logo SDS
Dnešní datum: 25. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 783x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 768x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 684x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 678x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 673x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 642x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 531x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 424x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 33
Prům. 17.9
21 denni
Max. 475
Prům. 312.9

Nyní si čte web : 57 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Moje slunce - Stalin

Vydáno dne 06. 07. 2004 (5890 přečtení)

Pavel Kohout napsal v roce 2003 speciálně pro Reflex svou vzpomínku na Josifa Vissarionoviče Džugašviliho a jeho dobu. Z jeho textu u nás naleznete jen vybrané pasáže - celý text naleznete ZDE.

Básníci mé generace ve své většině - a nejen oni! Všichni, kdo se těsně po skončení druhé světové války nadchli pro ideu spravedlivého komunismu jako já - zůstanou až do konce svých dnů v horším případě pomocníky zločinců, v lepším idioti.

...

Přijal jsem dávno a veřejně osobní zodpovědnost za své mladické verše a písně se všemi důsledky, mezi něž patřilo později umlčení, zatýkání i násilné vynesení z vlasti, a snad právě to způsobilo, že víc než s polovinou života nemám problém. Už v českých pohádkách je přece vědecky dokázáno, že když člověk v pokušiteli pozná Ďábla a řekne mu jednou ne!, má nad ním do smrti vrch. Může sice pořád přijít o tělo, ale už nikdy o duši. Směl jsem to zažít na své vlastní, ale povahu všech těch jevů postupně objevuji dodnes.

...

Stalinská legenda, jež se podobně vynořila nad obzorem světa brzy po smrti Lenina a pro mnohé žije dodnes, je snad nejdokonalejší mix, jakým kdy alchymisté moci už v poměrně moderní době vytvořili umělé božstvo, které si našlo věřící po celé planetě. Perfidní bylo, že zatímco druhý masový řezník dvacátého století, Adolf Hitler, byl od prvopočátku chytřejšími lidmi rozpoznán jako padouch, Stalin dlouhá desetiletí jako by i pro vzdělance zosobňoval to nejlepší a nejušlechtilejší, co kdy lidský rod vymyslel a stvořil.

...

Při nedávné diskusi v divadle Ponec, pořádané Archou, jsem dostal od Martina C. Putny otázku, zda za tou slepou vírou jindy tak kritických umělců hledat nadšení, oportunismus, nebo strach. Za sebe jsem musel dát jedině pravdivou odpověď: ovšemže to první! V rozepsané autobiografii Můj pravděpodobný život, k níž mě inspirovala úctyhodná studie Pavla Kosatíka Fenomén Kohout, jsem se dobral vzpomínky, která mi v té souvislosti přijde tak důležitá, že ji ocituji:

„Z času války na mě trvale působila další sugesce. Protože jsme doma i po atentátu na Heydricha (můj otec dodával svému příteli kaplanu Vladimíru Petřekovi do kostela Karla Boromejského potraviny pro ukryté parašutisty) skoro každý večer poslouchali po Londýnu i Moskvu, musel jsem od ledna 1943, kdy začal porážkou u Stalingradu německý ústup, nejmíň půltisíckrát uslyšet fascinující basbaryton sovětského hlasatele Levitana, čtoucí komuniké vrchního velitelství sovětských vojsk. Uzavíral je slavnostně deklamovaný zvukový podpis -- , pak elektrizující hymna, bití kremelského orloje a do toho hřmění dělostřeleckých salv, jejichž počet přesně označoval význam dobytého města. Bylo to válečné a zoufalá srdce mohla zaplesat.“

Dnes vím, že živná půda pro ten mocný efekt byla dávno dobře připravena dvěma seizmickými otřesy předválečné Evropy. Československou republiku, patřící - čtenáři-potomku, žasni! - mezi deset nejvyspělejších zemí světa, zasáhla o to zhoubněji nenadálá hospodářská krize na konci dvacátých let. Většina současníků ji logicky chápala jako totální selhání kapitalistického systému.

...

