logo SDS
Dnešní datum: 14. 12. 2018   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Desatero pro okupovaného intelektuála
(01. 03. 2018, 5704x)

Stanovisko SDS k volbě prezidenta republiky
(08. 01. 2018, 1054x)

Československo od Května do Února (1945-1948)
(20. 02. 2018, 902x)

®ádnou válku naąím jménem !
(15. 04. 2018, 788x)

Začátek byl nenápadný
(30. 12. 2017, 768x)

Socialismus a Praľské jaro
(10. 06. 2018, 730x)

Čím začít? (Po lednu 1968)
(28. 02. 2018, 674x)

Projev prezidenta Miloąe Zemana na X. sjezdu KSČM
(23. 04. 2018, 596x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 21
Prům. 17.1
21 denni
Max. 541
Prům. 427.6

Nyní si čte web : 75 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Co lze nyní napsat

Vydáno dne 21. 04. 2015 (1870 přečtení)

Politická diskuse o činnosti Ferdinanda Peroutky za druhé republiky a za protektorátu mne vedla k tomu, abych se nad věcí zamyslel. Zejména nad tím, v jakých podmínkách vlastně pracoval, co mohl a co nemohl. Dnes převzatý článek vyšel v Přítomnosti č. 40 5. října 1938, tedy nedlouho po Mnichovu. Cenzura již pracovala na plné obrátky, číslo 38 bylo konfiskováno. Všimněte si názvu článku, všimněte si také velké mezery před větou „Obáváme se ...“, ta je i v papírové verzi. Myslím, že to neměl Peroutka vůbec jednoduché. (mn)

Práce cenzury na Přítomnosti č. 38 z roku 1938„Vůle Československa nepřipustit revisi jest dosti jasná. Pokud na něm bude, pokud ono bude míti dosti sil, k revisi nedojde, a můžeme býti spokojeni. Ale je možno zcela vyloučit, že se jednou, nikoliv ovšem ze své vůle, octne uprostřed revisionistické situace, jíž se vzpíralo, ale neubránilo? Ne jen my události připravujeme. Také jiní je pro nás připravují. Vše bude záležeti na tom, která fronta bude míti více sil, zda ta naše, nebo ona druhá, revisi příznivá.“

„Přítomnost“, 12. dubna 1933

„Několikrát jsme už označili za největší chybu tu okolnost, že světové veřejné mínění si zvyklo na Německo tak, jak je vidělo několik let po válce, bezmocné a odzbrojené, a že si jednak nedovedlo a nechtělo uvědomit, že tato velká říše, naplněná četným, pracovitým a po mnohé stránce neobyčejně talentovaným obyvatelstvem, se za všech okolností zase vrátí k svému bývalému velmocenskému postavení, jednak že si neumělo dost plasticky představit, jak takový návrat bude vypadat. Zajisté, bylo by bývalo možno, aby tento nevyhnutelný návrat se odehrál v jiných, méně bouřlivých formách, než jsou ty, které nás dnes znepokojují. Ale k tomu by bylo bývalo třeba, aby evropské lidstvo bylo více, než ve skutečnosti jest, ovládáno jednotným, předvídajícím a organisujícím rozumem. Bylo by bylo bývalo možno, když návrat Německa k bývalé síle už mohl být odhadnut jako nevyhnutelný, svolat velkou konferenci, která by se podobala konferenci mírové a na které by se dobrovolně odstranila všechna ta ustanovení mírové smlouvy, jež z Německa činila stát jaksi méněcenný, a taková, o nichž bylo zřejmo, že je znovu zesílivší Německo natrvalo nesnese. Není třeba snad dnes zvláště vykládati, jakým štěstím pro lidstvo by bylo, kdyby taková konference byla jednala s Německem ještě demokratickým.

