Za pár dní jsou volby senátorů a krajských zastupitelů. Současní mocipáni dělají maximum, aby se udrželi u vesel. Šíří se zase nálady, že neexistuje alternativa. Šíří se postoje, že současný parlamentarismus není demokracií, že JEDINOU cestou vpřed je přímá demokracie nebo jiná "revoluční" změna. I když patřím mezi prosazovatele přímé demokracie a jsem hluboce přesvědčen, že současný systém před systémovou změnou stojí, chtěl bych varovat, abychom v TUTO chvíli neudělali "dietní chybu". Základní otázka teď musí znít: co můžeme a musíme udělat k odstranění současné asociální a arogantní elity.
Parlamentarismus samozřejmě do značné MÍRY je demokracie, stejně jako demokracií byly lidově demokratické systémy východní Evropy před rokem 1989. Je to jen otázka míry, jakou mohou občané bránit rozhodnutím stávající politické elity, kryté kapitálem nebo zahraniční mocností.
Říká se, že kolébkou demokracie je Řecko. Vezmete-li ale na tehdejší řeckou demokracii zvětšovací sklo, také bychom mohli povědět, že o žádnou skutečnou demokracii nešlo. Nepřijde mi to ale jako dobrý přístup. Je zapotřebí vždycky srovnávat daný stav systému s dalšími MOŽNÝMI alternativami.
Machiavelli tvrdil, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Je to bonmot a je to jen půl pravdy. Do jisté míry je skutečně na vládě, jaký prostor dává dlouhodobě růstu informovanosti lidí i jejich vůli a schopnosti se na rozhodování podílet. Nebývá ale v zájmu vlády se tak chovat. Tuhle skutečnost zdůraznil třeba v roce 1953 německý dramatik Bertort Brecht, když Ulbrichtově vládě vmetl do tváře: "Zklamal-li lid důvěru vlády, neměla by vláda vyměnit lid?"
Je velkou iluzí myslet si, že změnou vlády nebo režimu dosáhneme NUTNĚ vyšší úrovně demokracie. Stačí si snad vzpomenout na rok 1933. Na tomto případě je pěkně vidět, že za určité situace může být nešťastným nástrojem i přímá demokracie, není-li správně ukotvena. Podívejte se třeba na lidová hlasování (Volksabstimmung) v Německu po roce 1933.
Podle mne je tedy správnou cestou vpřed dělat maximum pro to, aby se lidi cítili být součástí polis, aby měli čas, chuť a prostor se pro obecné věci obce angažovat, aby se emancipovali. Jakákoliv skupina, vrstva nebo strana tomu procesu může (a asi musí) napomoci, ale nemůže ho vyřešit až do konce. Je to na nás na všech.
Takže, přátelé, alou k volbám. Dejme současné vládě najevo, že takhle už to dál nechceme. Volme jasně proti ní. Posílíme tím naše vlastní přesvědčení, že změna je možná.