Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (2)

Rok v nových podmínkách

Jestliže budeme s ročním odstupem objektivně hodnotit výsledky mimořádného sjezdu KSČ, který se sešel 20. a 21. prosince 1989 v Praze, pak je třeba zdůraznit tyto nejzávažnější momenty. Předně se jeho delegáti, zastupující v té době více než miliónovou členskou základnu, shodli na tom, že strana, pokud se vůbec chce zachovat, musí provést důslednou očistu a obrodu stranických řad, že rozejde s překonanými, dobově podmíněnými principy, se všemi deformacemi a chybami, které její politiku provázely. V této souvislosti mimořádný sjezd zdůraznil nezbytnost přeměny z postátněné organizace ve skutečnou demokratickou levicovou politickou sílu, která chce působit v rovnoprávné soutěži dalších politických stran a hnutí.

Je paradoxem, že komunistická strana se léta vyhlašovala za vedoucí sílu ve společnosti, rozhodovala o obsazení prakticky všech významnějších funkcí, chtěla všechno direktivně a administrativně řídit, ale přitom už dlouho před 17. listopadem 1989 prakticky přestala ovlivňovat skutečný vývoj ve společnosti, stávala se stále více pouze jeho pasivním pozorovatelem či naopak aktivním potlačovatelem. Jednoduše řečeno, přestala vůbec politicky působit. V tomto směru znamenal mimořádný sjezd zásadní zlom, protože od prosince loňského roku se znovu strana začala postupně stávat aktivním subjektem politického života.

Mimořádný sjezd se především omluvil celé společnosti za stav, do něhož ji komunistická strana přivedla. Přijal Akční program strany, který mj. zrušil platnost Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti, závěry a usnesení stranických orgánů, týkající se vývoje ve straně a společnost v letech 1968–69. Adresoval omluvný dopis těm, kteří byli postižení normalizační politikou po srpnu 1968. Rozhodl o pozastavení členství více než třiceti bývalým čelným funkcionářům strany, ustanovil komisi pro objektivní posouzení odpovědnosti za krizový vývoj ve straně a společnosti. Akční program nastínil novou podobu komunistické strany z hlediska její organizační výstavby včetně její důsledné federalizace, rozhodl o postupném řešení majetkových a hospodářských poměrů KSČ. Akční program byl současně počátkem k zahájení zásadních změn týkajících se obsahu činnosti strany, myšlenkových principů, z nichž bude vycházet ve všech oblastech jejího života, ve vztahu ke společnosti.

Mimořádný sjezd přijal prozatímní organizační řád KSČ, rozpustil Lidové milice, zvolil nové orgány strany. Souhrn rozhodnutí a závěrů mimořádného sjezdu vytvořil nezbytné předpoklady k tomu, že nedošlo k naprostému rozpadu komunistické strany, že strana zůstala jednotná, že mohla začít usilovat o realizaci svých nových záměrů.

Mimořádný sjezd zvolil l40členný ústřední výbor KSČ, předsedou Komunistické strany Československa soudruha Ladislava Adamce, prvním tajemníkem ÚV KSČ soudruha Vasila Mohoritu. Dále zvolil 27člennou ústřední kontrolní a revizní komisi KSČ a jejím předsedou soudruha Karla Urbánka, 29 člennou redakční radu Rudého práva. Rudé právo přestalo být tiskovým orgánem ÚV KSČ a stalo se listem celé strany.

Průběh jednání mimořádného sjezdu nebyl jednoduchý. Tato skutečnost vyplývala ze situace, která ve straně a ve společnosti existovala. V diskusi se projevila řada naprosto rozporných názorů a postojů k jednotlivým otázkám a problémům. Na nejvyšším stranickém fóru se tak po velmi dlouhé době konečně v praxi znovu projevila skutečnost, že na jednu věc mohou být desítky odlišných názorů, že je však možné a navíc nutné je otevřeně prezentovat, že pluralita názorů není na škodu, ale že má určité hranice, neboť v tom zásadním, na základě konsensu, cestou pro většinu přijatelných kompromisů, je třeba dojít ke sjednocujícímu stanovisku. To se také nakonec podařilo. Přesto, že jednání mimořádného sjezdu probíhalo místy v emotivně vypjaté atmosféře, v níž nebylo daleko k hysterii, panice, docházelo k prudkým názorovým i osobním střetům.

V žádném případě nelze souhlasit s názorem, který se objevuje zejména v posledních týdnech, že mimořádný sjezd strany byl sjezdem aparátníků a konzervativních dogmatiků. Naopak, byl to mimořádný sjezd, který zahájil důsledný proces postupného snižování byrokratického aparátu strany, z něhož se rekrutovala i část těch, kteří se snažili bránit přeměně strany, anebo považovali za dostačující jen některé uskutečněné dílčí změny. Mezi delegáty mimořádného sjezdu byla i řada těch, kteří plně nechápali situaci, do níž se strana dostala, stejně jako nezbytnost jejího zásadního rozchodu s neudržitelnými praktikami minulosti. Někteří jsou na pochybách dodnes. Vědomě či nevědomě zůstávají ve stereotypu názorů i myšlení, které v nich strana léta pěstovala a utvrzovala, nedovedou si představit, že to či ono musí být zcela jinak, než v minulosti. Ale jenom fakt, že se obtížněji vyrovnávají s tím, že strana opouští kupříkladu některé neplatné principy, zdeformované marxisticko-leninské učení, ještě nikoho neopravňuje k tomu, aby tyto členy strany šmahem označoval za nenapravitelné konzervativce či dogmatiky. Protože úplná přeměna kohokoliv ze dne na den není příliš věrohodná.