Ale v Evropě bylo tehdy ještě příliš mnoho předsudků (na příklad: jeden Němec je jako druhý), příliš málo státnické odvahy, příliš málo vědomí nutnosti, příliš mnoho strachu před voličstvem a domácími demagogy, aby taková cesta mohla býti nastoupena. Konference taková, která by ovšem byla musila být revisionistická — právě před tím slovem panoval největší strach — se tedy nesešla. Jaký jest osudný následek toho? Volentem facta ducunt, nolentem trahunt: toho, kdo chce, osud vede, toho, kdo nechce, vleče. Máme nyní zajisté pocit, že jsme vlečeni. Bylo by bývalo možno věci tak zařídit, aby demokratická Evropa měla daleko vznešenější pocit, že vede.

Poněvadž Německu nebyl jednotným odhodláním ostatních umožněn klidný návrat k minulosti, vrací se k ní nyní svým vlastním pořádkem, který ovšem pro celý ostatní svět má pronikavou a nepříjemnou příchuť anarchie. To, co nyní prožíváme, není nic jiného než chaotické, výhrůžné a nervy drásající jednání o základy nového míru, takového, který by se hodil také pro Německo, jež se opět stalo mohutným. Nějaká konference, svolaná a vedená odhodlanými státníky, byla by ušetřila nervům evropských lidí mnohou katastrofu. Ale na neštěstí místo metody vyjednávání zvolila si Evropa nesmírně nebezpečnější metodu přijímání fait accompli, metodu, která by snad mohla Německo svésti k leckterým ilusím. Metoda tato, která ovšem jest právě tak málo metodou jako kymácení podle toho, jak se loď naklání, zplodila ještě další a to velmi nepříjemnou nevýhodu: umožnila, aby výbojný a pangermanistický nacionální socialismus ovládl Německo; způsobila, že nemáme nyní co činiti už jen s Německem, které chce odstranění versaillského míru, nýbrž s Německem, které se možná více rozmáchlo.“

„Přítomnost“, 23. března 1938


V nervovém a diplomatickém souboji, který se odehrával v posledním půl roce, bylo jen tak dlouho možno předvídati, dokud obě strany zůstanou v dobrém stavu. Ovšem, jestliže jedna z nich se více nebo méně roztřese, zhroutily se také všechny předpoklady našeho předvídání. Nebyli jsme to my, kterým v kritickém okamžiku se zachvěla kolena, ačkoliv jsme dobře znali své nesmírné risiko. Nikdy se snad žádný lid nehotovil bez váhání do boje za okolností tak nebezpečných. Každý z nás je dnes plným právem hrd na svůj národ. I když nikdo z nás nedostane nyní podvazkový řád, je zde lid, který by zasluhoval řád meče.

To jsou věci, které se týkají nás a za které sami odpovídáme. Tyto věci byly v dobrém pořádku. Pokud se pak týká jiných věcí, které záležely na jiných, tu jsou možnosti našeho výkladu a kritiky nyní značně přistřiženy, a čtenář nechť omluví známými vnějšími okolnostmi, jestliže mu zatím nemůžeme podati plný obraz toho, co se stalo a jak se to stalo. Neboť o Německu zajisté již není dovoleno psáti s onou otevřeností, s jakou se to dosud dělo, a lord Runciman dokonce, zdá se, přímo doporučoval, aby to bylo zakázáno. K Francii a Anglii musíme se chovati umírněně, poněvadž přese všechno, co se stalo, budeme jich ještě mnoho potřebovat a budeme zase dále musit v ně doufat. Itálie, pokud kusé zprávy z Mnichova a z berlínské mezinárodní konference docházejí, chovala se k nám v poslední chvíli celkem slušně a oponovala tomu, aby linie našeho vynuceného ústupu byla prohlubována. Nebylo by vhodno ji dráždit. Všelicos jiného pak psáti zakáže asi censura jen tak, poněvadž má teď mnoho moci. Můžeme tedy nyní naprosto otevřeně posuzovat poměry v takových státech, jako je Persie, a ve všem ostatním si musíme ukládat reservu. Tak si novinář v této zemi připadá jako strom přes noc oškubaný a musí teprve přemýšlet o prostředcích, jak dopraviti k svým čtenářům pravdu, jak býval zvyklý.

