Co mi vadí na komunální politice - a nejen v Praze 15?

A proč jsem se, bez ohledu na nepříliš dobré zkušenosti z práce v zastupitelstvu městské části Praha 15 v předminulém funkčním období (2006-10), rozhodl znovu "do toho jít" a kandidovat jako "lídr" na kandidátní listině KSČM pro MČ Praha 15 a jako jeden z kandidátů do Zastupitelstva hl. města Prahy?

Pochopitelně mne jako asi každého normálního občana Prahy 15 denně „nadzvedává“ mnoho konkrétních problémů – od nedostatečné kapacity pošty v Horních Měcholupech přes nedomyšlené a nekoncepční „předvolební“ utrácení radnice na různé „Central Parky“ až po neustávající zahušťování a rozšiřování zástavby, které není doprovázeno odpovídajícím rozvojem veřejné dopravy a infrastruktury (nebo jak se říkávalo, občanské vybavenosti).

Dnes bych se ale rád zastavil u jednoho na první pohled trochu abstraktnějšího problému. Již delší dobu pozoruji postupné odstavování občanů od rozhodování. Začalo to před lety zdánlivě nevinnými posuny začátků schůzí zastupitelstva na časné odpoledne (takže téměř jedinými „návštěvníky“ těchto veřejných schůzí jsou úředníci městské části, a ti pochoptelně „nezlobí“, jsou tam jen pro případ, kdy je některý z radních zaskočen nějakým dotazem nebo připomínkou). Přitom neobstojí argumentace, že časnější začátek je nutný s ohledem na délku schůze. Obsah schůzí zastupitelstva se totiž podařilo dokonale vyprázdnit, prakticky zredukovat hlavně na ze zákona povinné řešení majetkových a pozemkových převodů a schůze jsou tak obvykle ukončeny do 90 minut. Nejen „řadoví občané“, ale i „řadoví členové zastupitelstva“ jsou tak odstaveni od skutečné diskuse o koncepci dalšího vývoje městské části. Lze jen doufat, že takové koncepční diskuse probíhají aspoň mezi radními.

Přitom skutečným obsahem pojmu demokracie je právě možnost ovlivňovat život ve svém okolí; to je mnohem důležitější, než prostá možnost veřejně nadávat na poměry. Z tohoto pohledu není stav naší demokracie právě povzbudivý. Není pochyb, že rozhodování „za kulisami“ nahrává korupci, zneužívání veřejných financí a dalším nekalým praktikám.
Hlavním důvodem, proč jsem se nakonec rozhodl znovu kandidovat, je právě to, že bych rád přispěl ke změně, která by umožnila občanům více se podílet na rozhodování a intenzivněji se zvoleným zastupitelům a jimi řízeným úředníkům „koukat na prsty“. Možných cest k tomuto cíli je několik – od častějšího využívání místních referend nebo alespoň anket a pořádání tématických setkání s občany až po tzv. participativní rozpočtování. Při této metodě tvorby rozpočtu se jistá část financí, které jsou k dispozici, rozděluje na základě diskusí s občany (obvykle v nějakých „mikrorajonech“) nebo podle výsledků hlasování o variantách, navržených skupinami občanů. Nejde o „utopii“ či „levicový výmysl“, podobně se rozdělují finance v řadě světových měst. od Jižní Ameriky až po Německo.

Jiří Hudeček, srpen 2014 (psáno pro "Desítku", občasník OV KSČM Praha 10)