
Rozhovor Hospodářských novin s Vojtěchem Filipem si o krátký perex přímo říká. Důvodem nejsou některé názory odpovídajícího, s nimiž nesouhlasíme, ale způsob vedení rozhovoru a jeho finální podoby se závěrečnými redakčními poznámkami, které připomínají „záhlavec“ Miroslava Macka. Škoda že není k dispozici hlasový záznam, aby si člověk udělal lepší představu o atmosféře.TÁBOR, 24. 5 . 2006
Rozhovor s Vojtěchem Filipem probíhal v jeho volebním okrsku v jižních Čechách a skončil o čtvrthodinu dřív, než bylo domluveno. Předseda KSČM už po páté otázce začal zvyšovat hlas a nakonec setkání předčasně ukončil. Předtím poprvé oznámil, že KSČM by za podporu menšinové vlády ČSSD nežádala místa v exekutivě, ale křesla v mediálních radách. Spolupráci s ČSSD by podle svých slov podmiňoval ukončením „vojenských dobrodružství“, tedy stažením českých vojáků z Iráku a z Afghánistánu. Odmítl odpovědět, zda by tolerance vlády Jiřího Paroubka stála na písemné „koaliční“ smlouvě.
HN: Myslíte, že máte mezi čtenáři Hospodářských novin voliče, které byste mohl oslovit?
Mám, určitě mám. Oslovuji je tu a tam odbornými články, když mi je vydáte, zabývám se obchodním právem, ochranou spotřebitele.
HN: Jsou vzdělanější a lépe vydělávají, takoví obvykle KSČM nevolí.
Ale to já jsem před vstupem do politiky vydělával také. Ani dnes neberu tolik, co jsem vydělával jako advokát.
HN: Zkuste je tedy oslovit třemi body.
Prvním by byla změna v dani z příjmu právnických osob, tam se výrazně lišíme od všech ostatních. Před tlakem monopolů totiž ještě nikdy malé a střední podniky neuchránil žádný antimonopolní úřad, to lze udělat pouze diferencovanou daní.
Za druhé, Hospodářská komora by měla převzít vedení obchodního rejstříku, protože bude mít zájem, aby zápisy byly poctivé, průhledné a rychlé. Soud nechť zápisy jen přezkoumává.
Za třetí chci revizi spotřebitelských zákonů, kde dnes panuje úplná džungle předpisů. Ochrana spotřebitele často ztroskotá na nejasných vztazích obchodníka a dodavatele. Takže kdo by měl v obchodě zboží nejasného původu, měl by to ke své tíži a ještě by platil pokutu.
HN: Rozumíme správně, že navrhujete snížit sazbu pro malé podniky a zvýšit pro velké?
Ano, spodní sazba by byla 10 % a horní 35 %. Je lepší, když začínající společnosti s malým obratem zůstane z miliónu 900 tisíc. Kdežto když bude mít obrat v miliardách, proč by jí mělo zůstávat 90 nebo 80%? Nevidím pro to důvod.
HN: Z dnešních 24% na 35%, to je hodně...
Hodně? Pro vás by to bylo hodně? Podívejte se na Švédsko! Podívejte se na Japonsko!
HN: My jsme ve Švédsku?
Ale chceme tam být, ne?
HN: Žijeme ve střední Evropě, kde jsou okolní sazby podstatně nižší.
A co? Vy neznáte stanovisko sousedního Německa, že oni za nás ty daně platit nebudou? Že naše daňová zátěž je příliš nízká?
HN: Takže podle vás by to nemělo žádné důsledky na chování podniků. Představujete si, že by prostě zaplatily 35%.
A proč by neplatily? Podle mého soudu by to žádné důsledky nemělo.
HN: Čili nemyslíte, že by se plátci chovali racionálně - přenesli sídlo jinam, účelově rozdělili podnik, zkrátka „optimalizovali daně“. Jako advokát takové chování neznáte?
No to znám, ale proč si myslíte, že všichni chtějí podvádět? Já to nechápu. Kdo taky říká, že ta sazba bude pro polovinu podniků - samozřejmě že ji budou platit Sazka, ČEZ, Škoda Auto. A myslíte, že Volkswagen odejde z Boleslavi, že Sazka tu přestane podnikat v hazardu, že ČEZ, který je na evropském trhu takovýhle malinký trpaslík, se bude ještě rozdělovat? Nedělejte ze mně hlupáka!