Období od mimořádného sjezdu bylo obdobím složitého a nelehkého zápasu, ostrých vnitrostranických sporů, neustálého hledání, zvažování, co bude v dané chvíli pro stranu, pro její členy nejpotřebnější a nejprospěšnější.

Na základě neudržitelnosti stavu před 17. listopadem 1989, a to jak z objektivních, tak i subjektivních příčin, bylo nutné změnit od základů organizační výstavbu strany. Usnesení mimořádného sjezdu rozhodlo o zrušení krajských orgánů KSČ. A to jednak s perspektivou budoucího nového samosprávného uspořádání státu, ale i proto, že krajské výbory strany tvořily zbytečný mezičlánek. Dalším závažným důvodem byla skutečnost, že zcela nové postavení strany ve společnosti od počátku signalizovalo, že dosavadní výstavba orgánů strany, složení aparátu zejména co do početnosti a nákladové náročnosti, jsou do budoucna nemožné. Jako neprozíravé se však ukázalo rozhodnutí mimořádného sjezdu zrušit městské výbory komunistické strany v Praze a Bratislavě, kdy nebyla doceněna specifikace těchto měst a práce komunistů v nich.

Odpovídajícím způsobem bylo třeba vyřešit otázku ustavení republikové organizace KSČ v ČSR. Komunistická strana Čech a Moravy byla ustavena v březnu 1990. Její ustavení odstranilo dosavadní asymetrický systém výstavby komunistické strany. KSČM má za úkol pracovat ve specifických politických, ekonomických, kulturních podmínkách České republiky, vyjadřovat prostřednictvím svých zástupců, poslanců v České národní radě, požadavky a zájmy členů strany a sympatizujících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

V průběhu uplynulých měsíců proběhla dvojí reorganizace aparátu ÚV KSČS, výsledkem je snížení aparátu ústředního výboru z tisíce pracovníků na 59 pracovníků ÚV KSČS. Snížen byl aparát ÚV KSS. Nově složený, mj. také na základě konkursu, aparát ÚV KSČM čítá pět desítek pracovníků. V minulých měsících byly rovněž průběžně snižovány aparáty okresních výborů strany, nevyhnutelnost tohoto postupu se ne vždy a všude setkávala s pochopením. Mnohé okresní orgány se nadále snažily pod nejrůznějšími záminkami a obcházením některých směrnic udržet nefunkční a nepotřebné množství pracovníků. A tak ještě před několika týdny měly některé okresní výbory 10–15 pracovníků aparátů, některé dokonce i dvacet a více.

Vedle radikálního snížení aparátů stranických orgánů došlo v uplynulém období ke zrušení rozsáhlých stranických institucí - VŠP ÚV KSČ v Praze a její fakulty v Bratislavě a ÚML ÚV KSČ a ÚML ÚV KSS v Bratislavě a stranických podniků služeb. Udržení těchto institucí v jejich původní podobě nebylo nadále možné. A to jak z důvodů ekonomických, tak i proto, že tato pracoviště nadále nebyla svou výstavbou i kádrovým složením schopna zabezpečovat nové potřeby a požadavky strany. Nově byl zřízen Ústav dějin a teorií společenského rozvoje v Praze a Ústav sociálních a politických teorií v Bratislavě. Zřizuje se školící pracoviště, archív a knihovna při ÚV KSČS. Všechna tato pracoviště budou mít pouze potřebný a nezbytný počet pracovníků čítající několik desítek lidí, zatímco počet zaměstnanců zrušených institucí dosahoval téměř 1 400.

Základem organizační výstavby strany jsou a budou její základní články. Právě v tomto směru byla situace před mimořádným sjezdem i bezprostředně po něm velmi složitá. Pod velkým veřejným a společenským tlakem došlo k ukončení činnosti základních organizací strany na většině pracovišť. Mimořádný sjezd mj. uložil, aby přechod členů strany či celých těchto organizací do míst bydliště, či působiště, proběhl co možná nejplynuleji a nejefektivněji. Tento úkol byl splněn jen částečně, mnoho členů se po ukončení činnosti své základní organizace na pracovišti ke členství ve straně a ke stranické práci už nepřihlásilo.

Naopak, řadu pozitivních výsledků přineslo ustavování klubů a dalších forem sdružení členů strany podle jejich zájmů či profese. V současnosti je v KSČS touto formou organizováno 8,4% členů, většinou střední a mladé generace.

Největší část členské základy je soustředěna v uličních organizacích, kde pracuje více než 44 procent členů, 26,5% jich je organizováno ve vesnických organizacích, v základních organizacích strany tvořených komunisty z pracovišť je téměř 20 procent členů.

Zatímco k 1. lednu 1989 činil počet členů a kandidátů strany 1 701 085, tak ke 30. červnu 1990 měla strana 756 120 členů. Více než 30 procent členů pracuje v dělnických profesích, čtvrtinu členské základny tvoří inteligence a technickohospodářští pracovníci. Jednou ze skutečností, které je třeba věnovat pozornost, je fakt, že zastoupení žen ve straně vzrostlo o více než tři procenta na současných 32,9 procent. Tomuto počtu neodpovídá zastoupení žen ve stranických orgánech na všech úrovních, ani ve vedení základních článků strany.

Pokud se týká věkového složení členské základny, není pravdivé tvrzení, že komunistická strana je dnes stranou důchodců, neboť tuto věkovou kategorii tvoří 35,9% jejích členů, zatímco ve věku 30-60 je téměř 60 procent členů. Bohužel, neuspokojivý je nadále počet členů strany mezi nejmladší generací, členů strany do 30 let je pouze 6,3 procenta.