Součástí onoho omamného koktejlu, jenž vybičovával emoce a otupoval rozum, byly i dva modely, které sovětský ideologický aparát mistrně převzal od starých náboženství, katolického i židovského. Také revoluce musela k trvalému zakořenění dostat svého papeže, i v tomto případě jako jediného, vševědoucího, a proto neomylného prostředníka mezi ní a posledním občanem. A také revoluce musela vyvolat v život svou věrnou diasporu, která by ji podporovala morálně i materiálně na všech kontinentech. Papežem se dal po smrti zakladatele jako legitimní syn bleskurychle zvolit v konkláve svých tehdy věrných Stalin sám a obětavými souvěrci Sovětů se po celé planetě stali nesčetní nadšení sympatizanti Třetí internacionály, od bezejmenných proletářů po proslulé umělce a vážené vědce. Za bibli, talmud i korán byl prohlášen Marxův ekonomický tlustospis Kapitál, pro drtivou většinu lidí sice nesrozumitelný, ale taky nevinný, když nehlásal nacionální či rasovou nenávist jako Hitlerův Mein Kampf.

Rudý pontifex v Kremlu pak vzápětí znemožnil případné schizma tím, že zlikvidoval horké konkurenty právě mezi svými věrnými. Zvládl to pomocí procesů, které vylepšily středověké hony na čarodějnice, když se oběti nepřiznávaly v podzemních mučírnách, ale před mikrofony a kamerami v soudních síních. A vůdčí duchové světové komunistické diaspory jako antický chór vášnivě prohlašovali ojedinělé kritiky, kteří o přiznáních a vinách přesto pochybovali, za podlé renegáty a prodejné přisluhovače buržoazní propagandy, špinící zemi, „v níž zítra znamená již včera“ -- tak kázal hrdina odboje Julius Fučík.

...

Je strašné dnes pomyslet, že ikonou, pro niž mladí muži zaléhali hrudí kulometné střílny, aby umožnili postup svým soudruhům, či měnili se, když jim v letounech došla munice, i s nimi ve střely řízené osobně na cíl, že tou ikonou všelidového odporu, praporem svobody, symbolem všeho dobra byl zloduch, který současně prodlužoval věk útlaku.

Cesty do čítanek, víme dobře, bývají občas zbroceny krví, i mezi laureáty Nobelovy ceny míru jsou někdejší teroristé a teroristky. Ale rozsah stalinského teroru, jak ho zmapoval v otřesném lexikonu Souostroví Gulag ruský spisovatel Alexandr Solženicyn, který za to byl vynesen z vlasti pět let přede mnou, nemá v historii ani vzdálenou podobu, Hitlerův jej překonal jen vynálezem průmyslového vraždění. Sovětské lágry předstihly nacistické koncentráky především bezbřehostí času. Třetí říše a její represívní aparát se dožily dvanácti let; Stalinovým vězňům i bez rozsudku prodlužovali živoření v beznaději o deset, dvacet, třicet roků, a když ho rozhněvali ukrajinští kulaci, srovnatelní s českými malorolníky, dal celé té republice zastavit dodávky potravin a nechal jich pár miliónů vymřít. A když se rozzlobil na Čečence, povolžské Němce nebo krymské Tatary, dal celé ty národy během pár dní nacpat do dobytčáků, a kdo měl štěstí, vypadl z vagónů spolu s mrtvými až na Sibiři.

...

Trpělivý čtenáři těchto řádek: Jejich autor napsal v dalších desetiletích řadu románů, scénářů a divadelních her, čímž vykázal jakýsi stupeň IQ. Tehdy však musel mít psýchu budovatele pyramidy, jemuž umřel faraón a on to chápe jako zánik civilizace. Ano - nám nevymývali mozky nenávistí a hrozbami, ale naopak láskou a sliby budoucího štěstí! Od těch dob vím, že neexistuje nic perverznějšího a nebezpečnějšího, a ježím se při dotyku s každým hnutím či militantní iniciativou, pokud to začnou zkoušet podobně.

...

