Měl jsem v životě kliku ...

Rozhovor Haló novin s Lubomírem Ledlem, místopředsedou SDS a kandidátem do Evropského parlamentu za KSČM

Komunisté jdou do eurovoleb s číslem 10, stejně jako v parlamentních volbách v roce 1990.
Tenkrát byla opravdu zvláštní doba! Po 17. listopadu mnoho z těch, co byli u komunistů, vzalo nohy na ramena. Já si to namířil přesně opačným směrem. Nestačil jsem zírat, kdo všechno podporoval Václava Havla. A dodnes nestačím zírat, kolik lidí si za tehdejší vlastní »aktivity« rve vlasy z hlavy. Václav Havel tehdy řekl mnoho vět. Je zajímavé vrátit se k nim a porovnat, jak je přenesl do své prezidentské praxe.
Ale čekaly nás také první svobodné volby, já se stal šéfem volebního týmu a kromě jiného jsem vymyslel nové logo. Srp a kladivo nahradily třešně, které tehdy začaly dozrávat. Jak vidno - jsou každý rok znovu a znovu čerstvé a dobré…

A těch voleb jste se zúčastnil »pouze« jako šéf volebního týmu?
Byl jsem zvolen do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění. Po dvou letech jsem již za Levý blok úspěšný nebyl. Přesto jsem rád, že jsem u tak výrazných výsledků mohl být. To období mi přineslo mnoho nových zkušeností. Dělení státu, příprava na vstup do NATO, začátek cesty do EU.
Už tam jsem uplatnil mnohé z toho, co jsem prožil jako syn diplomata. Vítr nás zavál do Varšavy i do Tunisu. Pochytil jsem jazyky i zkušenosti a na vysoké škole jsem svou maličkostí, leč s o to větší chutí, vstoupil do SSM a do mládežnické diplomacie. Ten, koho napadlo, že mi v tom pomohla legitimace, je vedle. Měl jsem to naopak těžší, protože si všichni mysleli, že budu hned stejně dobrý jako táta. Po něm i po dědovi mám srdce na správném místě, bije vlevo.

Co vám dalo cestování po světě?
Při cestách po světě jsem si stále více uvědomoval, jak krásná je naše země a jak ji mám rád. Žijeme v srdci Evropy, ale tím pravým srdcem nejsme. Hlavnímu městu se říká »Stověžatá Praha«, ale ani jedna věž neční tak vysoko, aby byla vidět alespoň po té Evropě. Proto je třeba takovou věž stavět. Může jí být dům, náš společný dům, ke kterému přispějeme svou vlastní architekturou. Společný dům s další novou - sto první věží. Evropská unie takový společný evropský dům vlastně je. Vím však, že je třeba na něm i v něm ledacos stále přestavovat i přistavovat. Postavme společně dům, z něhož bude mít každý výhled do vlastní budoucnosti. Dům, který nám bude nabízet příležitosti rozvíjet své nejlepší schopnosti a uspokojovat naše životní potřeby, odpovídající 21. století. Dům, který budeme svými vlastními každodenními skutky neustále velebit. Dům, ve kterém nám nikdo nebude nařizovat, kdy svítit, větrat a jak si lehnout a co jíst. To je moje vize.

Nejste členem KSČM, ale Strany demokratického socialismu. Někoho může napadnout, proč tedy kandidujete za KSČM, ze které jste odešel. Nebo dokonce, že jste zrádce…
Je pravda, že zhroucení, nebo opuštění projektu, možná lépe řečeno platformy Levý blok mne nevýslovně mrzelo a dokonce jsem na pár let na aktivní politiku tak trošku zanevřel. Někdy mám také pocit při různých vnitřních diskusích u nás, nebo uvnitř KSČM, že jsou větší rozdíly v názorech uvnitř našich stran, než mezi oběma stranami navzájem. Důležité podle mne je, že spíše hledáme to, co nás spojuje, než v čem se lišíme a také to, že jsme si oba vědomi toho, že i nesrovnatelně menší SDS má do společného úsilí čím přispět. Pravdou také je, že my asi klademe nesrovnatelně větší důraz jednak na úsilí o hledání cest, jak spojovat komunistickou a nekomunistickou levici, levicové občanské iniciativy a sdružení, odbory apod. na platformě akční spolupráce, jednak na podobné úsilí na evropské úrovni. Měl jsem v životě kliku a za tu kliku můžu vzít- otevřít dveře a za nimi najít evropské osobnosti, které znám ještě z mládežnických let a s nimiž jsme se již několikrát v životě dokázali dohodnout na dobrých věcech. V Evropském parlamentu i evropské politice už jsou, a vím, že znovu budou.