V období od mimořádného sjezdu se celkem sedmkrát sešel ústřední výbor strany. Na svém 1. zasedání zvolil výkonný výbor ÚV KSČ a tajemníky ústředního výboru, projednal mj. náměty pro komunisty v základních organizacích a okresních orgánech strany, Směrnici pro hospodaření KSČ, úpravy platového řádu pracovníků aparátu strany a postup jeho reorganizace, návrh politickoorganizačního zabezpečení závěrů mimořádného sjezdu KSČ. 2. zasedání ÚV KSČ se zabývalo především časovým harmonogramem a hlavními úkoly strany v přípravě voleb do nejvyšších zastupitelských sborů a návrhem tezí volebního programu. 3. zasedání zhodnotilo první měsíce práce strany v nových podmínkách a stanovilo postup při řešení nemovitostí užívaných komunistickou stranou, projednány byly rovněž otázky týkající se stavu a vývoje členské základny. 4. zasedání ÚV KSČ se znovu zabývalo otázkami hospodaření a majetku strany, závěrečnou přípravou voleb a volebními dokumenty strany, informací o mezinárodní činnosti KSČ a reagovalo na dopis pražského prokurátora JUDr. T. Sokola. V průběhu jednání 5. zasedání byly schváleny záměry a postup při vypracování sociálně ekonomického programu strany, projednána zpráva o výsledcích voleb do nejvyšších zastupitelských sborů, a byly zahájeny přípravy XVIII. sjezdu Komunistické strany Československa, jejíž zkratka se od tohoto zasedání změnila na KSČS. 6. zasedání ÚV KSČS projednalo návrhy dokumentů XVIII. sjezdu strany, nové Zásady hospodaření KSČS, náměty a přístupy strany ke komunálním volbám, schválilo novou systemizaci aparátu ÚV KSČS a ÚV KSČM. Na tomto zasedání požádal o uvolnění z funkce předsedy KSČS soudruh Ladislav Adamec a řízením strany do XVIII. sjezdu byl pověřen soudruh V. Mohorita. 7. zasedání ÚV KSČ se zabývalo výsledky sjezdů KSČM a KSS, závěrečnou redakcí dokumentů a přípravou XVIII. sjezdu KSČS.

Od svého mimořádného sjezdu se strana učila pracovat v nových podmínkách. Snaha o její všestrannou přeměnu se neobešla bez složitostí, okamžiků nejistoty i dílčích chyb, momentů, při nichž ústřední výbor strany i další stranické orgány mohly postupovat koncepčněji i rozhodněji. Těchto slabin si je ústřední výbor KSČS vědom.

Skutečností však je, že většina členů stranických orgánů v podobné funkci nikdy nebyla a všichni se museli neustále učit. I přes značné názorové rozdíly, které se projevily na některých zasedáních ústředního výboru strany, se jeho celková činnost vyznačovala maximální snahou o demokratický postup, pro jednání byla charakteristická otevřenost diskuse a výměny názorů.

Výkonný výbor ÚV KSČS se sešel na sedmnácti zasedáních. Průběžně řešil své pracovní úkoly a zabezpečoval plnění závěrů a usnesení jednotlivých zasedání ústředního výboru strany. V případě aktuální potřeby reagovat na situaci ve straně či na některé závažné momenty v životě společnosti, byl výkonný výbor schopen sejít se operativně, prakticky ze dne na den a zaujmout stanovisko.

Pravidelně pracoval organizační sekretariát výkonného výboru ÚV KSČS. Zajišťoval každodenní chod činnosti aparátu strany a plnění závěrů jednotlivých zasedání ústředního výboru, usiloval o pravidelný a úzký kontakt s okresními orgány. Stejnou pozornost věnoval styku s veřejností, kde se setkalo s kladným ohlasem ustavení konzultačního střediska ÚV KSČS otevřeného jak komunistům, tak bezpartijním. Ne všechny úkoly organizačního sekretariátu výkonného výboru ÚV KSČS se podařilo beze zbytku splnit. I v důsledku objektivních potíží, jakými byly například problémy kolem změny působiště ÚV KSČS, vázla zejména včasná informovanost nižších článků strany.

Mimořádný sjezd uložil ústřednímu výboru vytvořit šest komisí — pro objektivní zhodnocení let 1968 a 1969 a následujícího vývoje v ČSSR, pro zhodnocení politické odpovědnosti za krizový vývoj ve straně a společnosti, pro přípravu nového organizačního řádu, pro přípravu zásad programu KSČ, pro řešení materiálně technického zabezpečení činnosti KSČ a pro přípravu předvolební kampaně.

Komise svůj úkol splnily pouze částečně, nedokázaly vždy připravit a zpracovat požadované materiály, rozbory a hodnocení. Některé komise fungovaly víceméně formálně, podklady pro jejich jednání zpracovával stranický aparát nebo pověřený okruh odborníků a členové komise je praktický jen schvalovali. V tomto se jako příliš optimistický se ukázal požadavek mimořádného sjezdu, aby komise byly složeny pouze z členů ústředního výboru KSČ, protože úkoly některých komisí byly vysloveně odborné.

Složitou úlohu měla komise pro posouzení politické odpovědnosti bývalých nejvyšších stranických funkcionářů za krizi ve straně a společnosti. Z celkem 32 osob, jimž bylo pozastaveno členství, bylo členství ponecháno čtyřem. Sjezdu je předloženo k posouzení odvolání některých bývalých členů stranického vedení proti vyloučení ze strany.

Je třeba vysoce ocenit práci převážné většiny placených i dobrovolných funkcionářů strany v ústředních i okresních stranických orgánech, v základních článcích strany. Jejich činnost vyžadovala často i značnou dávku osobní statečnosti.