HN: Pokud to vezmeme vážně, pak by bylo pro velké podniky logické danit na Slovensku, kde by byly sazba skoro poloviční.
A myslíte si, že členský stát EU dlouho vydrží s nízkými daněmi? Vy jste opravdu tak naivní, že si to myslíte?
HN: Například Irsko.
Irsko vstupovalo za určitých podmínek a mělo to vyjednáno, my nic takového vyjednáno nemáme, vážený pane. Určitá harmonizace daní zavládne, protože v tomto směru vytvoří obrovský tlak společná měna. Jednotná sazba nebude ještě dlouho, ale sjednocování daňové politiky ano.
A rád bych vás upozornil, že já jsem vyrůstal v průmyslovém podniku, já vím, co je výroba. Zato nevím, jestli vy jste někdy ve výrobním podniku byl, když se tak hloupě ptáte.
HN: Proč tak vyjíždíte?
Mně to připadá od vás trapný, to mi věřte. To si můžete vykládat lidem na ulici, můžete si to psát někomu, kdo nezažil, co to je ekonomické rozhodování.
Takový obrovský podnik jako John Deere v Mannheimu - byl jste tam někdy? já ano! - se nestará o zmenšování daňové povinnosti, ale o investice a rozšiřování výroby. Oni se nestarají o to, jak rozdělováním podniku optimalizovat daně, jak si zmenšovat daňové povinnosti, oni se starají o to, aby byli jedním z největších výrobců na světě, aby byli Mercedesem mezi traktory, jak říkají. Tak se tam jeďte podívat.
HN: A jak si myslíte, že se na vaše daňové zatížení velkých podniků zatváří ČSSD, až jí to položíte jako podmínku spolupráce?
Proč bych to pokládal jako podmínku? My nebudeme ve vládě. Nebudeme vládnout s ČSSD, dokud nebudeme mít jednotnější názor na určité věci. To prohlásila ČSSD a říkáme to i my. Tolerance menšinové vlády se nezakládá na takových tématech.
Nechtějí se s námi bavit. Ale budou muset
HN: Ze svých daňových představ tedy klidně ustoupíte. Z čeho ustupovat nebudete?
Vojenská dobrodružství v zahraničí. Umím si představit jiné utracení těch miliard korun. Nevidím důvod, abychom se angažovali v akcích, které nemají podporu Rady bezpečnosti OSN, tam jsme se sociální demokracií na kordy. Stejně jako nevidím důvod, proč bychom měli bohatší Americe dávat šeky na 27 miliónů korun na přemístění Radia Svobodná Evropa, když už mu léta dává nájem v centru Prahy za korunu. Což je obrovská ekonomická výhoda, jakou nedostal v tomhle státě snad nikdo.
HN: Takže byste chtěl stáhnout jednotky z Bosny, Iráku, Afghánistánu.
Afghánistán, Irák - ano. Pokud jde o Bosnu, tady by mohla Evropská unie za souhlasu Rady bezpečnosti převzít určité povinnosti, protože je to území Evropy, rozumíme tomu lépe než Američané.
HN: Bude spolupráce ČSSD s KSČM založena jako dnes na ústní dohodě, nebo chcete své požadavky zakotvit písemně?
Ono už je po volbách? Ne? No tak.
HN: Vy to ještě nemáte rozmyšleno?
Uvnitř strany jsme o tom mluvili. Novinářům ale výsledek říkat nebudu, protože za a) není po volbách, za b) jsem to neřekl těm, se kterými bych o tom měl jednat. Proč bych o tom s vámi mluvil, když jsem o tom nemluvil s Jiřím Paroubkem, s Miroslavem Kalouskem, s Martinem Bursíkem, no proč?
HN: Například proto, že by bylo fér říci voličům předem, nač se mají v případě takového volebního výsledku připravit.
A když říkáte, že čtenáři HN nejsou naši voliči, tak proč bych to říkal zrovna vám.