Jak vůbec vnímáte současnou situaci v Evropě? Co by spíše Evropa měla řešit, než se tak hlava nehlava vrhnout do »předělání« Ukrajiny a souběžně s tím zhoršit vztahy na východě Evropy?
Upřímně řečeno je to mnohem horší, než to na první pohled vypadá, a je to hrubé selhání politických elit. Mám někdy pocit, jako by si někdo neuvědomoval, že obě velké války v minulém století, přestože jsou nazývány světovými, přinesly bezkonkurenčně největší devastaci Evropě. A dnes čelíme znovu krizi, na kterou nejvíc doplatí zase Evropa. A jsou to především elity z EU, které jako by se předháněly, kdo přilije více oleje do ohně. Kdo na tom vydělá, určitě nebude Evropa, a tím méně EU - ta to zřejmě jenom z velké části zaplatí. Zjednodušeně řečeno: USA si vyřizují účty s Ruskem za asistence EU. Vydělají na to zřejmě právě jen USA, možná Čína. Prodělá určitě Evropa jako celek i EU, a vše zaplatí EU, tedy i Česká republika. Tak kde jsou české zájmy?

Nejste tedy »jen« komunální politik, jak by vás mohli mnozí znát pro vaše působení v zastupitelstvech Prahy 10 a hlavního města Prahy. Které problémy jsou zde prioritní?
To by asi byl dlouhý seznam. Tunel Blanka, pražská čistička odpadních vod, zrušení několikaleté práce na územním plánu, smlouva na tramvaje, Opencard, hrozba, že za pár let nebude mít Praha kvůli splátkám dluhů ani na úklid chodníků, neustálé vzájemné obviňování bývalých a současných pánů města, kdože za to může, to je jen několik příkladů a už o nich asi slyšel kdekdo. Ale myslím, že největší problém je způsob vládnutí. Tedy metody tvorby, schvalování a realizace rozhodnutí, která potom na dlouhou dobu ovlivňují život hlavního města, jeho obyvatel a návštěvníků. Totéž platí o řešení vzniklých problémů a průšvihů. Stále více se používají kabinetní metody. Nejrůznější záležitosti se stále více zkoumají a rozhodují v různých neformálních pracovních skupinách místo v komisích, výborech a v zastupitelstvu.
Zastupitelé i veřejnost se tak stále častěji dozvídají o nejrůznějších rozhodnutích a záměrech až ze sdělovacích prostředků a tiskových konferencí jako o hotové věci. Posledním příkladem jsou nápady, které mají ulice v centru města po dokončení tunelu Blanka uzavřít nebo omezit v nich provoz. Přestože některé z nich už v minulosti příslušný výbor nebo komise odmítly, byly s katastrofálními důsledky »experimentálně« vyzkoušeny, a přesto jsou dnes znovu na pořadu dne. Zastupitelstvu je pak záležitost předložena, až když není zbytí buď proto, že je potřeba schválit peníze, nebo nastane tak velký průšvih, že ho už nelze svádět na minulé vedení nebo řešit »potají«, a je potřeba požádat zastupitelstvo. Jenže to už pak často po předchozích zkušenostech nevěří v čisté úmysly radních.
Asi ne náhodou už máme v Praze třetí vládu za jedno volební období. Doufejme, že si z toho alespoň někteří vezmou ponaučení do budoucna, že neplatí zásada: »Když mi dal pánbůh funkci, tak mi dal i rozum.« Někdy se říká, že hlavní město je vždy ve všem o krok před vývojem ve zbytku státu. Jestli ale správa věcí veřejných á la Praha čeká naši republiku celostátně, potom spíš potěš pánbůh a zlé pryč. Korunu všemu nasadil primátor Hudeček svou školicí misí v Kyjevě.

Zbyšek KUPSKÝ, HaNo