V průběhu uplynulých deseti měsíců v rámci strany, na základě vývoje ve společnost a nových potřeb, vyrostly zcela nové organizační struktury a formy. Zejména volební štáby, a to od centrální úrovně, až po konkrétní města a místa. V průběhu několika týdnů se vytvořily skutečně aktivně a efektivně pracující formace obětavých členů strany, dobrovolných funkcionářů, odborníků v nejrůznějších oblastech života společnosti, které se nejprve podílely na přípravě voleb do nejvyšších zastupitelských sborů a v posledních týdnech na přípravě voleb komunálních. Činnost většiny volebních štábů je třeba hodnotit kladně. Ukázaly, kolik je ve straně schopných a obětavých lidí, svojí operativností dokumentovaly, že se strana dokáže mobilizovat a efektivně působit bez dřívějších nepostradatelných početných aparátů.

Od mimořádného sjezdu se strana, její orgány a organizace trvale zabývaly otázkou majetku, financování a hospodaření. Také vnitřní ekonomika strany byla do 17. listopadu 1989 odrazem byrokratického centralismu, ovládání stranického dění hospodářským aparátem. Strana si v průběhu let vytvořila pro svoji práci vlastní zásady a směrnice, které byly mnohdy v rozporu s příslušnými právními normami. Konkrétní fakta jsou uvedena ve zprávě Kontrolní a revizní komise ÚV KSČS, skutečnost je však taková, že i pro nové orgány strany bylo její předchozí hospodaření složitým úkolem, vyhledáváním a prověřováním faktů, z nichž mnohé vůbec nebyly podchyceny a evidovány.

V průběhu roku byla strana často kritizována za to, že neříká veřejnosti, ani členské základně pravdu o svém majetku. Tyto údaje byly od ledna 1990 postupně zveřejňovány, ale díky nepořádku, který po sobě zanechala předcházející vedení a stranické aparáty, byly mnohdy neúplné, bylo třeba věci dohledávat, upřesňovat.

Podle údajů Výboru lidové kontroly ČSFR disponovala KSČ ke 31. 12. 1989 majetkem v hodnotě 12,305 miliardy korun. Z toho nemovitosti v hodnotě 4,483 miliardy KSČ byly vlastnictvím státu a KSČ je užívala dle svých dispozic.

Rozsah majetku ostatních politických stran byl v porovnání s komunistickou stranou minimální. Zatímco KSČ disponovala nemovitým majetkem 5 106,80 Kčs v přepočtu na jednoho člena, u zbývajících politických stran to bylo 84 až 757 korun.

Pro upřesnění představy o vytváření nemovitého majetku strany je třeba uvést některé významné skutečnosti. Po roce 1945 získala KSČ část konfiskovaného majetku na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Další majetek byl získán sloučením s čs. sociální demokracií. Po roce 1950 začala KSČ část majetku naopak předávat státu. Jednalo se o některé restaurace, tělocvičny, tiskárny, knihkupectví a další objekty na území celé republiky. Zásadně chybným bylo rozhodnutí z roku 1972, na jehož základě si KSČ začala budovat nákladné a honosné budovy pro své krajské a okresní sekretariáty, nákladně vybavovat svá rekreační zařízení. Za období od roku 1972 do konce roku 1989 zaplatil stát komunistické straně investiční výstavbu za 3 371 571 829,50 Kčs. Tyto budovy zůstávaly v majetku státu a KSČ je měla v trvalém užívání.

Na svém 4. zasedání ÚV KSČ v dubnu 1990 přijal rozhodnutí, že tyto nemovitosti musejí být státu navráceny. Ne všude se však přistoupilo k realizaci tohoto úkolu s patřičnou ochotou. Vláda ČSFR proto rozhodla o jednostranném odnětí těchto budov k 1. červnu 1990. Sebekriticky je třeba přiznat, že ústřední výbor i jeho výkonný výbor, okresní výbory, měly být v otázce předávání majetku strany důslednější a operativnější, rozhodněji jednat s těmi, kteří s jeho předáváním otáleli.

Ve smyslu zákonného opatření přijatého předsednictvem Federálního shromáždění vykázala strana hodnotu svého majetku. Z výkazů bylo patrno, že základním problémem byla neúčelná majetková struktura, pro činnost strany mnohdy i jeho nadbytečnost. Proto na další vývoj v oblasti hospodaření a majetku strany mělo vliv postupné rušení krajských orgánů strany, některých stranických institucí, snižování stranického aparátu, předávání majetku tiskových podniků.

Ke 30. 6. 1990 KSČS převedla 53,8% (6,623 miliardy Kčs) majetku ve prospěch státu. Tím vyrovnala výši finančních prostředků na investiční výstavbu i neinvestiční výdaje, které byly straně poskytovány v minulých letech z rozpočtu čs. federace. V období července, srpna a září došlo k dalšímu výraznému snížení majetku KSČS zejména předáváním vnitřního vybavení budov, ukončením činnosti VŠP ÚV KSČ a ÚML ÚV KSČ, předáním majetku Tiskových podniků. Ke 30. září 1990 disponovala KSČS majetkem ve výši 2,2 miliardy korun.

Na základě rozhodnutí stranických orgánů přispěla strana i na některé charitativní a humánní účely. Uzavřena byla dohoda mezi ÚV KSČS a ONV Příbram na jejímž základě bylo předáno novému vlastníkovi do užívání rekreační středisko Orlík v hodnotě 66 miliónů korun. Strana přispěla 5 milióny korun nadaci Jedličkova ústavu v Praze, poskytla vnitřní zařízení v hodnotě přibližně 10 miliónů korun pro zdravotnické využití v Brně, částkou 3 milióny Kčs na výstavbu dětského zdravotnického zařízení v Praze 7, na provoz základní školy pro neslyšící v Hradci Králové a na zakoupení zdravotnického zařízení k léčbě horníků v Prievidzi.