HN: Zmínil jste se o Miroslavu Kalouskovi a Martinu Bursíkovi. Vy skutečně věříte, že s nimi budete po volbách jednat, když nechtějí?
Nechtějí, ale musí. V parlamentu s námi vždycky jednali všichni. Všichni a o všem. A pokud dnes říkají opak, tak můžu čtenáře HN ujistit, že neříkají pravdu.
HN: Konzultoval s vámi Jiří Paroubek jako s možnými budoucími partnery složení své menšinové vlády?
Ne. Proč by to dělal? Je to jeho věc. Beru to jako předvolební tah ČSSD.
HN: Co říkáte na Marii Benešovou jako možnou ministryni spravedlnosti?
Jako nejvyšší státní zástupkyně jistě postupovala v řadě věcí velmi pozitivně. V určité politické konstelaci skončila, není důvod, proč by svou kvalifikaci nemohla využít v konstelaci jiné.
HN: Jako nejvyšší žalobkyně vyhlásila také důsledné došetření komunistických zločinů včetně případů Aloise Grebeníčka, obžalovaného z mučení vězňů, nebo Karla Vaše, zodpovědného za justiční vraždu generála Píky. Vy jste naopak tehdy mluvil o „nechutné a mučivé frašce“. Myslíte, že Marie Benešová už své názory opustila?
Počkejte, to si nerozumíme. My jsme vždy stáli o to, aby se každý zločin řádně vyšetřil. Když Alois Grebeníček žádal o proces, tak nařízen nebyl. Když byl vážně nemocen, a omlouval se, tak se z toho udělala fraška vůči němu. A byl bych rád, kdybyste alespoň měli úctu k mrtvým - to minimálně!
HN: Trváte na tom, že proces s justičním vrahem z 50. let Karlem Vašem byl „nechutná a mučivá fraška“?
Karel Vaš svůj proces vyhrál. I v této době! Respektujte alespoň vy rozhodnutí soudu.
HN: Já jsem na rozdíl od vás u toho soudu byl. Všechny instance uznaly Vaše spoluvinným z vraždy. Nejvyšší soud však i po dovolání Benešové trval na tom, že čin je promlčený.
(mlčí, kroutí hlavou)
O místa na ministerstvech usilovat nebudeme, ale...
HN: Snažil byste se zvýšit vaše zastoupení v NKÚ, Konsolidační agentuře, mediálních radách?
Samozřejmě. My jsme zastánci principu poměrného zastoupení. V mediálních radách tento princip prosazuji od roku 1996, kdy jsem se stal předsedou poslaneckého klubu.
Protože mně jde o pravidla, ne o vlastní prospěch. Kdybychom usilovali jen o vlastní prospěch, tak jsme s ODS vyvolali mimořádné volby už před rokem nebo dvěma, ještě než nastoupil Jiří Paroubek, když byla ČSSD úplně na dně. Ale mimořádné volby 2004 nebo 2005 by znamenaly další otřes a nestabilitu České republiky, a tu si dovolit nemůžeme.
Ne proto, že potřebujeme nějaký rating „A1“ od Mezinárodního měnového fondu, ale protože potřebujeme rozvoj, který není jen dán růstem HDP, ale i růstem mezd, sociálních dávek, životní úrovně celého obyvatelstva.
A v tom je rozdíl od politiků, kteří si říkají „teď musím urvat víc“. Já nechci urvat víc, já chci, aby tady platila trvalá pravidla, která se dodržují: kdo uspěje ve volbách, má právo na poměrné zastoupení, většina sestaví koalici, zbytek je v opozici, tomu říkám pravidla.
HN: Chcete být předsedou sněmovny?
KSČM má několik vhodných tipů na funkce ve výborech sněmovny, ve stálých komisích... Včetně funkce předsedy sněmovny.
HN: Považoval byste za slušné, abyste jako partner ČSSD takový post měl?
Na to, aby měla politická strana předsedu sněmovny, potřebuje být první nebo druhá ve volbách. Takže považoval bych to za slušné, pokud by ten výsledek takový byl.
HN: Co náměstci nebo ředitelé odborů na ministerstvech?
To jsou exekutivní funkce. Pokud bychom zůstali opoziční stranou, tak bychom o ně neusilovali.
