronátem vlády a měla zdůraznit československou jednotu. Ovládly ji však masy luďáků, kteří rozbili původně připravovaný průběh oslav a změnili je v protičeskou autonomistickou demonstraci. Současně se v Nitře konala schůzka luďáků s českými fašisty. Vláda zakročila proti jednotlivým vůdcům Hlinkovy strany a proti jejímu tisku, tyto zákroky však na Slovensku jen podněcovaly novou protičeskou vlnu.

Neúčinné kroky KSČ

Zásahy proti KSČ postihovaly její tisk; když v souvislosti s prezidentskou volbou v květnu 1934 vydali komunisté leták s heslem „Ne Masaryk — ale Lenin“, byl na Gottwalda a tři další poslance vydán zatykač. Ti se však vyhnuli trestu odjezdem do Moskvy. KSČ v té době žádné reálné nebezpečí pro demokracii nepředstavovala, její ultraradikální hesla se pohybovala v rovině abstraktní a neúčinné propagandy. Kromě toho i v jejich řadách dozrávalo přesvědčení, že dosavadní politika je chybná. Avšak první, kdo s tímto názorem otevřeně vystoupil, Josef Guttmann, byl na nátlak Kominterny vyloučen.

Zesílení fašismu

Mezi Čechy se růst fašistických tendencí projevoval na vývoji národní demokracie. V únoru 1934 vystoupila z vlády, protože nesouhlasila s devalvací koruny, jak navrhl v dohodě s agrárníky profesor Karel Engliš. Proti devalvaci se postavila Živnobanka, neboť odhodnocení měny bylo proti jejímu úzkému zájmu jako věřitele. Na podzim 1934 se její generální ředitel Preiss vrátil z Německa nadšen Hitlerovým režimem a dal pokyn i peníze k založení polofašistické strany, v níž se národní demokracie sloučila se Stříbrného fašistickou stranou pod názvem Národní sjednocení; předsedou se stal Karel Kramář.

Národní sjednocení zahájilo mohutnou kampaň k parlamentním volbám. Jeho hlavní heslo ‚Nic než národ“ bylo ztělesněním radikálního nacionalismu, ovšem v očích voličů bylo značně znehodnoceno tím, že Národní sjednocení příliš napodobovalo německé fašisty. A to jak v heslech, tak v symbolech: jeho členové se zdravili vztyčenou pravicí. Hlavním tématem předvolební agitace Národního sjednocení byly otázky zahraniční politiky. Odmítalo spojenectví se Sovětským svazem, záštitu československé bezpečnosti vidělo ve spolupráci s malými středoevropskými státy pod patronací Itálie. Vůdcové Národního sjednocení nemohli ovšem vážně pomýšlet na svou vlastní diktaturu proti agrárníkům. Spiše užívali fašistické demagogie, aby posílili svůj vliv a přiměli agrární stranu ke spolupráci za změněných podmínek, pro ně příznivějších. A samozřejmě též na základě aspoň částečného ústupu od demokracie.

Volby 1935

Vládní koalice šla do voleb s programem boje proti fašismu. Volby se konaly v květnu 1935 a znamenaly pro Národní sjednocení fiasko: zůstalo nadále malou stranou. Ukázalo se, že v českém národě nejsou předpoklady pro masové fašistické hnutí. Luďáci však zaznamenali slušný přírůstek hlasů. A katastrofálně skončily volby v pohraničí: Henleinova strana obdržela dvě třetiny německých hlasů. Česká politika, která půldruhého desetiletí nechtěla umírněným Němcům přiznat práva odpovídající jejich postavení ve státě, dostala nyní za partnera silnou a agresívní fašistickou stranu – prodlouženou ruku Berlína.

Dva hlavní politické trendy

Od voleb v květnu 1935 se při vší složitosti ve státě 6 národností a 14 politických stran rýsují dva hlavní trendy: trend k dohodě všech konzervativních a fašistických sil a trend ke spolupráci demokratů a antifašistů. První trend představovali henleinovci, vedení agrárníků, Národní sjednocení a luďáci, ve druhém trendu figuroval Hrad, většina lidové strany, socialisté a komunisté. Nešlo o zformované bloky, ale o tendenci k zaujetí společného stanoviska v jednotlivých stěžejních otázkách. V politice KSČ došlo v polovině třicátých let k významnému obratu: navrhla socialistickým stranám, aby s ní podobně jako ve Francii a ve Španělsku vytvořily lidovou frontu, aniž by přitom vystoupily z vlády. Socialisté tento návrh nepřijali, ale vztahy mezi levicovými stranami se zlepšily. Spolupráce mezi komunisty, socialisty a demokratickými osobnostmi bez stranické příslušnosti přestala být výjimkou (například na půdě Šaldova výboru pro pomoc německým emigrantům nebo výboru pro pomoc demokratickému Španělsku).