Strana byla dále nucena vynaložit téměř 200 miliónů korun na úhradu nedoplatků za neoprávněně vyplácené mzdy v letech 1987–89 a za mzdové vyrovnání odcházejícím pracovníkům aparátu podle vyhlášky FMPSV.

Při formulování závěrů prověrky majetku komunistické strany došlo k jednání se zástupci ministerstva kontroly a k dohodě, že KSČS předloží vlastní návrh na další řešení svého majetku. Návrh byl zpracován, projednán ve výkonných výborech KSČS, KSČM, KSS a předložen státním orgánům. Předpokládal, že strana sníží majetek na úroveň poměrnou s majetkem ostatních politických stran. Na úrovni okresů to představovalo hodnotu 1,1 - 1,3 milionu korun, každý ústřední orgán strany by si ponechal majetek v průměrné hodnotě 60 miliónů korun. V souhrnu by si strana ponechala majetek, který nabyla prokazatelně z členských příspěvků, tedy svůj majetek, což potvrdila i zpráva vlády ČSFR, v hodnotě zhruba 400 miliónů korun. Komunistická strana v současné době neužívá žádný majetek státu či jiných organizací. Přesto se vláda rozhodla v říjnu t. r. přijmout vlastní způsob řešení, jehož návrh předložila Federálnímu shromáždění. Použila tak dlouho připravovaný scénář a přesvědčila o své neupřímnosti při jednáních o případné dohodě.

Tento návrh považujeme za nedemokratický, protože vyvlastněno má být i to, co bylo prokazatelně pořízeno z prostředků členů strany a sympatizujících, s výjimkou volebních fondů. Tento návrh vážně zpochybňuje mnohokrát deklarovaný společný zájem politických stran a hnutí na rozvoji demokracie a narušuje ústavnost v našem státě. Na jaře letošního roku přijalo Federální shromáždění ústavní zákon č. 100/90 Sb., který mj. formou novelizovaného článku 9 platné Ústavy ČSFR kategoricky vyloučil vyvlastnění jakéhokoliv majetku bez náhrady. Proto by nerespektování tohoto ústavního principu mohlo snížit důvěryhodnost parlamentu i vlády v politické i ekonomické oblasti, mohlo by, podle našeho názoru vytvořit stav právní nejistoty nejen ve vztahu k majetkovým právům našich občanů, ale také k vlastnictví a jiným majetkovým právům cizích právnických osob a cizinců, kteří podnikají, anebo chtějí podnikat, na území ČSFR. V tomto smyslu strana adresovala dopisy předsedovi federální vlády a prezidentu republiky. Výkonný výbor ÚV KSČS rozeslal své stanovisko k přednesenému návrhu vlastnění veškerého majetku strany bez náhrady levicovým stranám a hnutím ve světě a v Evropě se žádostí o vyjádření morální podpory. Svůj nesouhlas vyjádřil rovněž Klub komunistických poslanců Federálního shromáždění.

Strana mnohokrát zdůraznila, že si chce ponechat jen ten majetek, který je nezbytný k tomu, aby fungovala jako každá normální politická strana – s nutným zázemím i zabezpečením. Je třeba, aby nekonečné rozpory kolem majetku KSČS byly řešeny politickými prostředky, společným jednáním.

V oblasti vnitřní ekonomiky se ústřední orgány strany snažily od mimořádného sjezdu postupovat nově a systematicky. Zásadních změn doznala ekonomická legislativa, kde došlo k podstatnému zjednodušení a vytvoření legislativních podmínek pro rozvoj hospodářské činnosti základních organizací a klubů. Byl instalován výpočetní systém, na který budou napojeny okresní i ústřední orgány strany. V průběhu 1. pololetí 1990 bylo rozhodnuto o zavedení telefaxové sítě v rámci orgánů KSČS a o jejich dovybavení rozmnožovací a výpočetní technikou. Dobrých výsledků bylo dosaženo při hospodaření s účelovými fondy. Volební fondy vykázaly v rámci KSČS výši 12 miliónů Kčs. V říjnu 1990 byly uvolněny první prostředky z Fondu solidarity a podpory na pomoc zejména některým starším členům strany či těm, kteří se bez vlastního zavinění dostali do tíživé životní a sociální situace. Při ÚV KSČM byl založen Ekofond.

Vzhledem k tomu, že finanční prostředky z členských příspěvků zůstaly k rozdělení na
úrovni základních organizací, klubů a okresních orgánů strany, schválil ÚV KSČS, aby o výši
a způsobu placení členských příspěvků rozhodly ve svém vlastním zájmu diferencovaně zářijové a říjnové konference strany. Do budoucna však nelze vycházet z názoru, že členské příspěvky by měly tvořit základ finančních zdrojů strany. Jakmile skončí moratorium na nakládání s majetkem strany, bude úkolem všech jejích orgánů, základních organizací, klubů, hledat a nacházet způsoby jak efektivně hospodařit, podnikat.

K zabezpečení samostatnosti a finanční soběstačnosti orgánů a organizací KSČS je však třeba uplatnit zásadu, že každý bude hospodářem na svém stupni. Jednotně by byla zabezpečována pouze legislativa, podpora a rozvoj podnikatelské činnosti.