Ostatně ani nepředstírejme, že už známe plnou pravdu o posledních událostech. Od Berchtesgadenu přes Godesberg do Mnichova stalo se mnohé, čeho pravý význam nám teprve vysvitne. Vytvořila se jakási nová mezinárodní situace, jejíž obrysy jsou ještě zamlženy. Zdá se, že se pohnulo více, než jen hranice československého státu. Podáme o těchto nových poměrech pravdivou informaci, až ji sami budeme míti.

Bude se nyní mnoho diskutovat o tom, brala-li se naše zahraniční politika správným směrem, zakládajíc bezpečí státu na úmluvách se spojenci. Po výsledku, který není povzbuzující, jest lehko ji odsouditi. Avšak vraťme se bez těch předsudků, jež povzbuzuje znalost výsledku, do minulosti. Sám patřím k těm, kteří od první chvíle, co vzali politické pero do ruky, se exponovali pro dobré vztahy k Německu, uváživše naši zeměpisnou polohu. Několik rušných episod mé žurnalistické kariéry vzniklo právě pro tuto otázku. Přes to, dívaje se do minulosti, nedovedu si dobře představiti, jak by se byla mohla naše politika vyhnouti jedné ze dvou chyb. Neboť i jíti se západem i jíti s Německem bylo v jistém smyslu riskantní a po určité stránce chybou. Třetí možnosti jsme pak jako malý stát asi neměli. Malý stát, který se nemůže sám uhájiti proti sousedu mnohokráte silnějšímu, je vždy v té situaci, že se musí spoléhati na něčí slovo. Otázka byla, máme-li se více spoléhati na slovo západu, nebo na slovo Německa, v poslední době dokonce Německa hitlerovského, čili, jak se věci na konec vyjevily, máme-li více důvěřovati v odvahu Francouzů a Angličanů, či v milosrdenství Němců. Kdo to může rozsoudit? Snad nás zklamalo slovo, jež nám bylo dáno na západě. Ale Rakousko bylo zklamáno slovem, jehož se mu dostalo v Německu. Kdo zná program Třetí říše, směřující k spojení všech Němců v jedněch hranicích, jak může považovati za jisté, že by nám bylo Německo vůbec dalo slovo nikdy neusilovati o anšlus sudetských krajů? Zdá se tedy spíše, že jsme měli na vybranou jen mezi dvěma chybami, mezi dvěma risiky, mezi dvojím spoléháním.

Srovnávati se s Polskem nebo Jugoslávií nemůžeme, poněvadž jednak v těchto zemích nebyla pro Třetí říši kořist tak lákavá, jako u nás, jednak ani pro tyto státy není vývoj se všemi nepříjemnostmi ještě uzavřen, jak nepochybně dosti brzo uvidíme. Nebylo tedy asi pro nás vůbec jediné, nepochybné, spásné metody. Každá měla své risiko, jako ostatně celý historický život našeho národa nepřestával míti risiko, vyplývající z naší polohy a nevyléčitelné jakýmikoliv prostředky. Měli jsme za tisíc let zajisté mnoho znamenitých mužů: žádnému z nich se nepodařilo zabezpečiti svůj národ navždy; nebyla to vina jejich, nýbrž vina středoevropské politické přírody a zeměpisu. Vzpomeňme si nyní, že Masaryk, vraceje se r. 1918 jako president do vlasti, podle svědectví mnohých nejásal, nýbrž byl hluboce starostliv.

Mluvíce o spojenectví se západem, dodávali jsme obyčejně: toto vše platí, jestliže ovšem západní velmoci nezmalomyslněly a nezresignovaly. Tuto věc nemůžeme dále rozváděti. Ale tolik jest jisto: Francie na příklad neobětovala v posledních zářijových dnech jen naše hranice, obětovala také neobyčejně mnoho — uvidí se ještě, kolik — ze svého velmocenského postavení.