Mezinárodní fronta boje mezi fašismem a demokracií probíhala i Československem. Pravicový tisk vychvaloval „pořádek“ v Itálii a Německu, sympatizoval s italským vpádem do Etiopie i s povstáním fašistických generálů proti republikánské vládě ve Španělsku.

Volba prezidenta E. Beneše

Agrárníci se již po květnových volbách vyslovili pro vstup henleinovců do vlády, jejich koaliční partneři však tento návrh odmítli. K otevřené konfrontaci obou trendů došlo v prosinci při prezidentské volbě. T. G. Masaryk ve svém pokročilém věku abdikoval a za svého nástupce veřejně doporučil Edvarda Beneše. Konzervativní fašistická fronta proti Benešovi postavila svého vlastního kandidáta. KSČ, kterou v té době řídili Jan Šverma a Rudolf Slánský, prohlásila, že bude volit Beneše, a rozhodnutí padlo, kdy svou podporu Benešovi oznámili na pokyn Vatikánu luďáci. První nápor konzervativně fašistických sil byl tak odražen.

Postup agrární pravice a fašistů

Henlein však upevňoval své pozice, navázal veřejný kontakt s Hitlerem a získal podporu vlivných kruhů v Anglii. Úsilí agrární strany o dohodu s ním pokračovalo. V té době v ní bylo hradní křídlo zcela zatlačeno do pozadí, hlavní slovo měl její nový předseda Rudolf Beran. Ten se ve spojení s henleinovci a luďáky snažil změnit dosavadní zahraniční orientaci, zejména zrušit smlouvu se Sovětským svazem a dohodnout se s Německem. Byl ochoten přistoupit na požadavek teritoriální autonomie pro sudetské území, což by znamenalo vydat veškeré německé obyvatelstvo diktátu henleinovců. Domníval se, že touto cestou je možné zachránit existenci Československa. Hrad viděl nadále záruky československé samostatnosti ve spojeneckých smlouvách s Francií a se Sovětským svazem.

Čeští demokraté a komunisté odmítali ustupovat před henleinovci a navrhovali k řešení německé otázky plány, v nichž se objevují požadavky hospodářské pomoci pohraničním oblastem, zlepšení sociální a zdravotní situace německého obyvatelstva a změna složení státního aparátu podle národnostního klíče. Ale žádné dohody se nedosáhlo, neboť již nešlo o pouhou vnitřní záležitost ČSR.

Předmnichovská krize

Jestliže dříve agrárníci navrhovali vstup Henleina do vlády jen v zákulisí, na Nový rok 1938 se Beran pro něj již vyslovil veřejně, v novinách.

Hodža pak jednal v tomto smyslu s henleinovci i s luďáky; cílem bylo vytlačit z vlády socialisty. Avšak sudetoněmecká strana již dohodu nechtěla, jejím cílem bylo jen připojení pohraničního území k Německu. To by ovšem pro ČSR znamenalo, že by ztratila opevněné pásmo a byla vydána Hitlerovi na milost a nemilost. Po březnové anexi Rakouska vytyčila sudetoněmecká strana na svém karlovarském sjezdu požadavek vytvoření uzavřeného německého sídelního území a přihlásila se k nacionálněsocialistickému světovému názoru. Pod jejím náporem se zhroutily zbývající dvě německé buržoazní strany – agrární a křesťanskosociální: obě přistoupily k henleinovcům. V květnových obecních volbách pouze desetina Němců volila sociální demokraty nebo komunisty.

O osudu ČSR se rozhodovalo především v zahraničí. Britská vláda sledovala politiku dohody s Německem, Francie byla v jejím vleku. Obě velmoci nejdříve československou vládu přinutily, aby zahájila s henleinovci jednání. Když ustoupila jejich nátlaku a nakonec – počátkem září – přijata karlovarské požadavky, předaly jí ultimátum žádající vydání sudetského území Německu. V dalších dnech vzneslo územní nároky i Polsko a Maďarsko.

Příprava Mnichova

Odpor českého a slovenského národa proti hrozbě německého vpádu a proti britsko-francouzskému nátlaku byl oslabován vážnými vnitřními rozpory. Beran a Preiss byli proti obraně republiky, pro dohodu s Hitlerem a chtěli se zároveň zbavit Beneše jako překážky této dohody. A v nejkritičtějších dnech vytyčili luďáci požadavek okamžité autonomie Slovenska.

