Nadsázka nebo realita?

Hodilo se vše, facky, podpásové údery, skandalizace i kriminalizace. Na druhé straně jsme zaznamenali zejména od ODS téměř salta mortale v obsahových změnách volebního programu, který od Modré šance a jejích modifikací dospěl k pokusu o rádoby seriozně se tvářící Smlouvu ODS s občany ČR. Prostě laik se diví, odborník žasne. Ale může to být i naopak.

Dovolím si již nyní před sdělením konkrétních volebních výsledků jeden, přesto možná dost reálný pohled na tuto smlouvu. Předesílám, že rukopis současného prezidenta V. Klause je, alespoň pro mě, zřetelně čitelný a je motivovaný touhou být opět zvolen do funkce hlavy státu, což  pro něj, více než pro kohokoliv jiného, může být prestižní záležitostí.

O čem tedy také může být tzv. smlouva ODS s občany – Společně pro Českou republiku?

Např. o tom, že ve hře může být právě varianta velké koalice a ODS tak činí některé kroky již nyní, aby otupila skutečně ostré hroty rozdílů mezi programy na obou stranách – viz. nová pracovní místa, posílení mezigenerační solidarity, nezavedení školného atd. ODS začala a ČSSD (a zejména J. Paroubek) se má ještě nějaký čas dotrápit s causou „Kubice“.

Velká koalice je, jak naznačil V. Klaus, jím upřednostňovaná varianta povolebního uspořádání. Proto se prezident zřejmě velmi aktivně podílí na přípravě této varianty.

Další rovinou tohoto scénáře je zejména post premiéra - může to být i tak co s Paroubkem, možná i s Topolánkem, jak nedávno na ČT vzpomenul sám Paroubek. Stejně tak mohl druhý „kohout“ na politické šachovnici M. Topolánek dostat od čestného předsedy ODS poslední šanci, jak jeho přání znovuzvolení, a tak si vylepšit v případě volebního vítězství ODS vlastní vyhlídky na premiérský post. Topolánkův podpis pod uvedenou smlouvou se tak stává zejména pro něj velmi závazným.

Text smlouvy s občany nabízí docela slušný manévrovací prostor oběma subjektům – ČSSD a ODS. Vedle otupených hrotů obsahových rozdílů svých programů nabízených textem smlouvy se oba politické subjekty jako na průřezovém východisku shodnou na určitém odstupu od KSČM (apel do některých kruhů ČSSD), což obě strany budou veřejně deklarovat.

Nebylo by určitě od věci, kdyby se namísto „hluchoněmých výkřiků“ v různých stanoviscích jistě ne nevýznamných představitelů KSČM kandidujících do Poslanecké sněmovny v Haló novinách, začala KSČM této dost pravděpodobné variantě povolebního uspořádání více věnovat. Ona varianta zřejmě nenechá v klidu ani vnitřní procesy v KSČM.

Vlastimil Balín, senátor Most, 31. 5. 2006