Jako by s tělem zemřel i zlý duch, co předtím, podoben pohádkovému džinu, prostupoval atmosférou. V Praze ještě setrvačností těžko ubrzditelných kolosů rostl na Letné obludný Stalinův pomník - brzy jej museli bourat trhavinou a jeho nešťastný autor se zastřelil - ale vzduch už byl nabit jiným časem. Necelé tři roky po pompézním pohřbu vystoupil na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Chruščov, aby modlu veřejně obvinil z nejhorších zločinů.

To zasedání mělo zůstat přísně tajné, spoléhalo se především na železnou disciplínu soudruhů-delegátů ze Západu. Přetlak vyvolaný šokem šířícím se i doma však zanedlouho způsobil výbuch, při němž jako by režimu odletěla střecha, ano, dnes se jeví, že to byl politický Černobyl se stejně trvalými následky. Chruščova považuji za hrdinu století, když si uvědomím, že tam obviňoval i sám sebe, před tisícihlavým plénem, v němž většinu tvořili spolunositelé právě odhalovaného bezpráví, kteří stále měli v rukou páky moci.

Svět byl tedy ještě zcela rozpolcen a Sovětský svaz příliš přezbrojen, než aby mohlo dojít k efektu, při němž se nenásilně hroutily evropské zdi na podzim 1989. Ta zmužilá řeč ale definitivně odhalila, že nejen král, ale celý sbor jeho dvořanů je nahý, obléknut jen do krve. Ještě měla krvácet Poznaň a hořet Budapešť, ještě měly tanky rozjezdit Pražské jaro a dvacet let mělo trvat normalizační lámání hřbetů, ale Stalin se čím dál více lidem jevil být shořelou hvězdou, za níž už jen prostorem letí její černé světlo.

...

O půlstoletí později jsem se v týž den úmyslně vydal do Mauzolea, kterým se musí projít ke kremelskému pohřebišti. Stejně jako kdysi tam spočíval ve skleněné rakvi Lenin s výhodou toho, kdo zemřel právě včas. Docela jinak než dřív vypadala mohutná zeď za ním: přibyly na ní desky se jmény těch, které dal zabít právě Stalin. Jejich vrah byl z vitríny sice už dávno odstraněn, ale teď ležel přímo před svými oběťmi v pompézní hrobce s mohutnou bystou. I tentokrát sněžilo, všechny mramorové náhrobky bíle zapadaly, jen tady se krvavě červenala mocná závěj čerstvých růží. Další k nim právě kladla skupina mladých mužů a žen.

Pocítil jsem, že z toho hrobu dodnes sálá podobně smrtící záření jako z černobylské ruiny. A silně mě zneklidnilo, že je není možno spoutat v žádném betonovém sarkofágu, takže zřejmě nikdy nepřestane ohrožovat ani tak chytré, vzdělané a nepomýlitelné lidi, jako jsi bezpochyby ty, můj čtenáři!

Reflex, Pavel Kohout, Vídeň-Praha v únoru 2003


Pavel Kohout (*20. 7. 1928 v Praze)

V padesátých letech básník a člen ústředního výboru Čs. svazu mládeže, pak dramatik a člen ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů. V reformním roce 1968 tam byl zvolen předsedou komunistické organizace a stal se tak partnerem předsedy Kruhu nezávislých spisovatelů Václava Havla. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa zrušil divadelní angažmá v západoněmeckém Düsseldorfu a vrátil se do vlasti. Byl vyloučen z komunistické strany, žil jako zakázaný a neustále šikanovaný autor v Praze, po exekučním vystěhování pak v letní vilce v Sázavě nad Sázavou. Spoluvytvářel alternativní kulturu pomocí samizdatu a . S Václavem Havlem byl autorem základního prohlášení Charty 77, které dal i název. Legální výjezd do Vídně, kde měl přebrat Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu, mu byl povolen, když vláda ČSSR předstírala plnění humanitárního koše Závěrečného aktu z Helsinsk, který dokonce uzákonila. Cesta však skončila tím, že byl při návratu v říjnu 1979 spolu se svou ženou, spisovatelkou Jelenou Mašínovou, násilně vynesen z českého území a protiprávně zbaven státního občanství. To jim oběma vzápětí udělilo Rakousko. Pavel Kohout, který teď žije střídavě ve Vídni a v Praze, kde se stal iniciátorem každoročního divadelního festivalu německého jazyka, je autorem jedenácti románů (Katyně, Kde je zakopán pes, Hvězdná hodina vrahů a další) a více než čtyřiceti her (August August, august, Ubohý vrah, Nuly a další), jeho díla byla vydána a uvedena ve všech evropských a jiných světových jazycích. Je členem Německé akademie pro řeč a tvorbu, nositelem Rakouského čestného kříže za vědu a umění 1. třídy, Velkého záslužného kříže se stuhou Spolkové republiky Německo a dalších zahraničních vyznamenání. Skutečnost, že nebyl nikdy oceněn ani vyznamenán ve své vlasti, komentuje bonmotem. „Venku mě poznali v lepší půli mého života.“