Všeobecná mobilizace

Dne 21. září Hodžova vláda britsko-francouzské ultimátum přijala. Jakmile byla tato zpráva v podvečer oznámena, došlo v Praze k demonstracím žádajícím odstoupení vlády a odmítnutí ultimáta. Druhý den vstoupili pražští pracující do generální stávky, před parlamentem se konala masová demonstrace, na níž byl hlavním řečníkem Gottwald, významný projev pronesl i Ladislav Rašín, poslanec Národního sjednocení. Hodžova vláda odstoupila a utvořila se úřednická vláda v čele s generálem Janem Syrovým, jenž v očích lidu ztělesňoval vůli k obraně. Stará koalice zůstala v pozadí, ale určovala politiku nové vlády. Příští den – 23. září – vyhlásil prezident všeobecnou mobilizaci, při níž Češi a Slováci znovu výrazně demonstrovali své odhodlání bránit se. I Francie částečně mobilizovala. Sovětský svaz stáhl 30 pěších divizí k západní hranici a oznámil Polsku, že v případě polského útoku na Československo se nebude cítit vázán vzájemnou smlouvou o neútočení. Hitler sdělil 26. září britskému velvyslanci, aby do 28. září 14 hodin přijalo Československo jeho požadavky, jinak se německá armáda dá do pohybu. Toho dne, těsně před vypršením ultimáta, navrhl Chamberlain Hitlerovi setkání.

Mnichov

Dne 29. září se v Mnichově sešli Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier a po několikahodinovém jednání rozhodli, aby bylo sudetské území během 10 dnů odstoupeno Německu. Poté sdělili své rozhodnutí československému vyslanci. Syrového vláda na zasedání za předsednictví Beneše, se souhlasem velitelství armády a všech politických stran mimo KSČ, následujícího dne mnichovský diktát přijala. V lidu převládala vůle k obraně, kromě komunistů se postavila proti kapitulaci i řada generálů a politiků z jiných stran, většina jejich vedoucích orgánů však rozhodnutí vlády schválila.

Mnichov znamenal konec první republiky. Přes tento tragický závěr byla první republika významným obdobím v československých dějinách. Dokázala možnost a životaschopnost samostatného československého státu, pro Slováky byla dokonce záchranou před násilným pomaďarštěním. Vytvořila fungující demokratickou soustavu, která byla krokem vpřed proti Rakousku-Uhersku, a obstála v situaci, kdy se v okolí všechny demokratické režimy hroutily. Měla ovšem své vážné strukturální vady. Achillovou patou byla národnostní otázka, také hospodářská politika pokulhávala za moderními západními koncepcemi. Tyto vady oslabovaly její životnost a usnadnily její porobení německým imperialismem.

Druhá republika

Období od Mnichova do úplné likvidace ČSR se nazývá druhou republikou. Byla zmenšena o německé, maďarské a polské oblasti. Jednotný stát se rozpadl. Slovensko dostalo autonomii, moci se tam chopili luďáci a zlikvidovali demokracii. Všechny politické strany od krajní pravice až po národní socialisty se s nimi pod nátlakem sloučily, KSČ a sociální demokracie byly zakázány, Při volbách do slovenského sněmu byla připuštěna pouze luďácká kandidátka. Rovněž na Podkarpatsku, které získalo autonomii a nazývalo se od té doby Karpatská Ukrajina, se vytvořil systém jedné strany. Statisíce Čechů odcházely z německého pohraničí, ze Slovenska i z Podkarpatska do českého vnitrozemí.

Také v českých zemích probíhal proces fašizace, i když nezašel tak daleko jako ve východní polovině republiky. Všechny pravicové strany se pod vedením agrárníků sloučily ve Straně národní jednoty, připojila se k nim i většina vůdců národních socialistů. Jejich menšina vstoupila do Národní strany práce, která vznikla na základě bývalé sociální demokracie, KSČ byla rozpuštěna.

Prezident E. Hácha

Předsedou vlády se stal Rudolf Beran. Beneš záhy po Mnichovu abdikoval a odjel do Anglie, prezidentem byl zvolen politicky naprosto nezkušený Emil Hácha. Program národní jednoty byl polofašistický, straně práce bylo dáno najevo, že může být pouze tolerována jako opoziční strana a že nemá naději převzít někdy vládu.

