Shodou okolností nás také letos, stejně jako v roce 1939, postihla v noci ze 14. na 15. března sněhová bouře a vánice. Naštěstí je to jediná podobnost mezi těmito daty - i tak ale stojí za to si ten těžký čas připomenout několika citáty ...Vůdce Německé říše A. Hitler v přítomnosti ministra zahraničí Říše německé přijal presidenta republiky a ministra zahraničních věcí československého na jejich přání. Při schůzce byly projednány s veškerou otevřeností všechny události posledních týdnů na území československého státu.
Obě strany daly shodně výraz svému přesvědčení, že cílem všeho jejich snažení jest udržení pokoje, míru a pořádku v této části střední Evropy. Československý president prohlásil, aby tomuto cíli vyhověl a docílil konečného usmíření, že osud českého národa a země skládá v důvěře do rukou vůdce Německé říše.
Vůdce toto prohlášení přijal a vyjádřil své rozhodnutí, že český národ vezme v ochranu Německé říše a že mu zaručí autonomní vývoj jeho národního života tak, jak je jeho svérázu přiměřený.
Stručné oficiální komuniké (jak je ministr Chvalkovský telefonoval zhruba v 4 hodiny ráno předsedovi vlády Beranovi)
Německé vojsko, a to jak pěchota, tak letectvo, zahájí obsazování území republiky dne 15. března 1939 v 6 hodin ráno. Tomuto postupu nesmí být nikde kladen odpor, jelikož nejmenší incident může mít nedozírné následky a bude proti nám zakročeno se vší brutalitou. Všichni velitelé očekávají příchod u svých jednotek a podrobí se pokynům, které jim budou dány. Jednotky budou odzbrojeny. Vojenské a civilní letectvo musí zůstati na svých místech. OPL nebude aktivována. Žádná letadla nesmí být ostřelována.
Kapitulační rozkaz gen. Jan Syrového, vydaný a rozeslaný dálnopisem ve 3:35 ráno 15. 3. (vyhlášen rozhlasem ve 4:30)
Syrový měl být jako nejvyšší velitel československé armády a hrdina od Zborova vzorem. Přinejmenším měl možnost, aniž by tím byl jakkoliv osobně ohrožen, vzdát se okamžitě svého úřadu, jakmile od něho Hácha žádal kapitulaci, anebo mohl odmítnout provedení rozkazu vzhledem k jëho protiústavnosti. Místo toho začal ihned koncipovat kapitulační rozkaz.
Z rozsudku poválečného Národního soudu nad generálem Janem Syrovým (trest odnětí svobody na 20 let si z větší části odseděl, propuštěn byl až na amnestii r. 1960 - na rozdíl od Berana, který odešel se stejným trestem, zemřel ale ve vězení.