Dovedli bychom ještě pochopit, že Francie a Anglie, které opravdu málo věděly o našich poměrech, dospěly jedné chvíle k názoru, že všechny menší prostředky nepomohou a že zbývá jedině oddělit německá území od naší republiky; že svět nesnese ještě rok nebo dva takových rozruchů, jakým byl vystavován za posledního půl roku; že není možno trvale udržovat stav takový, pro který by bylo třeba snad každé tři měsíce znovu mobilisovat; je snad i možno, že západní velmoci skutečně se domnívaly, že nám svým rozhodnutím spíše poslouží a donutí nás žiti život sice skromnější, ale bezpečnější; věřily snad, že ani my sami bychom nervově neunesli stav permanentní krise; byly snad i z jakési milosrdnosti přesvědčeny, že jest třeba zabrániti nám zničiti se ve válce proti přesile, a nenechat dojít k boji, po kterém by nás mohly už jen pomstít. To vše by bylo možno pochopiti. Avšak méně pochopitelný jest způsob, který zvolily k tomu, aby tento plán byl proveden.

Ostatně, pravda, nezvolily jej, byl jim vnucen. Nepochopitelné jest tedy, že si jej daly vnutiti. Nikdo ze západních státníků nemohl věřiti, že stačí dvouhodinová konference k rozloučení zemí, které po tisíc let patřily k sobě, a že za týden lze všechno i fakticky provésti. Jestliže tomu žádný ze západních státníků nemohl věřiti, čemu tedy věřili jinému, než tomu, že jest třeba ustoupiti hrozbám?

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 Obáváme se, že velká lavina byla uvolněna, jestliže německý vůdce ze svých tří jednání se západem nabyl přesvědčení, že ve světě jest postavena německá síla proti slabosti ostatních. To by byla okolnost, která by ještě převyšovala dosah naší státní tragedie. Proti národu, který jest odhodlán se za své cíle, ať jsou jakékoliv, bít, je krajně neprozřetelno nestavěti nic jiného, než živočišný strach z války.

Teprve uvidíme, jak tím vším, co se stalo, se posunula evropská půda. My, doufám, budeme na ní za všech okolností státi jako muži. Připravovali jsme se jako muži na těžkou válku. Jako muži se musíme chovat i v těžkém míru.

Napsal jsem zde před čtrnácti dny, že po všem, co se stalo, budeme nyní provozovati jediné, co nám zbývá: politiku nacionálního egoismu. Jeden známý a radikální český básník mne za to v dopise dosti hrubě pokáral. Pane, přes to jsem přesvědčen, že nám nic jiného nezbývá, a k ničemu jinému raditi nebudu. Se silami, jež nám zbývají, nemůžeme si činiti nárok na to, abychom určovali běh světa. Máme nyní hlavní úkol: zachovati se. Nacionální egoismus ovšem neznamená, že by nyní do našeho života měla vpadnouti sprostota a nízkost. Naopak, právě nyní musíme tím usilovněji pěstovati všechny ctnosti občanské a lidské. Jako muž, kterému se zbořil dům, musíme se shýbnouti a začíti budovat znovu. Nejlépe jest beze vzdechů.

Naše vláda, ať bude jakákoliv, musí míti na paměti především to, že jest třeba jednati rychle. Nikdo v těchto chvílích nechť nevěří, že čas pracuje pro nás. Spíše proti nám. Problém, který dnes nedovedeme řešit, může se zítra rozrůsti dvojnásob. Musíme se zbaviti těch překážek, které znesnadňují rychlé rozhodování. Jsou-li mezi těmi překážkami zlozvyky stran, zvyklých na hlemýždí tempo, tedy také těchto překážek. Není dnes čas na to, aby strany, jako činívaly, řešení věcí o měsíce a týdny protahovaly, nemohouce se dohodnout o nějaké výhodě nebo osobě. Slyšíme, že strany nepřestaly za kulisami sem tam nějaké své zájmičky postrkovat. Nechť pamatují, že musí se také v této době osvědčit, nechtějí-li v myslích lidu podkopat svou existenci. Lid se v posledních dnech změnil. Změněný lid a nezměněné strany by se dlouho nesnesly.