Mnichovský komplex – zrada Francie a vydání pevností bez boje – šokoval veřejné mínění. V českých zemích se zvedla vlna štvanic proti Benešovi a Masarykovi (před půl rokem naprosto nepředstavitelná), na Slovensku vlna protičeského nacionalismu. Uchopení moci luďáky proběhlo za souhlasu značné části národa a bez odporu těch, kteří nesouhlasili.

Obsazení českých zemí německou armádou – konec ČSR

Beranova vláda se podřizovala přáním z Berlína, a to i ve vnitřní politice. Doufala, že se tím zajistí udržení statu quo. Ale Hitler dal již brzy po Mnichovu příkaz k vypracování vojenského plánu na likvidaci Československa a v únoru 1939 dal luďákům na srozuměnou, že chtějí-li od Německa pomoc, musí rozbít republiku. Dne 14. března 1939 vyhlásil slovenský sněm samostatnost slovenského státu. Druhého dne německá armáda bez odporu obsadila České země.


Související články:
(ČR - historie)

Československo od Května do Února (1945-1948) (20.02.2018)
Největąí český disident – Jan Hus (07.07.2017)
Mír! Suverenitu! Demokracii! (11.11.2016)
14. říjen (29.10.2016)
Ako to s rozbitím Československa popravde bolo (29.10.2016)
Dík praľské německé university (16.03.2016)
Praha v noci na čtvrtek (15.03.2016)
Německo přijímá ochranu nad českými zeměmi (15.03.2016)
Mistr Jan Hus a Svobodova trilogie (04.06.2015)
Československo pod nacistickým panstvím (1939-1945) (18.05.2015)
Co lze nyní napsat (21.04.2015)
Odsun Němců z Československa (22.03.2015)
Sejdeme se 15. března v 15 hodin (12.03.2015)
Tabulky - Svět a Československo ve 20. století (17.01.2015)
První Československá republika (2) (17.01.2015)
První Československá republika (17.01.2015)
Odsun Němců z Československa (3) (19.08.2014)
Pietní akt u Hlávkovy koleje (10.11.2013)
Odsun Němců z Československa (2) (20.08.2013)
Nepřepisujme dějiny (10.05.2012)
Ustavující sjezd KSČ a výtky Kominterny (11.07.2011)
Třetí odboj v "Politickém spektru" (22.10.2010)
Fenomén Rusko (07.05.2010)
Sněhová bouře v polovině března (15.03.2010)
Masarykovi k narozeninám. (09.03.2010)
Dvacátý první srpen potřetí (21.08.2009)
Nástup mladé levice (06.04.2008)
Výnos Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera, kterým se vyhlašuje "Protektorát Čechy a Morava" (17.03.2008)
Všechno je relativní, pane nadporučíku! (05.03.2008)
Beseda o tématu národní identity (13.03.2007)
Setkání v Českém Krumlově (20.10.2006)
Protokol o ukončení platnosti Varšavské smlouvy podepsán (01.07.2006)
Vyhlazení Lidic (10.06.2006)
Atentát pozvedl prestiž českého národa (29.05.2006)
Projev Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa (29.05.2006)
Volby v roce 1946 vyhrál favorit (27.05.2006)
O zlém brouku Bramborouku (12.05.2006)
Pražské květnové povstání roku 1945 (08.05.2006)
Český lid povstal proti okupantům (07.05.2006)
Zemřel bývalý diplomat Rudolf Slánský (18.04.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (2) (09.04.2006)
Podpisy pod prezidentskými dekrety (27.03.2006)
Cesty podivných reforem (11.03.2006)
Cesty podivných reforem (2) (11.03.2006)
Svět a Československo ve 20. století (04.03.2006)
Dopis Závodnímu výboru ROH (22.02.2006)
TK ministra zahraničních věcí ČSSR (14.12.2005)
Císař a král František Josef I. zemřel (20.11.2005)
Národní výbor ujímá se vlády v Československém státě! (28.10.2005)
Projev po podpisu mnichovské smlouvy (14.10.2005)
Nobelova cena J. Seifertovi (12.10.2005)
Peněžní reforma a zrušení lístků - cesta k dalšímu rozvoji našeho hospodářství (31.05.2005)
Fakta nejsou důležitá (28.04.2005)
Američané mohli dobýt Prahu (26.04.2005)

[Akt. známka (jako ve škole): 4,67 / Počet hlasů: 15] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: administrator | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
274 (274 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
270 (270 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
234 (234 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
221 (221 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
402 (402 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
238 (238 hl.)
Prohnilý humanismus !!
182 (182 hl.)

Celkem hlasovalo: 1821


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.