Součástí přeměny strany byla v uplynulých měsících řada přijatých opatření a dokumentů obsahového charakteru. Vedle již zmíněných zásadních materiálů schválených mimořádným sjezdem to byl zejména Volebním program KSČ. Jeho návrh byl předložen do veřejné diskuse a setkal se mezi komunisty, sympatizujícími, i mezi veřejností se značným ohlasem. Týmy odborníků, stejně jako stranické orgány, které dokument připravovaly, zvolily systém pro a proti, tedy cesty, způsoby, metody a postupy v jednotlivých oblastech života společnosti, které bude strana podporovat, na jejichž udržení či prohloubení trvá, co považuje za nezbytné, a naopak, s čím komunisté nemohou souhlasit, co nepokládají za vhodné a prospěšné.

Volební program navázal na Akční program přijatý mimořádným sjezdem a na základě aktuálních potřeb šel místy nad jeho rámec. Upřesnil pozici a stanoviska strany nejen pro předvolební, ale i pro nejbližší povolební období.

Odpovědět je třeba na argumenty, že ve Volebním programu strany je řada věcí, které si do svých volebních programů komunisté dávali vždycky. Některé momenty jsou totožné, protože strana pracuje v historické kontinuitě, a proto v řadě svých stanovisek, návrhů, například v sociální oblasti, na minulost navazuje. Ve volebním programu z letošního roku se však objevuje celá řada názorů, které dříve KSČ ve svém programu neměla. Ať už se to týká například podpory přechodu k fungujícímu tržnímu hospodářství, rovnoprávného postavení všech forem vlastnictví a podnikání, přechodu k demokratickému pluralitnímu systému více politických stran, anebo zásad týkajících se vnitřního života a činnosti strany, či k mnoha významným mezinárodním aspektům, kupříkladu názor strany na existenci Varšavské smlouvy, RVHP, vztahu našeho státu k mocnostem, ke sjednocení Německa apod.

Po zveřejnění volebního programu KSČ zazněly rovněž mnohé výhrady, proč záměry, obsažené v tomto programu, strana už dávno neplnila. Jsme toho názoru, že tyto cíle komunistická strana neplnila právě proto, že měla monopolní vedoucí úlohu ve společnosti. Její neostalinský administrativně byrokratický model byl sám o sobě největší zábranou v realizaci prospěšných záměrů.

Plnění volebního programu je samozřejmě závislé také na tom, jaké možnosti politického vlivu komunistická strana má. A ty jsou v současném rozložení politických sil značně omezené. To však neznamená, že strana nebude názory, stanoviska, práva a zájmy těch, které zastupuje, veřejně prezentovat, obhajovat a prosazovat.

Dalšími dokumenty obsahového charakteru bylo zejména Programové prohlášení nově ustavené Komunistické strany Čech a Moravy, Návrh Organizačního řádu KSČS a konečně obsahové dokumenty předložené sjezdům KSČM, KSS a jednání XVIII. sjezdu KSČS.

Vedle toho strana, zejména výkonný výbor ÚV KSČS, výkonné výbory ÚV KSČM a ÚV KSS, poslanci zvolení za KSČS do nejvyšších zastupitelských sborů, reagovali obsahovými stanovisky a prohlášeními průběžně na závažné momenty v životě společnosti a aktuálně diskutované otázky. Takovým příkladem bylo stanovisko ÚV KSČS k Únoru 1948, k srpnu 1968, k programovému prohlášení vlády ČSFR, k vládnímu scénáři ekonomické reformy, k zákonnému opatření týkajícímu se majetku politických stran a hnutí, k zákonnému opatření o rozšíření okruhu funkcí obsazovaných jmenováním apod. V tomto směru je třeba sebekriticky přiznat, že do budoucna je na takovéto momenty třeba reagovat rychleji, častěji, pružněji, zásadově, a zejména o těchto stanoviscích včas a podrobně informovat členskou základnu strany i veřejnost.

V zásadní obsahové přeměně strany je třeba nadále pokračovat. Z nových, objektivních pohledů však musíme zkoumat nejen minulost a činnost komunistické strany, ale mnoho dalších závažných historických jevů a skutečností. Kupříkladu vývoj, přeměny, postavení a možnosti československé a evropské levice. Pokusit se odpovědět na to, o výstavbu jaké společnosti usilovaly některé evropské země čtyři desetiletí od roku 1945. Zkoumat je třeba chápání socialismu, sociálně spravedlivé společnosti, různých alternativ vývoje moderní společnosti, sociálně ekonomických programů levice atd. Dát přitom prostor skutečně širokému spektru názorů a uvědomovat si, že u žádného tématu a problému nemůže jít o to, přijmout jediný a jednou pro vždy daný závěr. Vývoj ve straně, společnosti, v Evropě i ve světě dál pokračuje a přináší nová poznání i zkušenosti.

V uplynulém období se začala naplňovat snaha vytvořit ve straně prostor pro svobodné vyjadřování názorů a věcnou diskusi. Vznikly různé názorové platformy s menším i větším počtem svých stoupenců, některé z nich začaly vyvíjet skutečně aktivní činnost, vystoupily s programovými prohlášeními a stanovisky k některým otázkám obsahu činnosti strany i k dění ve společnosti. Týká se to zejména demokratické platformy v KSČS, platformy představované marxisticko-leninským klubem, samosprávným klubem komunistů, na Slovensku platforma socialistické orientace a platforma komunistické obnovy.