HN: Nemáme tedy čekat, že by se předsedkyně pražské KSČM, učitelka Marta Semelová stala ředitelkou odboru základního školství na ministerstvu?
Předpokládám, že pokud bychom někoho nominovali, například na předsedu školského výboru, tak by to byl Milan Bičík, který má parlamentní zkušenost a patří nejen mezi pracovité a schopné lidi, ale i mezi opravdové odborníky v oblasti základního a středního školství.
HN: I na vás je tedy Semelová, podle níž byli za éry Klementa Gottwalda „souzeni jen ti, co se opravdu provinili“, příliš polarizující osobnost?
To je samozřejmě možné takto pojmout, ale my jsme nikdy neriskovali, abychom někdy někam nominovali polarizující osobnost, jak jste se vyjádřil. My jsme se snažili nominovat odborníky.
Zkuste se zeptat členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jaká je odbornost docenta inženýra magistra Daniela Nováka, kandidáta věd! Nejen v oblasti práva elektronických médií, kde ho znají na právnické fakultě i mezi advokáty.
HN: Chápete tedy šok nad výroky Marty Semelové a nesdílíte je?
Ne, nesdílím. Ona sdělila svůj názor, na který má právo jako vy nebo já. Já jsem řekl...
HN: Řekl jste jí, aby mlčela, protože její názor není v souladu s názory KSČM?
Ne, já myslím, že si každý musí vidět do své pusy sám. Já mám na to jiný názor, několikrát jsem ho řekl i napsal, v tomto ohledu mám řadu kritických výhrad i vůči názorům svých spolustraníků. Ale říkám jim je tam, kde se říkat mají, a nenutím je, aby měli názor, který má předseda. Taková doba v 21. století není.
Slánský, Horáková: oběti justičního omylu
HN: Máte nějaké období 20. století, v němž byste žil nejraději?
Šedesátá léta. Protože jsem byl malý. A šťastný. A potom 70. léta, kdy jsem začal hrát divadlo a v kapele, to bylo perfektní.
HN: A okolnosti té doby, počínající normalizace?
Já jsem ji nijak nevnímal, na gymnáziu se mě netýkala. Tatínek ve straně zůstal, maminka z KSČ v roce 1972 vystoupila.
HN: Říkáte, že na 50. léta máte jiný názor než Marta Semelová. Promiňte, ale není úplně jasné jaký. Jednou říkáte, že na Gottwaldově místě byste se choval nezávisle na Kremlu „jako Josip Broz Tito“, jindy, že Gottwald nenese za popravy vinu, protože už byl „duševně mimo“, jindy, že všichni byli oběťmi „blokového rozdělení světa“ za studené války.
Nesměšujme ty jednotlivé etapy. Můžu stát za tím, že bych byl paličatější jako Broz Tito...
HN: ...to by vás strana popravila mezi prvními.
Ta vaše poznámka nebyla na místě. Protože v Československu byl popraven generální tajemník ÚV KSČ.
Můj dědeček byl tehdy zavřený za politický vtip. Byl rehabilitován po roce 1989, ale nikdy nevstoupil do Konfederace politických vězňů, protože s některými lidmi tam být nemohl, protože oni měli kriminální, ne politickou minulost.
Každý ten omyl, ta justiční chyba či justiční vražda, poškodily ze všeho nejvíc komunistickou stranu a komunistické hnutí. Mně opravdu nedělá problém se za skutečné omyly, skutečné chyby, skutečné zločiny omluvit. Ale nehodlám se omlouvat těm, kdo jsou sprostými vrahy.
HN: Za justiční vraždu považujete popravu Slánského, Horákové, nebo obou?
Já myslím, že jak Rudolf Slánský, tak Milada Horáková jsou oběťmi justičního omylu...
HN: To je neuvěřitelný eufemismus: omyl, který skončil popravou. Nemluvil jste před chvílí o úctě k mrtvým?
Počkejte. Já nejsem specialista na citáty, ale... teď abych to nespletl... Zkrátka jeden citát říká zhruba toto: Nebyl to zločin, byl to omyl, a to je horší než zločin.
HN: Myslíte Napoleonova ministra zahraničí Talleyranda.