Ze všeho nejvíce jest nyní třeba vedoucím lidem klásti na srdce toto: jednejte rychle; nezapomínejte, jak nebezpečným faktorem může býti ve chvíli nepříznivé čas. S tímto skvělým lidem se můžete odvážit všeho. Mohli jste se odvážit kruté války, můžete se tím spíše odvážit poctivě pro národ pracovat v míru.

F. Peroutka

Přítomnost, ročník XV, v Praze 5. října 1938, číslo 40


Související články:
(ČR - historie)

Československo od Května do Února (1945-1948) (20.02.2018)
Největąí český disident – Jan Hus (07.07.2017)
Mír! Suverenitu! Demokracii! (11.11.2016)
14. říjen (29.10.2016)
Ako to s rozbitím Československa popravde bolo (29.10.2016)
Dík praľské německé university (16.03.2016)
Praha v noci na čtvrtek (15.03.2016)
Německo přijímá ochranu nad českými zeměmi (15.03.2016)
Mistr Jan Hus a Svobodova trilogie (04.06.2015)
Československo pod nacistickým panstvím (1939-1945) (18.05.2015)
Odsun Němců z Československa (22.03.2015)
Sejdeme se 15. března v 15 hodin (12.03.2015)
Tabulky - Svět a Československo ve 20. století (17.01.2015)
První Československá republika (2) (17.01.2015)
První Československá republika (17.01.2015)
Odsun Němců z Československa (3) (19.08.2014)
Pietní akt u Hlávkovy koleje (10.11.2013)
Odsun Němců z Československa (2) (20.08.2013)
Nepřepisujme dějiny (10.05.2012)
Ustavující sjezd KSČ a výtky Kominterny (11.07.2011)
Třetí odboj v "Politickém spektru" (22.10.2010)
Fenomén Rusko (07.05.2010)
Sněhová bouře v polovině března (15.03.2010)
Masarykovi k narozeninám. (09.03.2010)
Dvacátý první srpen potřetí (21.08.2009)
Nástup mladé levice (06.04.2008)
Výnos Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera, kterým se vyhlašuje "Protektorát Čechy a Morava" (17.03.2008)
Všechno je relativní, pane nadporučíku! (05.03.2008)
Beseda o tématu národní identity (13.03.2007)
Setkání v Českém Krumlově (20.10.2006)
Protokol o ukončení platnosti Varšavské smlouvy podepsán (01.07.2006)
Vyhlazení Lidic (10.06.2006)
Atentát pozvedl prestiž českého národa (29.05.2006)
Projev Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa (29.05.2006)
Volby v roce 1946 vyhrál favorit (27.05.2006)
O zlém brouku Bramborouku (12.05.2006)
Pražské květnové povstání roku 1945 (08.05.2006)
Český lid povstal proti okupantům (07.05.2006)
Zemřel bývalý diplomat Rudolf Slánský (18.04.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (2) (09.04.2006)
Podpisy pod prezidentskými dekrety (27.03.2006)
Zánik první republiky (1933–1939) (14.03.2006)
Cesty podivných reforem (11.03.2006)
Cesty podivných reforem (2) (11.03.2006)
Svět a Československo ve 20. století (04.03.2006)
Dopis Závodnímu výboru ROH (22.02.2006)
TK ministra zahraničních věcí ČSSR (14.12.2005)
Císař a král František Josef I. zemřel (20.11.2005)
Národní výbor ujímá se vlády v Československém státě! (28.10.2005)
Projev po podpisu mnichovské smlouvy (14.10.2005)
Nobelova cena J. Seifertovi (12.10.2005)
Peněžní reforma a zrušení lístků - cesta k dalšímu rozvoji našeho hospodářství (31.05.2005)
Fakta nejsou důležitá (28.04.2005)
Američané mohli dobýt Prahu (26.04.2005)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Ferdinand Peroutka | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
77 (77 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
61 (61 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
58 (58 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
43 (43 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
43 (43 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
46 (46 hl.)
Prohnilý humanismus !!
36 (36 hl.)

Celkem hlasovalo: 364


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.