Související články:
(Problémy - stalinismus)

Překonat dědictví stalinismu (26.10.2014)
Oříšek k rozlousknutí (20.08.2009)
Metodologická východiska analýzy prvního historického pokusu o nekapitalistickou společnost - protosocialismu (14.01.2008)
Levicový antikomunismus (05.10.2007)
Nepochopit minulost znamená prohrát budoucnost (18.07.2007)
Antikomunisté a represe padesátých let (03.07.2007)
Co je to „stalinismus“? (03.06.2007)
Několik poznámek k vymezení podstaty stalinismu (03.06.2007)
Pryč se stranou! (30.05.2007)
Československo za stalinismu (1948-1953) (30.05.2007)
Otevřený dopis Raskolnikova Stalinovi (04.02.2007)
Gottwald – padouch nebo hrdina? (26.11.2006)
Krize v „socialistickém táboře“ a jeho rozpad (18.06.2006)
Remont systému (11.06.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (09.04.2006)
Hlavní rysy sovětského systému před rokem 1953 (08.04.2006)
Levice nikam nezmizela (27.03.2006)
Politický systém oporou nezákonností (10.03.2006)
Gangréna stalinismu (09.03.2006)
Složitá cesta k pravdě (08.03.2006)
KSČM – doleva za Gottwaldem? (07.03.2006)
Československo na cestě destalinizace (1953–1961) (04.03.2006)
Záznam procesu s Horákovou možná bude národní památkou (04.03.2006)
Rozhodný krok k obraně lidové moci v Polsku (13.12.2005)
K událostem v Maďarsku (24.10.2005)
O nedostatcích stranické práce a opatřeních k likvidaci trockistických a jiných obojetníků (16.10.2005)
Je načase vymanit se z pasti antistalinismu (16.10.2005)
Jak vysvětlujeme omyl (13.10.2005)
O Stalinovi a stalinismu (12.10.2005)
Dezorientace z nostalgie (04.10.2005)
V čem jsou jiní? (20.09.2005)
Zinověvovi druhové před soudem mas (16.08.2005)
Opatření vlády NDR v Berlíně, zavedení kontroly na hranicích západního Berlína (11.08.2005)
Radikální levice a stalinismus jsou neslučitelné (25.06.2005)
Krach provokačních pokusů cizích agentů v Berlíně (16.06.2005)
Povstání v NDR 1953 (16.06.2005)
Spravedlivý rozsudek nad rozvratníky (06.06.2005)
O stalinismu (2) (09.05.2005)
Stalin a my (28.04.2005)
O stalinismu (1) (28.04.2005)
O slušnosti a omluvě (16.02.2005)
K otázce stalinismu (30.01.2005)
Komunismus jako materiální lidské společenství (31.10.2004)
Stalinismus (31.10.2004)
Socialismus nebo smrt (22.02.2004)
Nejen Horáková, ale i Kalandra (22.10.2003)
Stalin jako produkt systému nekontrolované moci (12.03.2003)
Stalinův dlouhý stín (23.01.2003)
PDS ke 40. výročí postavení berlínské zdi (02.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Pavel Kohout | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Reflex

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
227 (227 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
226 (226 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
169 (169 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
165 (165 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
146 (146 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
174 (174 hl.)
Prohnilý humanismus !!
136 (136 hl.)

Celkem hlasovalo: 1243


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.