A opakoval to myslím Roosevelt. Tohle je otázka dost zásadní. Já nehodlám měřit očima 21. století padesátá léta, to bychom se museli vrátit k padesátým letům u nás, k mccarthismu v Americe, k politickým procesům v jiných zemích, jaké bylo budování bipolárního světa po roce 1945, kdo se o co zasloužil... A to si myslím, že není předmětem voleb v roce 2006 v České republice.
HN: Počkejte, ke své historii se přece vracíte především vy sami. Ve vašem sídle máte dnes obrazy vůdců prvorepublikové KSČ Šmerala a Švermy, citujete je, tak proč také nedokážete krátce a jasně říci to, co historikové: Že padesátá léta byla u nás nejtemnější éra 20. století.
Jsme v Táboře a tady byla nejtemnější érou v historii porážka husitského hnutí. Já můžu odkázat na náš volební program, kde znovu opakujeme, že se omlouváme a že se těchto chyb a omylů dopustit nechceme, že nejsme tak hloupí, abychom je opakovali. My opravdu promýšlíme, co jsme udělali špatně a co chceme udělat jinak, a podle toho jsme sestavili volební program.
HN: Kdy v promýšlení historie dorazíte aspoň do roku 1968? Kdy si v sídle KSČM vyvěsíte Dubčeka?
Já se docela intenzívně podílím na tom, aby Dubčekovi vznikla důstojná deska v Praze. Jsem součástí skupiny poslanců, kteří o to usilují.
HN: V rozhovoru pro iDnes jste před pár dny prohlásil o seriálu Zdivočelá země, že je „plný nepravd“. Jak to víte? Autor scénáře Jiří Stránský na rozdíl od vás zažil jako politický vězeň uranové lágry z první ruky.
Já jsem se zatím v řadě rozhovorů, které jsem měl s lidmi ve svém volebním obvodu v jižních Čechách i po celé republice, nesetkal s názorem, že by lidé vnímali tu tehdejší situaci tak, jak to vnímá autor. Zeptejte se lidí, kteří stáli na obou stranách té barikády. Zeptejte se těch lidí, kteří měli konečně práci, nebyli nezaměstnaní, mohli si postavit byt a založit rodinu.
A já vám odpovím ještě jinak. I kdyby sečetl všechny odsouzené k trestu smrti - a to včetně těch, kteří byli odsouzeni po právu, nikoli v politických procesech, což dnes lidé často nerozlišují - tak za osm minut leteckého náletu Spojených států na Prahu zemřelo mnohem více nevinných lidí než v padesátých letech!
HN: To je přece úplně nesrovnatelné, absurdní...
To je srovnatelné! Kdo dal právo bombardovat Prahu za té situace, když bombardování nic neřešilo! Čím se provinili ti Pražané, kteří za těch osm minut zemřeli?!
HN: Vy nevíte, v jakém kontextu ten nálet probíhal, za jakých okolností?
Ne, to vy zapomínáte na kontext a nerozlišujete věci! Já vám argumentuji stejně.
HN: Takže vy uznáváte, že váš argument je absurdní, ale máte za to, že...
No ano, je absurdní, ale nezlobte se, u nás v rodině se ten případ politického odsouzení stal, můj děda v tom Leopoldově seděl, maminka se musela starat o všechny mladší sourozence. A já rozlišuji ty, kdo byli odsouzeni v politickém procesu a kdo za kriminální čin!
Takže můžete skončit, pánové, prosím
HN: Pořád nerozumíme, jak se můžete označovat za „pokračovatele humanistické myšlenky komunismu“, když nejste schopni odsoudit její nehumánní uskutečňování.
Ale vždyť my jsme ji odsoudili, tak si to přečtěte, co po nás chcete?! Tak si to přečtěte na našich internetových stránkách, přečtěte si ten protokol.
HN: Vždyť váš vlastní místopředseda Jiří Dolejš přece stranu vyzýval, že by svůj postoj měla jasně zopakovat před volbami.