Nesporným přínosem k obsahové přeměně strany, k procesu hledání, diferenciace a sjednocování názorů, byly programové konference, ať již na úrovni okresů, KSČM, KSS a na federální úrovni. Uskutečnily se prakticky ve všech okresech České republiky i ve většině okresů Slovenské republiky. Impulsem k uskutečnění těchto konferencí byla programová konference KSČM, která se uskutečnila v červnu v Praze, a programová konference KSS v Bratislavě. Na celostátní úrovni se sešli zástupci okresů a odborníci z řad KSČS v září v Čelákovicích. Účastníci těchto konferencí zastupující různé názorové proudy a platformy hovořili k zásadním otázkám pojetí, historie, identity strany, jejích myšlenkových základů, organizační výstavby, k otázkám sociálně ekonomického programu strany. Šlo o první otevřenou a demokratickou diskusi nad návrhy zásadních programových materiálů strany v její novodobé historii. V březnu a potom v září a v říjnu se uskutečnily okresní konference strany. Zatímco ty první probíhaly v ovzduší emocí, vzájemné netolerantnosti, ve sporech o koncepci práce strany i v otázkách kádrových, byly poznamenány vzájemným obviňováním z toho, kdo a proč zavinil krizi ve straně i společnosti, konference, které předcházely sjezdům KSČM, KSS a XVIII. sjezdu KSČS měly v drtivé většině odlišný charakter. Jejich průběh dokázal, že nejsou pravdivá tvrzení o tom, že v řadách komunistů převládají zpátečníci či dogmatici. Naopak, stále více členů strany je přesvědčeno o nutnosti a správnosti zásadních změn ve straně. Zcela jednoznačný je názor, že návrat k podobě a politice strany před 17. listopad 1989 není možný, a že to strana nechce. Jednání okresních konferencí byla převážně racionální, věcná a konstruktivní. Na většině z nich byly podrobně posouzeny předložené obsahové dokumenty a materiály, jednotliví delegáti k nim zaujímali svá stanoviska, která se pak v otevřené diskusi posuzovala, společně se přijímaly pro všechny akceptovatelné závěry. Delegáti okresních konferencí ve svých vystoupeních poukázali také na to, že strana si uvědomuje, že nesmí a také nechce být v politické a společenské izolaci, že nutně musí hledat partnery mezi levicovými stranami, silami, odbory, společenskými a zájmovými organizacemi. Dalším výrazným posunem v práci okresních stranických organizací v souvislosti s komunálními volbami byla otevřená a věcná výměna zkušeností i názorů na to, jak by měly stranické organizace, komunisté, pracovat v konkrétních podmínkách místa, města, regiónu. Okresní konference rovněž potvrdily určitou stabilizaci funkcionářů strany, kteří v převážné většině dostali důvěru i do dalšího období a jednací čas nebyl utrácen v kádrových sporech. Potřebný a rozumný přístup také převládl v otázkách dalšího hospodaření a nakládání s majetkem strany, okresní konference prokázaly pochopení členů pro to, že nadále bude strana pracovat v daleko skromnějších podmínkách, ale také jejich zájem o to, hledat možnosti a způsoby jak efektivně podnikat.

Ukazuje se, že tam, kde se prosadí konstruktivní dialog, věcná diskuse a argumentace, otevřená výměna názorů bez postranních úmyslů, skutečně vítězí rozumné přístupy a lze se sjednotit na tom podstatném, pro stranu nejdůležitějším.

Jako velmi závažná se ukázala a ukazuje otázka informovanosti členské základny a sympatizující veřejnosti. I v oblasti tisku zákonitě ztratila komunistická strana svoji někdejší nezaslouženou nadřazenost a prioritu. Můžeme mít i oprávněné výhrady k tomu, že z hlediska postavení strany jako politické síly, je jí v hlavních sdělovacích prostředcích věnováno velmi málo pozornosti. A když, tak většinou kritické, týkající se zejména chyb a omylů strany z minulosti, například v oblasti majetku, hospodaření, neoprávněných výhod některých jednotlivců apod. O aktuální situaci ve straně, o její činnosti, o tom, jak se strana mění, je však veřejnost prostřednictvím televize, rozhlasu, informována minimálně. Pokud je jí věnována pozornost, pak byla v uplynulých měsících součástí protikomunistické kampaně, v níž ve sdělovacích prostředků nechyběly zkreslené, polopravdivé či zcela vymyšlené informace, které se staly podnětem k útokům na KSČS, její orgány a představitele. Je třeba si uvědomit, že pouze konkrétními pozitivními výsledky a změnami v činnosti strany lze dosáhnout toho, aby se změnil i způsob informování o její politice, jejím životě, programech a cílech.

Za této situace je o to významnější úloha stranického tisku, zejména Rudého práva a Pravdy. Ukončeno bylo vydávání mnoha stranických periodik, které se ukázaly být v nových společenských podmínkách i z hlediska potřeb strany nefunkčními. Z redakcí ústředního stranického tisku odešli v uplynulých měsících zkompromitovaní novináři, ti, kteří profesionálně nestačili, došlo i ke snížení početního stavu redakcí, v nichž nastoupila řada mladších publicistů. Také redakce Rudého práva a Pravdy pracují v nových podmínkách. Je třeba kladně hodnotit řadu tematických koncepcí, které zvolily, i většinu publikovaných materiálů.

Vzhledem k omezené možnosti vydávání ústředních levicových deníků, je třeba v oblasti informovanosti členské základny, sympatizující části veřejnosti, uplatňovat nové formy a přístupy. Od září je vydáván týdeník KSČM Mosty, který by měl mj. sloužit k rychlé a co nejširší informovanosti komunistů o životě strany. Především tento týdeník by měl vytvářet prostor pro stranický dialog, být platformou pro otevřenou výměnu názorů.