My jsme to udělali ve volebním programu. To nestačí?! Asi nestačí. Kdo to nechce slyšet, ten to nebude slyšet nikdy. Já myslel, že se budeme bavit s Hospodářskými novinami na ekonomická témata, případně společenská, ale váš záměr je zjevně jiný, já jsem si mohl udělat čas na úplně jiné lidi než na vás, věřte mi, že není mojí povinností se bavit s novináři.
HN: Proč se rozčilujete nad tím, jak vás vidí ti, kdo si vás pamatují....
Mě? Mě? Kdo si mě pamatuje?
HN: Vás, komunisty. Komunismus.
Tady žádný komunismus nebyl, vážený pane, víte co, já na vás nemám náladu, můžeme to skončit. Vážení pánové, já dělám svoji práci, ta se neskládá z toho, že budu mluvit s novináři. Mě nezajímá rozhovor s vámi, chápete to, já s vámi rozhovor dělat nemusím, nechci, jsem stejně svobodný člověk jako vy, můžete skončit, pánové, prosím.
(vstává od stolu, odchází)
Vojtěch Filip očima komentátorů HN
Lenka Zlámalová
hlavní analytička listu
Ekonomická erudice
Neprošli jste branou továrny? Pak se vůbec nepouštějte s komunistickým předsedou do diskuse o ekonomice. Nikde jinde než ve výrobě totiž podle něj není možné hospodářství porozumět. Filip továrnou prošel, k daním nebo privatizaci státních firem se však vyjadřuje nejméně ze všech stranických lídrů. Když už to náhodou udělá, nepřekvapí: vzorně opakuje tradiční komunistická klišé. Kdyby se z jeho projevů vymazala data, posluchač by je zařadil do 80. let minulého století. Doufejme, že ekonomické znalosti pana Filipa nebudou muset zajímat nikoho jiného než jeho straníky a voliče.
Tomáš Němeček
komentátor
Zahraničněpolitický rozhled
Vojtěch Filip nedávno nabídl HN článek proti americké základně v České republice. Záměr je v zárodku, ale kdyby s ním příští vláda souhlasila, pak o KSČM teprve uslyšíme. Komunisté v tom cítí téma a Vojtěch Filip by rád jednou kráčel v čele demonstrace rozzlobené mládeže. O Tibetu a Tchaj-wanu bude mluvit hůř než pekingské politbyro, bude castrovštější než Castro, v EU bude držet s eurokomunisty z Evropské sjednocené levice... a v hloubi duše mu to bude úplně jedno. I ta Čína ho zajímá spíš kvůli vlastnímu byznysu. Vzpomínáte, jak Filipova a Ransdorfova firma chtěla prodat lokomotivy Vietnamu?
Jan Macháček
komentátor
Politická dovednost
Odstranění Grebeníčka se Filipovi povedlo, mocichtiví pragmatici ve straně mazaného advokáta podpořili. Možná pomohlo Filipovi štěstí: svůj odchod tehdy okázale oznámil sám Grebeníček a vypadalo to jako taktický manévr. Jenže se mu vymkl a Filip ho rychle vytlačil... Strana se pod Filipem stala víceméně konformní vůči ČSSD, neútočí na vládu ani zleva, ani z nacionalistických pozic, extremistické strašáky nechala ve skříni. Spolkla by i menší počet mandátů výměnou za větší podíl na moci. Skončí-li ale volby velkou koalicí, bude to Filipova prohra. Patrně by ho z čela KSČM smetla.
Petr Fischer
vedoucí kulturní rubriky
Kultura vyjadřování
Vojtěch Filip nezapře právnický trénink, k němuž patří i schopnost mluvit a plynule argumentovat. Užívá si, když ve sněmovně může uplatnit znalost zákonů, tehdy se mění v dokonalého úředníka a chová se profesorsky věcně. Jakmile dojde na ideologická témata, přepíná na méně kultivovanou úroveň. Je nervózní, neposlouchá, hádá se, demagogicky překrucuje, za každou otázkou cítí skrytý útok, který obrací v pichlavý kontradrajv. Grebeníček rozčilení před médii většinou hrál, Filip kvůli otázkám na nevyřešenou minulost komunistů upřímně běsní a jeho tvář přitom nabírá děsivý výraz.
Hospodářské noviny, 24. 5. 2005, Tomáš Němeček, Robert Břešťan