Vysoce je třeba hodnotit iniciativu a úroveň mnoha komunistických periodik na úrovni okresů, okresních, městských i místních stranických orgánů. Například Nového Průboje, oblastních novin komunistů Chomutovska, Lounska a Mostecka, Naší pravdy, týdeníku komunistů v Ostravě a Karviné, Plzeňské Pravdy, Jihočeských novin v Českých Budějovicích, Bratislavských novin, Novozámeckých novin, Slova komunistov Liptova, prešovské Budúcnosti a řady dalších. Jsou dokladem toho, že strana žije, a přesto, že se na stránkách těchto novin, časopisů, bulletinů, věstníků, objevují názory a postoje nejrůznější, důležité je to, že vytvářejí prostor, aby se mohli komunisté oslovovat navzájem mezi sebou, aby mohli oslovit spoluobčany.

Vedle těchto pravidelných nebo víceméně pravidelných periodik, se musíme naučit dostávat aktuální stranické informace, stanoviska a podněty, co nejrychleji a co nejpřitažlivějším způsobem mezi ty, jimž jsou určeny, kteří je očekávají. Formou letáků, plakátů, vývěsek, nástěnek a dalších nejrůznějších forem sdělení. A to od ústředních orgánů, přes okresní výbory dnes už vybavené dostatečnou reprodukční technikou, až po základní organizace, zájmové a profesní kluby. Tady byly v uplynulých měsících oprávněně kritizované nedostatky, které je třeba urychleně napravovat.

Velkou pozornost věnovala strana v období od mimořádného sjezdu také oblasti své mezinárodní činnosti. Už počátkem roku byly všechny významné levicové a demokratické strany i organizace seznámeny s programovými závěry mimořádného sjezdu, s úsilím komunistické strany o všestrannou přeměnu.

První měsíce činnosti nově se formující KSČS byly ze strany mezinárodního demokratického a levicového hnutí doprovázeny značnou nedůvěrou, vyčkáváním, jaké výsledky práce strany v nových podmínkách, snaha o její přeměnu, přinese. Postupně, díky snaze vedení strany, ústředního výboru, dalších stranických orgánů, ale také zásluhou mnoha osobních kontaktů z minulosti, dochází i v této oblasti k rozvoji vzájemných styků. Na pozvání KSČS už navštívili ČSFR nejvyšší představitelé Komunistické strany Řecka, Sociální demokracie Polské republiky, vedoucí činitelé ústředních výborů Francouzské komunistické strany, Pokrokové strany pracujícího lidu Kypru, Panhelénského socialistického hnutí, Portugalské komunistické strany, Komunistické strany Španělska a Strany demokratického socialismu NDR. Za mimořádně významnou lze označit říjnovou návštěvu tajemníka ÚV KSSS soudruha Kupcova. Delegace KSČS naproti tomu vykonaly řadu prospěšných zahraničních návštěv v Polské republice, Portugalsku, Sovětském svazu, Francii, Rakousku, Jugoslávii, Maďarsku, Řecku, Španělsku. Vedle kontaktů na úrovni vedoucích představitelů strany došlo k výměně studijních delegací a konzultačních skupin mezi KSČS a KSSS, Sociální demokracií Polské republiky, Maďarskou socialistickou stranou, Komunistickou stranou Rakouska a Komunistickou stranou Španělska. Kontakty byly navázány rovněž s Italskou komunistickou stranou, italskou socialistickou stranou a Italskou sociální demokracií. Došlo také k řadě jednání a setkání na pracovní úrovni se zástupci cizích zastupitelských úřadů v ČSFR.

V květnu uspořádal Ústav dějin a teorií společenského rozvoje mezinárodní konferenci o změnách ve východní Evropě a perspektivách moderní evropské levice. Strana tohoto setkání, jehož svolání se setkalo s příznivým ohlasem, využila k prezentaci reformních procesů v KSČS, jejího nově se formujícího vztahu k evropské levici.

Koncem srpna byl představitelům komunistických, socialistických, sociálně demokratických a dalších levicových stran a hnutí ve světě zaslán dopis charakterizující názory strany na situaci ve společnosti, změny a vývoj v KSČS od mimořádného sjezdu, opětovně potvrzující zájem strany o nejrůznější formy rozvoje vzájemných rovnoprávných kontaktů a spolupráce. Mezi prvními byla odpověď generálního tajemníka ÚV KSSS M. Gorbačova. Vyjádřil v něm přesvědčení, že KSČS se obnovuje a bude se moci konstruktivně zapojit do společenských a politických přeměn v Československu. Vyslovil souhlas s iniciativou KSČS o nutnosti aktivizovat vzájemné kontakty, vytvářet širokou možnost společných postupů. S tímto cílem je připravováno na polovinu listopadu 1990 setkání představitelů stávajících či bývalých, dnes názvem i svým charakterem obrozujících se komunistických stran dřívějších zemí tzv. socialistického tábora. Předseda Svazu socialistických stran Evropského společenství Guy Spitaels ve svém dopise vyjádřil přesvědčení, že s KSČS je třeba v československém politickém systému do budoucna počítat a požádal o podrobnou informaci z jednání XVIII. sjezdu strany. V obdobném duchu odpověděli představitelé několika desítek dalších levicových stran ve světě.

Není tedy pravdivé tvrzení, že KSČS je v mezinárodní izolaci, že strana, její představitelé, jsou pro evropskou či světovou levici nepřijatelní. Aktivita strany v oblasti mezinárodní činnosti napomohla zabránit snahám některých domácích i zahraničních politických sil o takovou izolaci stejně jako pokusům postavit KSČS mimo zákon, vyloučit ji ze spektra československého politického systému.

(pokračování ZDE)